6. kapitola

17.12.2014 15:04

Tma. První věc, která jej uvítala, byla tma. Bolela ho hlava, byl dehydratovaný, jeho ústa toužila po vodě. Ležel na něčem měkkém, ale nedokázal poznat, co to bylo. Snažil se otočit hlavu, pohnout se, ale jeho tělo ho neposlouchalo. Nedokázal se hýbat, zřejmě byl stále pod účinkem drogy. Snažil se otevřít ústa a volat o pomoc, jediné, co opustilo jeho ústa, byl bolestný sten. Byl bezmocný, ležel v temnotě a tichu.

Netušil, co s ním bude, až se probudí. Bude žít zase sám bez Hannibala, nebo se probudí v jeho náručí? Probudí se vůbec ještě někdy? Co když je toto jeho konec?

Vlna rozdílných pocitů se prolila jeho tělem. Nevěděl, co má dělat. Vlastně nemohl dělat vůbec nic. Mohl jen ležet a čekat.

Slyšel otevření dveří a následné kroky, které se ozývaly celou místnosti. Dlaň se dotkla jeho čela a jemně mu prohrábla vlasy. Horký dech ho pošimral na uchu.

,,Wille, odpusť mi prosím. Dělám jen to nejlepší pro nás oba. Miluji tě.ˮ

Will opět dostihla únava. Slza však sklouzla z jeho očí předtím, než je zavřel a propadl se do temnoty. Věděl, že až se znovu probudí, bude opět sám.

…

Jack stál v Hannibalově domě, který Hannibal několik měsíců sdílel i s Willem, a šokovaně zíral. Všude byl nepořádek, věci byly rozházené, okna byla rozbitá, dveře někdo vypáčil a všude po zemi byly kapky krve. Nikde nebyly stopy po Willovi ani po jeho psech. Forenzní technici prohledávali dům, brali otisky prstů a fotili všechny rozbité a poškozené předměty.

Jack se bál o Willa. Nevěděl, kde je, nedokázal se mu dovolat. Netušil, jestli za jeho únosem stojí Hannibal, nebo někdo jiný. Nevěděl, jestli je Will stále živý, nebo mrtvý. Jediné, co věděl naprosto jistě, bylo, že Will je pryč.

 ,,Myslíš si, že ho Hannibal unesl?ˮ zeptala se ho Beverly, která stála vedle něj.

,,Vyloučit to nemůžeme. Vypadá to, že se Will bránil. Kdyby šel dobrovolně, nebyla by tu krev a nepořádek.ˮ

,,Co když to ale nahráli?ˮ

,,Viděla jsi Willovu reakci, když se dozvěděl o tom, že Hannibal je vrah? Už Hannibalovi nevěří. Nemyslím si, že by s ním dobrovolně někam šel. Navíc Will moc dobře ví, co by se stalo, kdyby pomohl sériovému vrahovi a vězeni na útěku.ˮ

,,Lidé se mění a Will není výjimka,ˮ namítla Beverly.

,,Jak by ses cítila ty, kdyby se z tvého snoubence vyklubal sériový vrah a kanibal?ˮ

,,Zničená, využitá, nešťastná, naštvaná?ˮ

,,Will je zničený. Nebude pomáhat Hannibalovi. Aspoň teď ne. Zahájíme pátrání. Musíme získat Willa zpět dříve, než mu Hannibal zase ublíží.ˮ

,,Dobře.ˮ

…

Will cítil na svých zavřených víčkách teplo. Pootevřel oči a zjistil, že mu do očí přes okno praží slunce. Protřel si oči a sedl si. Porozhlédnul se po místnosti, ve které se nacházel. Byla to velká ložnice ve staromódním stylu. V ložnici se nacházelo několik dřevěných skříní, velká postel a dvě židle s malým stolkem.

Přes jednu židli bylo hozeno jeho vlastní oblečení. Teprve teď si uvědomil, že je úplně nahý. Na druhé židli však bylo Hannibalovo oblečení. To znamenalo jediné, nebyl sám, Hannibal ho neopustil a stále ho miloval.

Will se s úlevným vzdechem svalil do peřin a zakryl se až ke krku. Matrace byla pohodlná a materiál, ze kterého bylo povlečení vyrobeno, bylo příjemné na dotyk. Will věděl, že muselo být pěkně drahé. Přeci jen, Hannibal si bral to nejlepší, na cenu nehleděl.

Vliv drogy už odezněl. Konečně zase dokázal normálně myslet a hýbat se. Byl naštvaný na Hannibala za to, jak si s ním hrál. Už skoro očekával, že se probudí v jejich domě a Hannibal bude navždy pryč.

Otevřely se jedny ze dvou dveří, které do místnosti vedly. Objevil se v nich Hannibal s ručníkem kolem pasu. Byl právě osprchovaný. Jeho vlasy byly mokré a z celého jeho těla kapala voda. Vypadal jako bůh. Will nedokázal spočítat na prstech, kolikrát už o něm takto přemýšlel a kolikrát k němu i tak vzhlížel. Hannibal byl ale v jádru satan. Will nevěděl, jestli ho to více děsilo, nebo vzrušovalo. Zrovna teď byl ale tak naštvaný, že mu bylo naprosto jedno, jak moc sexy vypadá.

Hannibal pokračoval ve své cestě do místnosti. Usmál se, když si všiml, že je WIll vzhůru.

,,Wille,ˮ pokýval hlavou. ,,Jsem moc rád, že jsi konečně vzhůru.ˮ

Will nic neřekl, jen se více zavrtal do přikrývek. Hannibalův úsměv zmrzl a změnil se do smutného úsměvu.

,,Mrzí mě to, Wille. Ale musel jsem to udělat.ˮ

Will naštvaně zamručel a odvrátil od Hannibala pohled.

,,Co zdrogovat mě? Lhát mi?ˮ

Hannibal si povzdechl. Věděl, že zdrogovat Willa nebyl ten nejlepší nápad, ale musel to udělat. Bylo lepší, když Will toho moc nevěděl.

,,Jsi manipulativní, lhářská a vražednická svině! Nenávidím-ˮ Will nestihl dokončit větu. Jeho nadávání přerušily Hannibalova ústa, která se tvrdě dobývala do těch jeho. Hannibal kousal jeho rty, strčil svůj jazyk do Willových úst a naprosto si ho podmanil. Zalehl Willa svou celou váhou, uvěznil ho pod sebou.

Will se snažil ze sebe Hannibala dostat, úspěchu se však nedočkal. Věděl, že je to zbytečné, proto raději zabořil ruce do Hannibalových mokrých vlasů a přitáhl si ho ještě více k sobě. Se zoufalstvím a potlačovanou vášní a láskou začal oplácet Hannibalovy tvrdé polibky.

Brzy přišli o poslední zásoby kyslíku. Kousek se od sebe odtáhli. Oba byli udýchaní a snažili se do plic navrátit co nejvíce vzduchu.

,,Nenávidím tě. Nenávidím tě za to, že tě tak moc miluju,ˮ vydechl Will a Hannibalovy rty se zkroutily do širokého úsměvu.

,,Taky tě miluju, Wille. Omlouvám se, že jsem tě vyděsil. Vůbec se ale neomlouvám za to, že jsem tě zdrogoval. V tom stavu se s tebou dá dělat spousta zajímavých věcí.ˮ

,,Co tím myslíš?!ˮ

Hannibal poukázal na svou a na Willovu levou ruku. Na obou prsteníčcích byl zlatý prsten.

,,Cože?! Kdy?ˮ

,,Ještě předtím než jsme odjeli ze států. Musel jsem k tomu oddávajícího přinutit a poté ho zabít. Dneska ho udělám k večeři.ˮ

,,Hajzle,ˮ odfrkl si Will.

,,Nebuď sprostý, Wille. Nerad bych zabil svého manžela, protože se choval neslušně.ˮ

,,Nenávidím tě.ˮ

,,Smůla. Už jsme manželé a já tě nikam nepustím.ˮ

,,Není to nelegální?ˮ

,,Jsem manipulativní, lhářská a vražednická svině, je mi naprosto jedno jestli je to nelegální.ˮ

Will protočil oči.

,,Víš, že po tobě půjde policie? Jack už mě jistě hledá.ˮ

,,Vím. Nemusíš se ale bát, nenajdou tě.ˮ

,,Vážně utěšující. Kde jsme?ˮ

,,Ve Vídni, v mé vile.ˮ

,,Co jsi udělal s mými psy?ˮ

,,Vzal jsem je s námi. Jsou v přízemí a pochutnávají si na masu.ˮ

,,Chci vůbec vědět na masu z koho?ˮ

,,Ne.ˮ

,,Nějaký další dotaz?”

,,Ano.ˮ

,,Jaký?ˮ

,,Bude dneska dezert?ˮ

,,Copak byl den, kdybych neudělal něco sladkého?ˮ

,,Ne,ˮ zavrtěl hlavou Will.

,,Tak vidíš. Teď se obleč, půjdeme se seznámit s naším novým bydlištěm.ˮ

Will věděl, že nemá možnost výběru. Taky věděl, že si vždycky vybere Hannibala, i když s jeho technikami moc nesouhlasí. Hannibal byl jeho život a Will na tom nechtěl nic měnit.