70. kapitola

09.10.2016 18:04

 

A/N: Jestli můj kalendář nelže, tak dnes má ThePavlaBlog narozeniny, přeji vše nejlepší :)

 

„Ahoj Fredy. Můžu?“ zeptal se Mycroft, když vstoupil ke své kamarádce do kanceláře.

„Ahoj, jasně, stejně jsem tě tak trochu čekala.“

Mycroft se pousmál. Měla ho dokonale přečteného. Sedl si na pohovku a čekal, až si k němu přisedne a pohladí ho po ruce. Tak začínal každý jejich rozhovor.

„Jak ti je?“ zeptala se.

„Špatně Fredy. Moc špatně,“ přiznal po pravdě. „Ale zvládám to jakž takž. Pomáhá mi maminka. Dovoluje mi se vybrečet. Trávím čas s Nicole a asi díky tomu to ještě jde. Snažím se taky trochu překládat, ale spíš se do toho nutím, takže to jde hodně pomalu. Naštěstí James má zatím pochopení. Jenže kdykoliv přestanu něco dělat, tak mám pocit, že se zblázním,“ svěřil se.

„To je jistě pochopitelné. Máš strach a zatratil jsi svoji životní jistotu. To otřese každým člověkem,“ kývla Fredy hlavou. „Ale napadá mě, že bys zase chvíli potřeboval o něčem rozhodovat a zaměstnat svůj mozek naplno.“  

„Popřemýšlím o tom,“ slíbil Mycroft. „Díky, žes mě vyslechla.“

„Nemáš vůbec za co. Jsem tu pro tebe vždycky,“ usmála se. „Pro dnešek už běž. Za chvíli je oběd, tak si zajdi na něco dobrého.“

Rozloučili se a Mycroft odešel. Jaké bylo jeho překvapení, když před domem potkal Sherlocka.

„Co tady děláš?“

„Ve Scotland Yardu je trochu nepořádek. Hodila by se mi asistence.“

„Snažíš se odvrátit mé myšlenky?“

„Možná,“ pokrčil Sherlock rameny. „Chceš pochytat zločince nebo ne?“

„Ale Gregory-„

„Ti neuteče. A Nicole pohlídá maminka, takže nekecej a dělej.“

Mycroft si povzdychnul a s přikývnutím svého bratra následoval.

…

Tak jak slíbila, vyzvedla Megan malou Nicole ze školy. Chtěla ji odvést zpět domů, ale holčička měla přání.

„Babi, mohla bys mě vzít za tátou do nemocnice?“ zeptala se opatrně.

Megan se na ni vyděšeně podívala.

„Zlatíčko, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

„Pokaždé, když se tátům něco stalo, jsem musela sedět ve svém pokoji a doufat, že se opravdu vrátí domů. Já ale nechci čekat, potřebuju vědět, že táta je opravdu naživu!“

Megan si povzdychla. Nicole byla paličatá po svých tátech a momentálně nebylo rozumné jí něco odmítat.

„Promluvím s Johnem. Na chvíli by tě k tátovi pustit mohl.“

„Děkuji.“

Megan Nicole zavezla do nemocnice a tam po krátkém rozhovoru se svým zetěm byla puštěna ke svému tátovi.

Nicole se polekala, když ho viděla tak bezmocného, tak bledého. Sedla si na židli vedle jeho postele a velmi něžně pohladila jeho ruku.

„Nevím, jestli mě slyšíš, ale v nějakém dokumentu říkali, že ano. Tak či tak doufám, že tohle uslyšíš. Tatínek se opravdu trápí, strašně mu chybíš. A mně taky. Nemám se s kým dívat na Doctora Who,“ Nicole se smutně zasmála a z jejích očí ukáplo pár slziček. „Vrať se zpátky k nám, tati. Prosím tě o to.“

…

Mezitím spolu Megan a John hovořili v čekárně.

„Pořád si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekl John.

„To já taky, ale Nicole ho chce vidět. Nedivím se jí.“

„Není to ale pohled, který by měla vidět.“

„Možná se stane zázrak.“

„Megan-“

„Nicole je jejich zázračné dítě. Třeba se Greg konečně probudí, když uslyší svou malou holčičku.“

John si povzdechl, ale nic neřekl. Za chvíli mu zavibroval mobil a on ho vytáhl z kapsy.

„Píše mi Sherlock, že vzal Mycrofta do Scotland Yardu. Žádá vás, abyste se postarala o Nicky.“

Megan se pousmála. „Fajn, stejně bych nevěděla, čím ho zaměstnat. Trocha rozptýlení mu jen prospěje. Obzvlášť, pokud jsou spolu se Sherlockem.“

John kývl hlavou a odepsal. Pak se oba s Megan otočili ke dveřím, ze kterých vyšla Nicole. Bylo evidentní, že brečela, ale jinak vypadala trochu klidněji.

„Neprobral se, ale cítila jsem stisk ruky,“ oznámila, když k nim přišla blíž. John jí pohladil po hlavě a povzdychl si. Moc dobře věděl, že to může být jen nevědomá reakce, ale nechtěl své neteřince kazit radost. Megan s Nicole se rozloučily a odjely domů.

...

Sally si nikdy nemyslela, že ráda uvidí bratry Holmesovi, ale když za ní přišli po obědě, měla chuť jim dát pusu. Sherlock jí šel pomoct s nevyřešenými případy a Mycroft se posadil do kanceláře šéfa a začal se hrabat v papírech, hlášeních a předpisech. Už za půl hodiny slyšeli Sally se Sherlockem z té kanceláře jekot. Mycroft hulákal na nějakého policistu, že větší blba než on v životě neviděl. Strávili prací velkou část odpoledne a ve čtyři hodiny se bratři začali loučit. Slíbili, že se zastaví i zítra.

„Děkuju, Sherlocku,“ ozval se Mycroft v taxíku tiše.

„Potřeboval jsi upustit páru a na to jsem odborník,“ culil se Sherlock pobaveně. „Příště ten tvůj monolog o správném srovnávání cenných listin natočím a dám na youtube. Pro příští generace to musí zůstat zachované.“

Mycroft se jen zašklebil. Opravdu byl svému mladšímu bratříčkovi vděčný, že ho vytáhl něco dělat.

...

„Tati,“ zahulákala Nicky, když vešel do pokoje. Usmál se a pevně ji objal. „Čekám tu na tebe s domácím úkolem z matiky.“

„Umyju si ruce, převléknu se a přijdu,“ mrkl a Nicole spokojeně odběhla.

...

„Tohle sama nespočítáš?“ divil se Mycroft.

„No spočítám, ale chtěla jsem ten úkol dělat s tebou.“

Ta odpověď ho naprosto odzbrojila. Pohladil Nicky po hlavě a posadil si ji na klín. Za chvilku měla úkol hotový.

„Jak se dnes měla moje holčička?“

„Ve škole to celkem šlo a pak mě babička vzala za tátou.“

„Co prosím?“

„Původně mi to nechtěla dovolit, ale překecala jsem jí. Chtěla jsem tátu už konečně vidět. Nejsem ta malá holka co furt čekala v pokoji, až se vrátíte domů.“

Pevně ji objal a omluvil se. Měla pravdu. Teprve za chvíli je Megan zavolala k večeři.

...

Večer šel Mycroft uložit Nicky a chvíli si spolu povídali. Pak jí dal pusu na čelo a popřál dobrou noc. V obýváku už na něj čekala sklenice vína.

„Díky mami.“

„Není za co,“ usmála se Megan a sedla si vedle něj. „Předpokládám, že ti Nicole řekla, že jsem jí vzala za Gregem.“

„Ano a řekla i důvod. Sice nejsem nadšený, ale má pravdu. Čas od času jí tam vezmu také.“

Ještě nějakou dobu si povídali a pak šli spát.

...

Mycroft ráno odvezl svou dceru do školy a pak jel rovnou do nemocnice. Se Sherlockem byli domluvení na společném obědě a společné práci, takže měl čas. Na chodbě před pokojem potkal Johna.

„Ahoj, můžu?“ zeptal se.

„Není tam. Před chvílí ho vezli na ultrazvuk a magnetickou rezonanci,“ odpověděl John, a když viděl zděšení v Mycroftových očích, posadil ho na lavici. „Nemusíš se bát, chtějí jenom potvrdit, že jeho reakce jsou vědomé a také to, že se pomalu začíná probouzet.“

Mycroft pocítil takovou úlevu, jako by mu ze srdce spadl těžký balvan.

„Dojdi zítra. Budeme vědět víc.“

„Díky, Johne,“ zašeptal Mycroft a odešel. Měl takovou radost, že se o ní musel hned a okamžitě podělit. Nasedl do auta a rozjel se za Fredy.

...

„Fredy, on se snad konečně probírá,“ oznámil Mycroft hned potom, co bez klepání vrazil do kanceláře své kamarádky.

„Dále,“ ozvala od stolu jedovatě. Ale pak uviděla jeho šťastný výraz a usmála se.

„Promiň, chovám se jako idiot, ale mám radost. Snad se mi už brzo vrátí.“

„Věřím, že to tak bude. Hlavně si ale nepředstavuj, že to bude za týden. Pokud vím, jsou ta zranění vážná,“ postavila ho zase trochu nohama na zem.

„To je mi jedno. Už ho chci políbit a na ničem jiném mi momentálně nezáleží.“

Mycroft zářil jako sluníčko a Fredy se usmívala také. Kdyby měla přiznat pravdu, měla o něj opravdu obavy. Teď ale pomalu začínala věřit, že ti dva měli zase jednou štěstí.

„Jo mimochodem, poslechl jsem tvoji radu.“

„Já vím, psala jsem si se Sherlockem. On mi tvůj monolog ocitoval.“

„Zmetek jeden. Taky to nemusí všude rozhlašovat.“

„Ten zmetek o tebe měl pořádný strach, jako my ostatní. Tak toho koukej nechat,“ zastala se Fredy Sherlocka.

Ještě chvíli si spolu povídali a pak společně zamířili na oběd. V jednu hodinu Mycrofta vyzvedl Sherlock a společně se vydali do Scotland Yardu.

...

„Dobrý večer, omlouvám se, že jdu až k večeři, ale zapovídal jsem se se Sherlockem.“

„Ahoj tati,“ objala Nicky Mycrofta sotva si sundal kabát. „Pozdravujou tě holky. Mám jim napsat, jak se má táta.“

„Můžeš oznámit, že lépe. Snad se už konečně začal probírat.“

Nicole se nadšeně vrhla do jeho náruče a on ji objal. Měl stejnou radost jako ona a byl moc rád, že jí tuhle dobrou zprávu mohl sdělit.

„Zítra po škole chceme jít s holkama a s paní učitelkou do útulku za pejskama. Můžu jít?“

„Jen běž. Vyzvednu tě, až budeš hotová. Zavolej mi a já přijedu.“

Nicole nadšeně kývla a odběhla do koupelny.

„Mám z tebe radost. Že bys konečně dostal rozum?“ usmívala se Megan, která stála ve dveřích kuchyně.

„Ale mami,“ oplatil jí úsměv.

„Jestli už je ti lépe, šla bych dneska večer do opery. Mám lístky a vytáhnu Johna se Sherlockem.“

„Žádný problém mami. Užij si to.“

...

Megan se po večeři upravila a odešla vyzvednout svého mladšího syna s manželem. Mycroft naskládal nádobí do myčky a pak se spokojeně rozvalil na gauči s knížkou. Nicole se dívala na Doktora Who, než odešla spát. Mycroft četl do jedenácti a pak šel taky spát.

...

Ráno se probudil v půl šesté a rozhodl se jít udělat snídani. Jeho matka musela být po včerejším večeru unavená, tak jí nechá spát.

„Jééé tati, ty děláš snídani?“ podivila se Nicole, když přišla.

„Děláš jako by to bylo poprvé,“ zatvářil se naoko dotčeně. Dcera se usmála a začala jíst.

„Zavolám ti, až budeme končit. Paní učitelka říkala, že by to mělo být kolem čtvrté.“

„Fajn zlatíčko, tak tam budu ve čtyři, a když tak chvíli počkám,“ kývl hlavou.

„Jo, a kdybys šel za tátou, tak ho pozdravuj.“

„Dobře.“

Za chvíli se Nicole rozloučila a Mycroft se šel oblékat. Jeho matka ještě spala a tak jí nechal na kuchyňském stole vzkaz a vydal se do nemocnice.

...

„Dobrý den,“ pozdravil vrchní sestru, „můžu na chvíli za manželem?“

„Ovšem, jen běžte.“

...

Mycroft seděl u Grega asi půl hodiny, když se otevřely dveře a vešel lékař.

„Jak je na tom, doktore?“

„Ač to tak na první pohled nevypadá, tak čím dál lépe,“ odpověděl doktor. „Už vám můžu potvrdit, že jeho reakce jsou zcela vědomé a také vás velmi pravděpodobně slyší. Jeho probuzení je jen otázkou času.“

„Děkuji.“

Doktor se pousmál a rozloučil se.

„Gregory, tak si to sám slyšel. Zdá se, že jsme zase měli štěstí a ty se ze svých zranění vylížeš bez újmy. Vezmi ale na vědomí, že už tě od sebe nikam nepustím.“

Stiskl manželovu ruku a pohladil ji.

„Už půjdu, drahý. Musím ještě pomoct Sally s jedním případem, zastavit se na nákup a pak vyzvednout naši holčičku. Tak se tady měj a prober se už konečně.“

Požádal ještě Grega, než odešel. Případ se ukázal být poněkud komplikovaným, ale nakonec ho zvládli a ve dvě hodiny končili. Mycroftovi zbyl čas tak akorát na pozdní oběd a nákup. Pak už mířil za Nicole k psímu útulku. Ve čtyři deset vyšla.

„Ahoj,“ pozdravila a dala mu pusu na tvář.

„Ahoj, zlatíčko. Jak bylo?“

„Fajn. Asi se sem přihlásím do kroužku. S pejskama mě to baví,“ oznámila. „Co ty?“

„Táta je na tom trochu líp. Už by se mohl konečně začít probírat. Ale nesmíme na něj spěchat, tak uvidíme.“

Celou cestu domů si povídali a tak jim rychle uběhla.

...

„Babi, jsme doma,“ zahulákala Nicole, sotva odemkla byt.

„Nehoň tak babičku,“ napomenul jí Mycroft a trochu se zamračil.

„Ahoj vy dva,“ pozdravila je Megan, která zrovna vešla do předsíně. „Jak jste se měli?“

„Fajn,“ odpověděli jí dvojhlasně. Jen se zasmála a dala oběma pusu.

„Půjdu si umýt ruce,“ oznámila Nicole, než odhopsala do koupelny.

„Je stále tak veselá,“ poznamenala Megan, než se otočila na svého syna. „Jak je na tom Greg?“

„Už lépe. Brzy se snad probere. Už mi tak moc chybí.“

„Já vím, drahý. Víš ale, že tvůj manžel je bastard, který se opravdu probere, až se mu bude chtít. Sám jsi říkal, že uběhnou dvě hodiny, než ráno vyleze z postele.“

„Radši bych ho měl doma, než aby byl v nemocnici zraněný.“

„A brzy ho doma mít budeš. Běž se umýt, večeře je hotová.“

Mycroft přikývnul a odkráčel do koupelny.

…

John ještě nikdy nebyl tak naštvaný. Jeho tváře byly rudé a ruce měl stočené v pěst. Sherlock opět překročil hranice a tentokrát hodně. Zničil mu všechny svetry, zároveň propálil díru do pohovky a celý byt vypadal jako po atentátu.

„Jeden den klidu, Sherlocku. To je to jediné, co chci!“ křičel.

„Jen jsem trochu experimentoval s kyselinami,“ přiznal Sherlock tiše.

„To je mi jedno. V tomhle bordelu nebudu. Sbohem!“

John se vydal ke dveřím a následně je za sebou prudce zavřel. Nechápal, proč mu Sherlock vždycky musí něco zničit. Už tak si kvůli němu musel dvakrát nakoupit celý šatník a teď aby to dělal zas.

Naštvaně si stoupnul k obrubníku a přivolal si taxi. O deset minut později stál u bytu svého švagra. Poraženě zaklepal na dveře a modlil se, aby Megan nebyla doma. Smůla.

„Ahoj Johne,“ pozdravila ho vesele a pozvala ho dál. Když vešel do obýváku, nejdříve se na něj vrhla Nicole.

„Strýčku, co ty tady?“

„Chci mluvit s tátou,“ usmál se na ni a pohladil ji po hlavě.

„My s Nicole budeme koukat na televizi, tak za ním můžeš jít. Je zalezlý u počítače,“ ozvala se Megan a posadila se na gauč. John se vydal do pracovny a strčil hlavu do dveří.

„Můžu dál?“ zeptal se.

„Johne?“ pozvedl Mycroft překvapeně obočí. „Děje se něco?“

„Zabiju ti bratra,“ zavrčel John a padl do křesla. Mycroft se jen zasmál a nalil mu skleničku.

„Co ti provedl?“

„Ničí mi oblečení a náš byt vypadá jako po výbuchu. A to všechno, když mám dojít domů po dvanáctce v práci. Už mě to nebaví,“ vrčel John.

„V tom Sherlocka poznávám velmi dobře. Ale pokud už to vážně přehání, tak s ním promluvím.“

„Myslíš, že staršího bratříčka poslechne?“ rýpl si trochu John.

„Když by to nezabralo, ubytuju u vás maminku. To zabere.“

John se vyděsil tak, že až se začal dusit whisky.

„Neblázni, to by nejdřív Sherlock zabil mě, že jsem si stěžoval, pak tebe, že jsi k nám nasadil vaši matku. A Megan by otrávil tak, že by velmi rychle odjela.“

„Dobře, asi máš pravdu. Ale stejně s ním promluvím.“

„Fajn. Díky, že jsem se mohl svěřit.“

„Stížnosti na Sherlocka poslouchám celý život. Už jsem si zvykl,“ povzdychl si Mycroft.

„Chudáčku,“ usmál se John. „Mimochodem, psal mi Misha, že se s holkama přihlásili na olympiádu v matice, fyzice a chemii.“

Mycroft si promnul oči a povzdychl si. „Už musím taky holkám zavolat a zeptat se jak se mají. Komunikuje s nimi jen Nicole. Já jsem to fakt nezvládal. Holky to s námi mají těžké a semnou obzvlášť. Někdy si říkám, jak to semnou vydrží. Ony i Gregory.“

„Hlavně se teď zase nezačni litovat. Tvůj manžel tě bude potřebovat,“ napomenul svého švagra John.

Najednou se rozvalily dveře a v nich stál Sherlock. Ve tváři měl nejdřív strach a pak přešel ke znechucení.

„Mohl jsem čekat, že si půjdeš postěžovat, Johne.“

„Klidně, naštval jsi mě.“

„Naděláš s pár kouskama oblečení!“

„Přestaň, Sherlocku a hned se omluv!!“ ozval se Mycroft. Sherlock se zašklebil a chtěl po bratrovi chodit nějakou vtipnou narážku. Ale dveře se otevřely znovu a vešla Megan.

„Co se to tu děje? Sherlocku, cos provedl?“

„Proč zase já?“ zeptal se Sherlock ublíženě. „Vždycky za všechno můžu já. Jak víš, že nic neprovedl Mycroft.“

Megan protočila oči. „Sherlocku, cos provedl Johnovi?“

„Dělal jsem pokusy s kyselinou.“

„A spálil půl bytu,“ dokončil John.

„Běž to dát do pořádku a už s tím přestaň!“ zavrčela Megan.

„Proč vždycky já?“ protočil teatrálně Sherlock oči, ale vstal a odešel.

„Máte autoritu,“ usmál se John uznale na svou tchýni. Ta se jen usmála.

„Tu jsem musela mít u obou dvou. Jinak by zapálili dům a my s Edwardem bychom skončili v blázinci.“

„Ale mami,“ ozval se Mycroft pohoršeně.

„Zmlkni a běž za svojí dcerou,“ utřela Megan i staršího syna a ten taky rychle odešel. Uculující se John se pak rozloučil s Megan a odjel.  

…

Když se John vrátil domů, byt byl v pořádku. V obýváku se pyšnila nová pohovka a na stolku pomalu chladla objednaná večeře. John se samovolně usmál, i když stále pociťoval zlost nad tím, že si bude muset koupit nové oblečení.

Jelikož Sherlocka neviděl, přesunul se do ložnice, kde svého manžela nachytal, jak skládá do skříně nové (a značkové) svetry. Když ho Sherlock zaregistroval, omluvně se usmál a nervózně si kousal rty.

„Promiň.“

„Myslím, že sis to odpracoval více než dost. Ale už to prosím nedělej.“

Sherlock přikývl a pomalými kroky se přiblížil ke svému manželovi, než ho objal.

„Miluju tě, Johne.“

„A já tebe, Sherly. Pojďme se najíst.“

Sherlock poslušně přikývl a následoval Johna do obýváku. Společně se najedli, vykoupali a nakonec šli spát.

…

Mycroft uložil Nicole a popřál dobrou noc Megan. Byl hodně unavený a tak se rozhodl, že si dá teplou sprchu pro uvolnění a půjde rovnou spát. Nechápal, kde se v něm ta únava bere. Celý den v podstatě nic nedělal, a přesto se mu už chtělo spát. Lehl si na postel, a protože bylo teplo, ani neodestýlal. Jak bylo jeho zvykem, překulil se na Gregovu půlku a usnul.

Probudil ho pohyb, kterým si ho někdo otočil na záda. Otevřel oči a spatřil svého manžela, jak se nad ním sklání. Ze srdce mu spadl velký kámen a tak si Grega přitáhl do vášnivého polibku a nohy mu obmotal kolem boků. Zatímco mu vracel polibek, začal mu Greg rozepínat kabátek. Když odhalil Mycroftovu hruď, přerušil polibek a přesunul se k bradavkám. Mycroft hlasitě zasténal, protože na nich byl nesmírně citlivý. Čím déle s ním Greg hrál, tím víc Mycroft tvrdnul.

„Gregory…“ zasténal, když už nemohl dál. Byli spolu tak dlouho, že Greg přesně věděl, co po něm Mycroft chce. Sundal tedy sobě i jemu kalhoty a svoje triko na spaní. Pak si na postel sedl a přitáhl si Mycrofta do náruče. Ať už o svojí váze tvrdil cokoliv, Greg ho vždycky bez potíží unesl. Teď Mycrofta rovnou napíchl na svoji erekci, ale dal mu prostor, aby si sám zvolil tempo a hloubku. Téměř hned se jejich pohyby sladily a oni si začali užívat. Najednou se Mycroft ocitl na zádech a jeho manžel do něj pronikal čím dál rychleji. V extázi se zmítal na posteli a nebyl schopný ani sténat. Jen při vyvrcholení šeptal Gregovo jméno.

S trhnutím se probral a zmateně se začal rozhlížet po ložnici. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že to byl jenom sen. Sice nádherný, ale jenom sen. Jediné, co mu z něj zbylo, byly mokré kalhoty. Vztekle zavrčel a podíval se na hodiny. Bylo šest hodin a tak vylezl z postele a vydal se rovnou do sprchy. Ten sen byl jenom důkazem toho, jak moc mu Greg chybí. Oblékl se a šel nachystat snídani.

...

„Prosím tě neházej do sebe tak tu snídani! Není to zdravé!“ napomenula Megan syna, když do sebe snídani házel, jako když ještě chodil do školy a pravidelně spěchal.

„Musím za Gregorym, mami,“ zahuhlal a tempo nesnížil. Už byl také oblečený a nachystaný. Sotva snědl poslední sousto, krátce se rozloučil a vyběhl z bytu. Mířil co nejrychleji do nemocnice.

...

Na chodbě pozdravil doktora, který ho na chvíli zastavil.

„Dobré ráno, dnes budete mít radost,“ usmál se na něj.

„Dobré, co se stalo?“

„Sám uvidíte,“ mrkl lékař a odešel.

Mycroftův spěch se ještě zvýšil. Otevřel dveře a nohy se mu rozklepaly. Greg seděl podepřený polštáři a díval se na něj svýma unavenýma hnědýma očima. Rychle došel k posteli a přitiskl rty na ty manželovy.

„Vítej zpátky, drahý. Strašně jsi mi chyběl,“ zašeptal, když se konečně odtrhli.

„Já vím, Myci, všechno jsem slyšel,“ usmál se Greg unaveně.

„Jak se cítíš?“

„Jsem unavený, ale zároveň rád, že už jsem se vzbudil.“

„Budeš teď muset dlouho odpočívat. Já s Nicky už se o tebe postaráme.“

„Jak se vůbec má malá holčička?“

„Chybíš ji. Přivedu ji, jakmile se budeš cítit lépe,“ slíbil Mycroft a políbil Grega na ruku.

„To jsem rád. Chybí mi i mé ostatní holčičky.“

„Postarám se, aby je na chvíli pustili domů.“

„Díky, Mycey.“

„Mně neděkuj. Bože, Gregory, jsem tak rád, že jsi v pořádku.“

„Já taky, lásko.“

Pevně se objali a jeden druhého odmítali pustit. Bylo to tak dlouho, co si užívali vzájemné blízkosti, co se jeden druhého dotkli.

„Už mě nikdy neopouštěj,“ prosil Mycroft zoufale.

„Slibuju,“ přikývl Greg.

Oba věděli, že to nijak nedokáží ovlivnit. Ale potřebovali slyšet ta slova, potřebovali tu jistotu.

„Co tvoje zranění?“ zeptal se Mycroft po chvíli ticha.

„Ještě mě trochu bolí hlava, ale to je tím otřesem mozku. Dávají mi něco lehkého, aby to nebylo tak hrozné. Ruka a noha jsou celkem v pohodě, jen bude potřeba je nechat pořádně srůst. Nic, co by se nedalo přežít. Jenom ta operovaná trochu dělá problémy. Do rány se mi dostala infekce a tak to dneska budou čistit.“

„Snesu cokoliv, jen už mi prosím tě neusni. Už bych to nezvládnul,“ prosil Mycroft.

„A co budu dělat v noci?“

„Gregory, přestaň provokovat! Vůbec to není vtipné!“ zamračil se Mycroft. Měl o manžela hrozný strach a on si z toho dělal legraci.

„On ho ten smích přejde, protože nejmíň půl roku nebude moct chodit,“ ozval se od dveří John. Už tam chvíli stál a pozoroval je. Greg se zašklebil, protože z té vyhlídky opravdu nadšený nebyl.

„Ahoj Johne,“ pozdravil Mycroft. „Všechno v pořádku?“

„V tom nejlepším, díky,“ usmál se John a jeho tváře trochu zčervenaly. Bylo jasné, že prožil nádhernou noc.

„Dám ti teď lokálku do nohy a pak se pustíme do toho čištění,“ oznámil Gregovi a odhrnul mu z nohy peřinu. Zapíchl jehlu do stehna a vymáčkl do něj celý obsah.

„Přijdeme za dvacet minut, zatím se rozluč,“ obrátil se John na Mycrofta a pak odešel.

„Drahý, zastavím se zase zítra,“ usmál se Mycroft. „A nemusíš se bát, já a Sherlock jsme teď v Yardu pomohli, takže už celkem fungují.“

„A ostatní?“ zeptal se Greg na své kolegy.

„Neboj, zranění, ale přežili,“ usmál se Mycroft znovu.

„Jen spodní patro ne, co?“ povzdychl si Greg smutně. Nic jiného ani nečekal.

„Už půjdu, Gregory. Matka a Nicole budou čekat, jak jsi na tom.“

„Megan je tady?“ podivil se Greg.

„No ano. Zvládal jsem to jenom díky ní.“

Vyměnili si polibek a pak se rozloučili.