71. kapitola

26.10.2016 20:29

 

A/N: Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale byla jsem nemocná a tím pádem se mi toho nakupilo hodně do školy.

 

Mycroft se rozhodl, že se domů projde pěšky. Bylo hezky a on potřeboval trochu vzduchu. Najednou mu zazvonil mobil.

„Ahoj Vicky, copak?“ pozdravil.

„Ahoj tati, no za prvé tě zdravím a za druhé se chci zeptat, jak je tátovi. Něco nového?“

„Dneska se konečně probral, takže je to fajn.“ Mycroft byl rád, že má pro svoje dcery dobrou zprávu.

„Super,“ oddychla si Victorie „a ještě se chci pochlubit. Vyhráli jsme školní kolo olympiády matika-fyzika-chemie a jdeme do dalšího kola.“

„Gratuluji.“ pochválil Mycroft. „Babička bude mít radost a táta určitě taky.“

„Koná se to patnáctého října v Londýně. Dojedeme všechny tři a doufáme, že budeme moct za tátou.“

„Řeknu mu, aby se do té doby snažil dát dohromady.“

„Prima. Už musím jít, za chvíli začíná hodina. Pozdravuj doma.“

„Ahoj, zlatíčko.“ rozloučil se Mycroft a zavěsil. Mohl si oddychnout, protože už se snad život jeho rodiny začínal vracet do normálu. Bylo půl dvanácté a tak se rozhodl zajít si na oběd a pak počkat před školou na Nicole.

...

„Jé, tati, co tu děláš?“ usmála se Nicky na otce, když si ho všimla.

„Čekám na tebe, abych tě vzal na zmrzlinu.“ odpověděl otec a pohladil ji po hlavě. Chytla se ho za ruku a šli spolu do nejbližší cukrárny.

„Nicky, táta se dneska probral a pozdravuje tě.“ oznámil jí cestou. Nicole mu radostně skočila kolem krku.

„Kdy za ním můžu jít?“

„No až se dostane na normální pokoj. Ale snad to nebude trvat déle, než týden.“

„Tak mu řekni, ať si s tím pohne, že ho chci vidět.“

„Dobře Nicky.“ usmál se Mycroft konečně ji pustil dolů. Protože měli výjimečný den, dovolil jí tři kopečky zmrzliny.  V cukrárně zvládla Nicky i úkoly a domů spolu došli ve tři hodiny.

„Převleču se a pomalu půjdu do útulku.“ oznámila Nicole. Mycroft kývl hlavou a když odběhla, vešel do kuchyně.

„Ahoj synku, dáš si kávu?“ přivítala ho Megan.

„Rád, díky.“

Sotva Nicole odešla, sedli si do obýváku.

„Jak se cítí?“ zeptala se Megan.

„Už se konečně probral a chvíli jsme si povídali.“ odpověděl Mycroft s úsměvem.

„Mám radost, už jsem o tebe měla strach. Nikdy nedáváš strach najevo a pak máš různé nápady.“

Na to neměl co říct, protože to byla pravda.

„Zítra bych jela domů, pokud mě už nebudeš potřebovat.“

„Nechám tě odvést, mami, a hned, jak to půjde, všichni přijedeme. Ani nevíš, jak jsem ti vděčný.“

Prožili spolu klidný večer a druhý den Megan opravdu odjela.

...

Nicole vyšla spokojeně ze školy. Byl pátek a ona před sebou měla celý víkend. Překvapilo ji, když uviděla svého otce opřeného o auto.

„Tati!“ zakřičela a rozběhla se mu do náruče. Skočila mu kolem krku s batohem a Mycroft jí pevně objal.

„Mám překvapení.“ mrkl a pokynul, aby si sedla.

„Jaké, řekni mi to!“

„Jedeme za tátou.“ oznámil Mycroft.

„Á to je super.“ usmála se Nicole šťastně a znovu skočila otci do náruče. Zapomněla ale, že sedí v autě, tak hlavou narazila do střechy.

„Jauvajs, doufám, že mám tvrdou hlavu.“

„Jsi po tátovi, jistě že ano.“ usmál se Mycroft a přitáhl si ji k sobě.

...

V nemocnici zaklepali nejdřív u Johna. Ten se na Nicole podíval a teprve pak ji pustil za Gregem. Mycroft ještě s Johnem potřeboval mluvit, tak zůstal u něj.

„Dále,“ pozval Greg příchozího dovnitř.

„Ahoj tati,“ culila se na něj ode dveří jeho nejmladší holčička. Sedla si na postel a stulila se k němu. Zdravou rukou ji objal.

„Nicky. Ani nevíš, jak rád tě vidím.“

„Já tebe taky. Stýskalo se mi.“

„Táta tě zlobí?“ usmál se Greg.

„Spíš byl hodně smutný, protože se mu taky stýskalo. Ale babička ho zvládla.“

„Jak jinak. Musíš uznat, že tvá babička je nejsilnější žena na světě. Dokáže uklidnit dva pitomce během deseti sekund.“

„Táta není pitomec,“ ohradila se Nicole.

„Není, ale dokáže se tak chovat, zlatíčko.“

Greg jí vtiskl malý polibek do vlasů.

„S tátou jsme se tak báli,“ přiznala tiše Nicole a zachumlala se více do otcovy náruče.

„Já vím, zlatíčko, a mrzí mě to. Slibuju, že ti vynahradím veškerý ztracený čas.“

„Půjdeš se mnou na výstavu?“

„Jistě že ano. Jen mi dej ještě chvíli na zotavení.“

„Jasně, tati.“

Ještě chvíli se tulili na posteli a přesně v takovémto stavu je i Mycroft našel.

„Leží se vám dobře?“

„Jasně,“ odpověděli mu dvojhlasně a mrkli na sebe. Mycroft se jen pousmál.

„Pozdravujou holky. Včera mi volala Vicky, že vyhrály nějakou soutěž a na další kolo přijedou do Londýna. Bude to prý někdy v říjnu.“

„To už snad budu doma.“ povzdychl si Greg. Nicole mu dala pusu na tvář a přesunula se ke stolu, aby si udělala úkoly. Celou dobu ale sledovala své tatínky. Už dlouho je neviděla takhle spokojené a spolu.

„Jak se cítíš?“

„Je mi fajn. Jenom s tou levou nohou nemůžu hýbat. John mi ji vyčistil a tak nemůže do sádry, aby se tam nedostala infekce. Ale chytlo se to včas, tak by to mělo být v pohodě.“

Mycroft spokojeně zavrněl a políbil manžela.

„Mám prosbu.“

„Pro tebe všechno, Gregory. O co jde?“

„Můžeš poprosit Sally a ostatní, aby za mnou přišli?“ poprosil Greg. Chtěl vidět svoje kamarády a přesvědčit se, že jsou v pořádku.

„Samozřejmě. Vyřídím.“ slíbil Mycroft a znovu manžela políbil.

„A jak se daří tobě?“ zeptal se Greg, když se od sebe oddělili. „Zvládáš to?“

„Nicky, prosím tě, necháš nás deset minut o samotě prosím?“ obrátil se Mycroft na dceru.

„Jo, vytáhnu strýčka do kantýny.“ souhlasila ochotně a odběhla.

„Chybíš mi na každém kroku, drahý. Strašně moc.“ zašeptal Mycroft. „A nejhorší na tom je, že je to semnou horší, než v pubertě. Zdají se mi o tobě sny, a co v nich spolu děláme to se snad ani nedá popsat.“ svěřil Mycroft a červenal se.

„Oh, ty jeden perverzáku,“ ušklíbl se Greg. „Pak mi o všem povíš, teď mě pořádně polib. A ani slovo o mém dechu.“

„To si nechám líbit.“

Byli jako nadržení puberťáci. Líbali se a snažili se jeden druhého co nejvíce dotýkat. Bohužel ji to dlouho nevydrželo. Gregory byl až příliš unavený.

„Pokračovat budeme až doma,“ slíbil mu Mycroft a s posledním polibkem mu pomohl lehnout si pořádně na postel. „Dobrou noc, drahý.“

„Je teprve odpoledne.“

„Běž spát a nemluv.“

Greg jako správný manžel svého manžela poslechl a brzy usnul.

…

Mycroft se vydal do kantýny, kde už jeho dcera vysávala z Johna peníze. Johnovi to ale nevadilo, pro svou malou neteř by udělal cokoli.

„Rozmazluješ ji,“ řekl Johnovi.

„No a co, Nicky si to zaslouží,“ mrkl John.

Nicky se jen zasmála a dále si pochutnávala na jídle před sebou.

„Gregory byl unavený a usnul.“ informoval Johna Mycroft a sebral Nicole z talíře jednu hranolku.

„Tati,“ napomenula ho vesele.

„Změnil jsi názor na hranolky nebo zase začneš cvičit?“ zeptal se John s pozvednutým obočím a cukajícími koutky.

„Víš dobře, že už moc cvičit nemůžu.“ namítl Mycroft.

„Jo a kontroluje, jestli to není otrávené.“ zastala se Nicky svého otce a přitulila se k němu. John se začal smát a pak se rozloučil, protože měl ještě službu.

...

Grega pustili domů až po měsíci, protože si John chtěl být jistý, že je v pořádku. Greg nebyl v moc dobré náladě, protože stále nemohl chodit. Čekalo ho ještě nejméně šest týdnů v posteli. Byl vděčný alespoň za to, že může být doma. Mycroft s Nicole pečlivě uklidili v bytě a všechno připravili.

„Tati, fakt musím jít zítra do školy?“ lísala se Nicole k Mycroftovi večer před Gregovým příjezdem.

„Nicky, o tom už jsme mluvili.“ napomenul jí otec vlídně. „Ano, opravdu tam musíš. Táta si alespoň odpočine a pak si spolu užijete.“

Moc se jí to nelíbilo, ale nic nenadělala.

...

„Hlavně mě nežeň rovnou do postele. Té jsem si užil až dost. Chci na gauč.“ prskal Greg, sotva ho dovezli do jejich bytu.

„Ano drahý.“ odpověděl Mycroft a poslušně svého manžela přemístil na určené místo.

„Sherlock s Johnem přijdou až večer a tvoji přátelé pozítří.“ informoval Grega a podal mu plechovku s pivem.

„A Nicole?“

„Má do jedné hodiny školu. Bude tu tak o půl druhé.“

„Takže máme tři a půl hodiny jen pro sebe. Ať už jsi tady.“  

„Nechceš ještě chvíli počkat?“

„Mycrofte,“ zavrčel Greg.

Mycroft se nenechal dále pobízet. Zuřivě strhal z Grega všechno oblečení, jeho následovalo hned vzápětí.

„Oh, tohle se mi moc líbí,“ ušklíbl se Greg a stáhl Mycrofta na sebe.

Mycroft chtěl být opatrný, ale to bylo nemožné, když měl pod sebou tak nádherného muže.

…

Nicky přiskotačila domů před půl druhou. Těšila se na své otce tak moc, že celou cestu domů běžela, aby je viděla co nejdříve.

Když ale přišla domů, našla své otce spát na pohovce a jejich těla zakrývala pouze přikrývka. Ani nebyla moc překvapená, proto své otce jen vyfotila a odběhla do svého pokoje. Fotku následně poslala svým sestrám. Chtěla si napsat úkoly, ale pak ji něco napadlo a tiše jako myška se vrátila do obýváku. Za deset minut začínala v televizi jedna nudná detektivka. Zajímavé na ní bylo, že ve znělce měla jako pozadí střílení z kulometu. Nicole nastavila televizi tak, aby se pustila automaticky právě při téhle znělce a ještě dala zvuk naplno. Potom zase potichu odešla k sobě, vytáhla úkoly a nemohla se dočkat, jak budou tátové na její vtípek reagovat.

Grega ze spokojeného spánku vytrhlo střílení z kulometu. Už byl z práce dlouho, ale některé reflexy mu zůstaly. Posadil se tak prudce, že ze sebe shodil Mycrofta, který na něj spokojeně spal. Oba se zmateně rozhlíželi, ale viděli jen puštěnou televizi. Mycroft se natáhl po ovladači a vypnul ji.

„Co to vyvádíš, drahý?“ zeptal se potom zmateně a vstal. Dopadl totiž na zadní část těla a teď ho bolela kostrč.

„Promiň, to ta televize.“ omlouval se Greg. „Kolik je hodin?“

„Čtvrt na tři. Takže Nicole…“ svitlo Mycroftovi.

„Hlavně se napřed oblékni, než si to s ní půjdeš vyřídit. Takhle bys ztratil rodičovskou autoritu.“ smál se Greg. To už se smál i Mycroft. Oblékl se a pomohl i manželovi. Pak šel postavit na kávu.

„Tati, to je fajn, že už seš doma.“ ozvala se Nicole, která právě vyšla z pokojíčku a nadšeně si sedla vedle Grega na gauč.

„Taky si myslím.“ odpověděl a zároveň se natáhl pro Mycroftův mobil, protože začal zvonit. Pak zmáčkl tlačítko pro příjem. Volala totiž Mary.

„Ahoj Mary,“

„Jé, ahoj tati, ty už seš doma?“

„Už to tak bude.“

„Volám, protože v pátek dojedeme domů. Víkend bude na přípravu a soutěž je v pondělí a v úterý.“

„Dobře, s tátou se sebereme a pojedeme na výlet.“

„Zlobíš tati.“ smála se Mary. „Tak s náma počítejte jo?“

„Jasně, neboj se. Těšíme se.“ rozloučil se Greg a položil telefon.

„Pozdravujou holky.“ oznámil Nicole a Mycroftovi, který právě přinášel kávu. „Dorazí v pátek.“

„Aspoň máme čas se nachystat.“

„Ve čtvrtek jedeme do toho nového planetária a dorazíme ke škole asi až kolem šesté.“

Otcové kývli a Mycroft ještě rozhodl, že pro ni pošle auto. Za necelou hodinu se ozval zvonek.

„To budou John se Sherlockem.“ oznámil Mycroft a šel otevřít.

Měl pravdu, za dveřmi opravdu stáli Sherlock a John.

,,Pojďte,” pokynul jim a poodstoupil ode dveří, aby je pustil dál.   

,,Jak se má Greg?” zeptal se John.

,,Dobře, můžeš se ho sám zeptat.”

,,Jasně, že se má dobře,” protočil Sherlock oči. ,,Mycroft ho ošukal, hned jak se vrátili domů.”

,,Klidni svůj slovník před mojí dcerou!” varoval ho Mycroft. Sherlock už si ale vysloužil ránu do ramene od Johna.

Nicky byla stále v obýváku s Gregorym, ale mohla to lehce slyšet. Mycroft se zrovna dneska necítil na to, aby vysvětlovat své dceři, co to slovo znamená.

Došli do obýváku, kde se usadili a pustili do debaty. John jako správný lékař začal okamžitě zpovídat Grega.

,,Je ti dobře? Nebolí tě něco?”

Greg s úsměvem jen vrtěl hlavou a tiskl si k sobě Mycroftovu ruku. Nicky seděla po jeho druhém boku a spokojeně se k němu tulila. Byla tak ráda, že má tatínka konečně doma!

,,Holky brzy přijedou domů,” využil Mycroft situace, aby se mohl pyšnit svými dcerami. ,,Postoupily v soutěži, která tady bude příští týden.”

,,Hamish teď vyhrál chemickou olympiádu. Univerzity o něj začínají mít velký zájem.”

John a Greg jen protočili hlavu nad chováním svých manželů.

,,Stejně jsem nejlepší já,” podotkla Nicky a zastavila hádku mezi Mycroftem a Sherlockem. Spokojeně zamrkala na Johna, který se na ni usmál.

,,Stejná jako Mycroft,” povzdechl si Sherlock.

,,To je možné,” přikývla. ,,Nicméně už jsi řekl strýčkovo Johnovi o těch cigaretách, co schováváš pod lebkou?”

Sherlock zůstal zaraženě hledět, Mycroft a Greg se rozesmáli a John vypadal, jako kdyby chtěl svého manžela zabít.

,,Satanovo dítě,” zamumlal Sherlock.

,,Co můžu říct?” pokrčil Mycroft rameny. ,,Gregory je ďábel v posteli.”

„Zrovna od tebe to sedí.“ usmál se Greg. Rozhodli se o tomto tématu raději dál nebavit. Rozeberou ho důkladně večer.

„A mimochodem, Misha vyhrál chemickou olympiádu, ale je to v jednom týmu s mými sestřičkami. Je to trojboj matika, fyzika a chemie. Týmy jsou čtyřčlenné a bojují v několika kolech. Tak jsou všichni čtyři na stejné úrovni.“ prohlásila Nicole a přitulila se blíž ke Gregovi. Ten jí s úsměvem pohladil po hlavě.

„Půjdu si hrát.“ oznámila a odběhla.

„Holmesovic kopie.“ chechtal se John.

„Jo to je fakt.“ souhlasně zamrkal Greg.

Oba se museli smát. Nicole oba bratry překvapila. Sherlock nechápal, odkud se dozvěděla, kde schovává před manželem cigarety. Mycroft se tvářil, jakoby kousal do citronu, protože měla o trojčatech větší přehled než on, což ho štvalo.

„Chci koňak.“ ozval se najednou Sherlock. Mycroft jenom kývl a vydal se ke knihovně. Za chvíli už přinesl láhev a dvě sklenice.

„My jsme zdá se vzduch.“

„Ale Johne, Gregory nemůže kvůli noze a ty máš službu.“

„Přece jenom nestárneš.“ rýpnul si Sherlock a bez dovolení si nalil.

„A ty se nikdy nenaučíš slušnému chování.“ oplatil mu to Mycroft.

„Přestaňte oba! Greg je v rekonvalescenci, tak nebude poslouchat vaše nesmyslné dohadování.“ zavrčel John, kterého ti dva idioti už unavovali. Zbytek návštěvy už proběhl v klidu, protože spolu bratři nemluvili. Před večeří se John se Sherlockem rozloučili a odjeli domů.

„Co mám uvařit, drahý?“

„Objednej čínu. John mi ji v nemocnici nechtěl dovolit.“ poprosil Greg.

„Táta ji taky odmítal jíst, když jsi byl v nemocnici.“ ozvala se ode dveří Nicole. Mycroft po ní střelil rychlý pohled a trochu zčervenal.

„Teda ten táta tě tu ale zlobil. Neboj, teď už ho srovnám.“

Mycroft si odfrkl a šel raději telefonovat. Nechal ale přidat ještě kbelík čokoládové zmrzliny. Měl náladu si hrát.

Do hodiny jim dovezli večeři a všichni spokojeně jedli, hlavně Nicole, které tato pochoutka už dlouho chyběla. Po celou dobu večeře měl Mycroft na tváři velmi potěšený výraz, Grega to dost strašilo, ale nechal to být.