74. kapitola

15.01.2017 16:17

 

John si lehl do postele a v tu chvíli se k němu přitisklo Sherlockovo tělo.

„Já myslel, že jsi uražený.“

„Nebuď směšný, Johne. Náš syn jenom provokuje a ty ho ještě podporuješ.“

„Je celý po tobě, s tím nic nenaděláš.“

Po Johnově tváři se rozléval úsměv. Čím byl Hamish starší, tím víc se na Sherlocka podobal. A to ne jenom při pohledu do zrcadla, ale i povahovými rysy.

Přitulili se k sobě a usnuli.

…

Hamish vstal velmi brzy. S Alexem měli domluvené snídaňové rande v jejich oblíbené kavárně. Teple se oblékl, než bez jakéhokoli vědomí svých rodičů odešel.

Kavárna ležela nedaleko od jejich bytu. Byla malá, ale to jen dodávalo atmosféru soukromí a klidu. Stala se jejich malým útočištěm.

Alex, jako pravý gentleman, už na něj čekal i s kytkou v ruce. Přivítali se malým polibkem a Alex mu předal rudou růži.

,,Děkuji, ale za co?” zeptal se Hamish.

,,Musím mít důvod tě dělat šťastným.”

,,Ne, ale většinou za tím nějaký důvod je.”

,,Jsem jen rád, že jsme zpátky v Londýně, doma.”

,,Já taky. I když se znovu nevyspíme.”

,,O tom ani nemluv,” zavrtěl Alex hlavou. ,,Naši rodiče buď dopujou viagrou, nebo jsou to nymfomani. Ani jedna z těchto možností se mi nelíbí.”

,,To ani mně ne.”

Přišla k nim servírka. Oba si objednali kávu a teplé croissanty. Když odešla, opět se pustili do rozhovoru.

,,Už jsi zjistil, kdo zapálil školu?” zeptal se Hamish.

,,Ne určitě, ale dost jsem o to přemýšlel. Jako velmi pravděpodobný viník mi připadá sekretářka ředitele.”

,,Spali spolu,” přikývl.

,,Včera jsem se naboural do jejího mailu. Rozešel se s ní. Jeho žena otěhotněla a on si uvědomil, že udělal chybu. Nebyla moc šťastná, přísahala pomstu.”

,,A to se stalo maximálně tři dny před zapálením.”

,,Dva,” zamrkal Alex. ,,Dneska se pokusím nabourat do jeho mailu. Pokud zjistím, něco neobvyklého, asi ji udám.”

,,Tatínci si oddechnou, už hledali viníka v teroristických skupinách.”

,,Všechno je možné, lásko.”

Hamish se zasmál.

Konečně jim donesli jejich snídani a oba se do ní s chutí pustili.

…

Když se Hamish vrátil domů, byl ve velmi dobré náladě. Jeho rodiče se k sobě tulili na pohovce a oba zvědavě zvedli hlavu, když se otevřely dveře.

,,Kde jsi byl Misho?” zeptal se John.

,,Na rande,” zamrkal a dal na obdiv svou růži.

,,Kdo by čekal, že malý Moriarty bude takový romantik.”

,,Jen ať se snaží, když jsme našeho syna museli nechat ďáblu,” zamručel Sherlock.

,,Tati!” okřikl ho Hamish.

,,Klid, Sherly, zatím se o našeho syna pěkně stará, ale zásobník mám stále plně nabitý.”

,,Hodný manžel,” pochválil ho Sherlock a přitulil se k němu blíž.

Hamish jen protočil oči a odešel do svého pokoje.

...

V kuchyni u Lestrade-Holmesových se ráno v osm hodin sešly všechny dcery u snídaně.

„Tátové ještě spí?“

„No podle toho, jak včera vypadali, určitě ano. Podle mě vstanou až na oběd.“

Všechny se zasmály. Najednou zazvonil telefon. Vicky se k němu natáhla.

„Ano?“

„Ahoj, Vicky. Potřebuju pomoct.“

„Ahoj, Alexi. Došli vám kondomy a chceš další?“

„Vtipná jako vždycky. Mám stopu k tomu požáru ve škole, ale abych to potvrdil, musím se nabourat do ředitelova mailu.“

„A nás potřebuješ na co?“

„No dvě budou hned mazat informace a další dvě mást stopy. Není to úplně legální.“

„Fajn, za hodinu ve Snacku?“

„Dobře, budeme tam.“

Victorie zavěsila a protočila oči.

„Co se děje?“

„Alex se rozhodl vyšetřovat a chce pomoct.“

„Protizákonné a trhlé přesně podle jeho gusta,“ povzdychla si Caty.

„No právě.“

„Takže jdeme?“ uculila se Vicky. Její sestry nadšeně kývly.

„A co já?“ ozvala se dotčeně Nicole. Mary jí pohladila po hlavě.

„Ty jdeš s námi prcku,“ mrkla.

V klidu se najedly, nechaly svým otcům vzkaz a vydaly se do svého oblíbeného podniku.

...

„Pan ředitel se nezdá, hele,“ ukázal Alex o tři hodiny později na obrazovku počítače. Všichni se nasáčkovali kolem něj a začali se smát.

„A sekretářka taky ne,“ bavil se Hamish.

„Co kdybychom poslali na Yard anonymní udání, jak se to stalo a kdo to byl. Budou podezřívat naše tatínky,“ navrhla Nicole.

„To je podlé,“ pozvedla obočí Mary.

„Ale skvělý nápad,“ zamrkal Alex. Hned na něm začal pracovat.

„George Mohamed? Proč ses podepsal tak blbě?“ divil se Hamish.

„Je to složenina dvou statisticky nejpoužívanějších jmen na světě,“ odpověděla Caty.

Alex odeslal mail a všichni se raději vydali domů.

...

„Ahoj,“ zavolaly dcery, když došly domů. Po předsíně okamžitě vešli trochu zamračení otcové.

„Omlouváme se, Alex nám ve Snacku ukazoval svůj nákres prvku, co dělá jako ročníkovou práci a chtěl s tím pomoct,“ vysvětlovala Mary.

„A mě tu nechtěly sestřičky nechat samotnou. Vnutila jsem se taky,“ zamrkala Nicole.

„Taky nebylo jisté, jak dopadla polštářová bitva. Kdyby mělo náhodou dojít k rozhodujícímu kolu, nechtěly jsme rušit,“ dodala ještě Vicky a všechny čtyři pobaveně sledovaly, jak jejich tatínkové rudnou.

„Fajn, je to v pořádku. Běžte si vzít oběd.“

„Rozkaz, inspektore,“ zasalutovala děvčata a se smíchem odběhla.

...

„Jak bylo venku?“ zavolal John na svého syna z kuchyně.

„Velmi jsem si užil.“

„Tys byl zase na rande?“

„A co? Vy dva randíte pořád.“

„A je nám spolu fajn,“ prohlásil Sherlock, který právě vešel. Objal Johna kolem pasu a políbil ho zezadu na krk. Tím z něj vyloudil zavzdychání. Misha protočil oči a raději šel do pokoje.

...

Po šesté hodině večer Mycroftovi a Sherlockovi volali se Scotland Yardu, aby okamžitě přijeli. I když velmi neradi, nakonec se tam vydali. Byli okamžitě odvedeni k vrchnímu inspektorovi.

,,Páni Holmesové, jsem rád, že jste oba dorazili,” usmál se na ně a pokynul jim, aby se posadili.

,,Proč jsme tady?” zeptal se Sherlock.

,,Chtěl jsem vám poděkovat za to, že jste vyřešili případ zapálené školy, kde studují vaše děti.”

,,Co prosím?” zeptal se Mycroft.

,,Dnes nám přišlo anonymní udání spolu s důkazy. Mysleli jsme, že jste to udělali vy.”

Mycroft se Sherlockem se na sebe překvapeně podívali, než jim všechno došlo.

,,Udělali,” přikývl Sherlock.

,,A není vůbec zač, co bychom to byli za rodiče, kdybychom se nepostarali o naše děti?” dodal Mycroft. ,,Pokud nás omluvíte, musíme se vrátit domů.”

,,Ale jistě. Pozdravujte ode mě Gregoryho, prosím.”

,,Budu, nashledanou.”

Oba bratři rychle odešli.

,,Začínám si připadat starý, naše děti to vyřešily dřív než my.”

,,Ty jsi starý,” podotknul Sherlock.

,,Ty jsi na to taky nepřišel, tak mlč!”

,,Jsem si jistý, že v tom má prsty i malý Moriarty. Dneska s ním byl Hamish dvakrát venku.”

,,Nezbývá nám nic jiného, než je pochválit. Co jsi vůbec dneska dělal?”

,,Měli jsme s Johnem den pro sebe,” zamumlal Sherlock.

,,Místo vyšetřování toho, kdo zapálil Hamishovi školu?”

,,A cos dělal ty?!”

Mycroft zčervenal a odvrátil od Sherlocka zrak.

,,Vidíš.”

,,Měj se, drahý bratře.”

,,Sbohem, imbecile.”

…

Jakmile Mycroft dorazil zpět domů, políbil svého manžela a vyřídil mu pozdrav. Pak si do kuchyně svolal své dcery.

,,Nechcete mi něco říct?” zeptal se jich.

,,Jako například?” zeptala se Caty s pozdviženým obočím.

,,Jako například že jste dnes odpoledne vyřešily, kdo vám zapálil školu.”

Holky stále nijak nereagovaly.

,,Kdo na to přišel, vy nebo Hamish?”

,,Hamish s Alexem měli klíčové stopy, my jsme se dnes jen postaraly o zbytek,” přiznala Mary.

,,Jsem na vás pyšný,” řekl jim. ,,Teď mě pojďte obejmout, popřejte tatínkovi dobrou noc a spát, jasné?”

,,Ano tati,” odpověděly a objaly ho. Následně se šly rozloučit se svým druhým tatínkem a pak zalezly do postele.

,,Co ti chtěli v Yardu?” zeptal se ho téhož večera Greg.

,,Nic podstatného, jen že se už konečně vyřešilo, kdo podpálil holkám školu.”

,,A?”

,,Zbytek ti povím zítra, už se ti chce určitě spát.”

,,Jsem v pořádku,” odpověděl Greg.

,,To vidím,” protočil Mycroft oči a odnesl si ho do ložnice. Po dnešním dni si oba zasloužili spánek.

…

Trvalo to celý měsíc, než se škola dala do pořádku. Jakmile se tak stalo holky a Hamish odjeli zpět.

...

Pár let uběhlo velmi rychle a najednou byla trojčata v maturitním ročníku. Díky svým neustálým aktivitám v chemických olympiádách měla domů přijet až na Vánoce. Tátům se to moc nelíbilo, ale nemohli s tím nic udělat.

„Myci, zajdu s Johnem na pivo. Zítra přijedou holky a už bych se k tomu nedostal.“

„Dobře drahý. Budu pokračovat v překladu.“

Greg se usmál a políbil manžela na čelo.

...

S Johnem se potkali před hospodou, pozdravili se a za chvíli už pili první pivo.

„Jak se daří? Nějaký nový případ?“

„Teda Gregu, teď taháš případy ty z nás,“ smál se John. Greg jen trhl rameny, protože to byla pravda.

„Už jste nachystaní na Mishu?“

„Jo, to jsme. Jen pomalu připravuju Sherlocka na to, že to můžou být poslední společné vánoce. Myslím, že hned jak bude mít v červnu osmnáct, s Alexem se vezmou.“

„A Sherlock s tím vůbec nepočítá co?“

John jen kývl a napil se piva. Jeho manžel tyto věci nikdy neřešil a pak se hrozně divil, když nastaly.

„A co u vás?“

„Nicole si přidala ve škole druhý jazyk. Zatím to vypadá dobře. A zítra přijedou holky. Mycroft už se nemůže dočkat a já vlastně taky ne.“

„To je mi jasné,“ mrkl John. „Vlastně mě napadá, že už se budou vyplňovat přihlášky na vysokou,“ dodal. „Už jste se o tom bavili?“

„Mycroft má jasno.“

„A holky?“

„Holky si myslím, že taky. Problém je v tom, že to každý z nich vidí jinak. Až mu to řeknou, bude zase úplně vykolejený. Jenže s tím nic nenadělá, jsou dospělé a on to musí přijmout,“ povzdychl si Greg.

„Taky to nemáš jednoduché, koukám.“ poplácal ho John po zádech. Greg se odevzdaně pousmál a raději převedl rozhovor jinam.

...

Druhý den přijela trojčata a Mycroft z toho byl tak nadšený, že nic jiného neřešil. Vánoce vlastně proběhly v naprostém klidu. První svátek vánoční se zastavili Watson-Holmesovi. Přičemž se Sherlock tvářil jako by kousal do citronu, Misha byl nadšený a John z nich protáčel oči. Stalo se přesně to, co předpovídal John. Hamish rodičům oznámil, že se s Alexem dohodli, že se o prázdninách vezmou a Sherlock na něj byl naštvaný. Když toho dne skončily zprávy, Mycroft televizi ztlumil.

„Vy jste to věděly?“ zeptal se.

„Věděly co?“

„O Hamishovi a Alexovi.“

„Nebylo potřeba to zjišťovat. Bylo to jasné z jejich chování a navíc se o tom zmínil,“ odpověděla Mary od svého počítače, kde tvořila seminárku.

„Aha. Vy zatím nic takového neplánujete, doufám.“

„Ale tati.“ ozvalo se trojhlasně. Mycroft si viditelně oddychl. Za chvíli se ale začal vyptávat znovu.

„Už jste přemýšlely, kam si podáte přihlášku?“

„Ano, tati,“ odpověděly znovu všechny tři a Caty informaci ještě doplnila. „Už to máme i vyplněné, jen to stačí odeslat.“

„Rád bych se podíval.“

Všechny tři dcery se zvedly a odešly do pokoje. Než se vrátily, Greg se neklidně zavrtěl na gauči. Tušil, že teď čeká jeho manžela šok. Dcery položily před otce papíry a vrátily se na svoje místa. Mycroft vzal první papír a jeho obočí vylétlo hodně vysoko.

„Kriminalistika?“ vydechl jenom nevěřícně.

„No ano, spolupracuju už skoro rok s kapitánem okrsku, co máme školu,“ odpověděla Vicky, aniž by zvedla oči od počítače.

„Prosím?“

„Jo, slyšíš dobře.“

„A nechceš tedy zkusit práva? K tomu je to jen a kousek,“ navrhl v naději, že na tenhle obor Vicky zapomněla.

„Přemýšlela jsem nad tím, ale ne. Nebavilo by mě to.“

Stejným způsobem proběhl rozhovor i s Mary a Caty. Mary byla rozhodnutá pro chemii, aby se pak mohla věnovat práci v laboratoři a Caty pro architekturu.

...

Kolem půlnoci se všichni vydali spát. Greg se zdržel v koupelně dáváním věcí do pračky, takže když přišel do ložnice, jeho milovaný už byl v posteli. Ležel uprostřed v županu, stočený v klubíčku. Položil se k němu a políbil ho na krk.

„Copak, Myci?“ zeptal se něžně.

,,Myslel jsem si, že se rozhodnou jinak,” zamumlal Mycroft.

,,Mají jiné zájmy, než jsi čekal. Tohle je ale jejich rozhodnutí, měl bys ho akceptovat.”

,,Chci jen pro své malé holčičky to nejlepší.”

,,Už dávno nejsou malé,” zasmál se Greg a pohladil ho po vlasech. ,,Umí se samy rozhodovat a ví, co je pro ně nejlepší. Navíc není důležité, aby v životě dělaly něco, co je baví?”

Ač nerad, Mycroft musel přikývnout.

,,Vidíš, lásko. Věř mi. Navíc máš pořád ještě Nicky.”

Mycroft se rozzářil a Greg ho musel okamžitě políbit.

,,Máš pravdu. Jen jsem si myslel, že vím, co je pro ně nejlepší.”

,,To si rozhodnou samy, naším úkolem je jen postarat se o to, aby to nejlepší dostaly.”

Mycroft přikývnul a přitulil se ke svému manželovi blíž.

,,Miluju tě.”

,,Já vím, já tebe taky. Hodně.”

…

Ani u Watson-Holmesů nebyla situace jednoduchá. Hamish strávil většinu času psaním na mobilu a neúmyslně tak vystavoval na obdiv svůj zásnubní prsten. Ten neustále přilákával Sherlockovu pozornost a připomínal mu skutečnost, že jeho jediný syn, jeho vlastní krev se chce přiženit do Moriartyho rodiny.

Večer v jejich ložnici očima hypnotizoval zeď a přemýšlel nad nejlepšími způsoby, jak zabít malého Moriartyho, aniž by se to někdo dozvěděl. Jeho manžel ho ovšem znal až příliš dobře.

,,Přestaň zabíjet Alexe,” napomenul svého manžela a vklouznul do postele vedle něj.

,,Ale, Johne, náš syn-”

,,Jsou spolu už asi pět let, co jsi čekal? Hamish ho miluje celým svým srdcem a Alex k němu cítí to samé. Musím přiznat, že plánovat svatbu s Moriartym a Moranem bude náročné, ale je to kvůli dobré věci.”

,,Jak je svatba mého jediného syna dobrá věc?!” zakřičel Sherlock a stulil se do klubíčka.

,,Oh, Sherly, nečekal jsem, že tě někdy uvidím takhle vyvádět kvůli Mishovi.”

,,Je to můj syn, nechci ho nikomu dát!”

,,Já taky ne, ale nemůžeme ho tady držet. Navíc ho stále budeme vídat.”

,,Myslel jsem, že z fáze miluju Moriartyho vyroste.”

,,A tak se nestalo, naštěstí. Milují se, opravdu se milují, ale v jejich manželství časem nastanou problémy a my musíme být připravení, abychom jim pomohli. Nechceš přece vidět svého syna nešťastného.”

,,Ale taky ho nechci vidět s Moriartym!”

,,Obávám se, lásko, že pro našeho syna štěstí a Moriarty patří dohromady.”

Sherlock zakňučel a John ho lehce políbil do vlasů.

,,Dobrou noc, prospi se a užij si naše společné Vánoce, ano?”

Sherlock nakonec přikývnul a přitulil se blíž ke svému manželovi.

...

„Dobré ráno, co tu děláš tak brzo?“ zeptal se Mycroft Vicky, když v sedm hodin vešel do kuchyně a našel ji sedět u čaje a číst si.

„To bych se mohla ptát taky,“ zasmála se. „Před chvílí jsem se vzbudila a už mi nešlo usnout, ta jsem nechtěla rušit holky.“

Mycroft kývl, nalil si čaj a sedl si k ní.

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“

„Tati, opravdu chci jít na kriminalistiku a ne na práva. Ty bych musela studovat až od pátého ročníku. Předtím jsou tam jenom kecy, které se mi nechtějí učit.“

„To s tebou řešit nechci. Jen mi řekni, proč Cambridge? Tvé sestry jdou na Oxford.“

Ta otázka dceru trochu překvapila. Zavřela knížku a napila se čaje.

„No jde tam celá banda mých kamarádů, tak tam chci jít taky. A podle průzkumů je úroveň výuky v Cambridgi lepší. Ale chemie a architektura je zas lepší v Oxfordu.“

Na tohle nemohl celkem nic namítat. Jen ho dcery jako obvykle překvapily. Pořád ještě si neuvědomoval, že jsou velké a umí si vyhledávat informace samy. Ta jejich plnoletost ho pěkně štvala.

„Ale tati, geny prostě nezměníš,“ usmála se Vicky. Musel opět uznat, že má pravdu.

„Tak ty přihlášky už odešlete.“

„Díky, ale my bychom je odeslaly i tak.“

Bylo to trochu drzé, ale Mycroft se jen slabě pousmál.

„Měl jsem si to uvědomit hned, jak jste vyřešili ten případ požáru u vás ve škole. Už stárnu.“

„To taky, ale my jsme hlavně hodně dobré,“ culila se dcera. „Myslím, že teď to má horší strýček Sherly. Asi nečekal, že se Misha ožení tak rychle.“

„Neumí se vyrovnat, že ho nebude mít neustále pod dozorem,“ pokrčil rameny Mycroft.

„Což tebe čeká za pár let taky, tati. A náš všechny,“ ozvala se Mary, která stála mezi dveřmi.

„A neříkej, že to není pravda,“ podpořila Vicky svoji sestru.

Aby nemusel odpovídat, napil se čaje. Vysvobozením pro něj bylo zazvonění jeho mobilu. Odešel telefonovat do obýváku a za chvíli se vrátil.

„Chce se mnou mluvit Sherlock. Nevím, kdy se vrátím, takže to řekněte tátovi.“

Dcery kývly a Mycroft rychle odešel.