75. kapitola

23.01.2017 18:02

 

„Co se děje, Sherlocku?“ zeptal se, když dorazil do jejich oblíbené restaurace. Výhodou bylo, že měla otevřeno už od šesti, takže si mohli klidně dát snídani. Když si objednali, Sherlock se zamračil.

„Potřebuju pomoct s odstraněním jedné nežádoucí osoby.“

„Koho?“ ptal se Mycroft.

„Malý Moriarty musí zmizet dřív, než mi odláká syna,“ prohlásil Sherlock.

„Dejme tomu, že to udělám. A co bude dál?“ zeptal se Mycroft zcela klidně.

„Jak co bude dál? Misha se vrátí domů a budeme spokojení.“

„Chtěl jsi říct, že ty budeš spokojený. Můj synovec bude nešťastný a John naštvaný.“

„Tak to musíš udělat tak, aby se to nedozvěděli,“ ušklíbl se Sherlock. Mycroft z něj jen protáčel oči.

„Sherly, i kdyby se to povedlo, myslíš, že by si to tvůj syn nedomyslel? Je tvou téměř dokonalou kopií. Jak by bylo před lety tobě, kdybych unesl Johna a nevrátil ti ho?“

„To je něco jiného,“ zaprotestoval Sherlock.

„V čem?“

„No John nebyl můj nepřítel. Alex je.“

„Co ti udělal?“

„Alex nic, ale velký Moriarty ano.“

„Takhle nelogické argumenty od tebe neslyším často,“ usmál se Mycroft a kývnutím hlavy poděkoval číšníkovi za snídani, kterou před něj postavil.

„Co tím jako chceš říct?“ naježil se Sherlock okamžitě.

„Že se chováš jako dítě, kterému berou hračku. Tvůj syn se rozhodl a ty bys to měl respektovat. Jinak se vystavuješ riziku, že o něj přijdeš. Je po tobě. Takže je schopný všeho.“

Do Sherlockových očí se vydraly slzy. Snažil se je zahnat mrkáním, ale bylo pozdě.

„Sherlocku,“ položil mu Mycroft svou ruku na jeho. „Já nejsem ta správná osoba, která by ti tohle měla říkat. Taky jsem se ještě nevyrovnal se skutečností, že mám doma dospělé děti. Ten fakt musíme přijmout oba.“

„Díky,“ zašeptal Sherlock a napil se čaje.

,,Nemáš zač. Jsme na tom oba stejně. Nikdy jsem si nemyslel, že se do takové situace dostaneme.”

,,Vyrostl tak rychle,” povzdechnul si.

,,To ano, navíc se obávám, drahý bratře, že cokoli teď uděláš Hamishovo rozhodnutí nezmění. Alexe miluje. Miluje jako pravý Holmes a to je navždy.”

,,Opravdu si myslíš, že je pro něj Alex tím pravým?”

,,Nevím, co ve svém partnerovi hledá, ale podle jeho chování jsem přesvědčený, že Alex ho opravdu miluje a udělal by pro něj cokoli. Věř mi, bratříčku, Alex by raději umřel, než aby dovolil, aby se Mishovi něco stalo.”

,,Občas se chová jako Moriarty, ale přitom není takový.”

,,To bude vliv druhého rodiče. Moran je něco jako John. Zabil by pro svého manžela. Moran je nejspíš hlavní příčinou toho, proč se z Alexe nestal psychopat.”

,,Myslel jsem, že jméno Moriarty ani Moran už v životě neuslyším, a teď ho bude nosit můj jediný syn.”

,,Řekl bych, že tímhle krokem Alex svým rodičům dost zavařil. Nemyslím si, že Moriarty bude plánovat nějaké atentáty či ohrožovat naši rodinu. Riskuje tím zlost svého jediného syna.”

,,Mám jen strach, aby Hamishe nezničil. Randění je jedna věc, manželství druhá.”

,,Jsem si jistý, že to vědí. Neboj se, pokud Alex sáhne na Hamishe, postarám se o to, aby ho už v životě nikdo neviděl.”

,,Díky, bratře.”

,,Není zač, bratříčku, teď dojez svou snídani a vrať se domů. John i Hamish si určitě o tebe dělají starosti. A mimochodem, je ti jasné, že jednou budeš muset ty uklidňovat mě, až nadejde den, kdy se mé dcery budou chtít vdávat?”

,,Je mi to jasné. Jsi schopný zbořit celou Británii.”

Dojedli svou snídani, než se rozloučili a odešli domů.

…

John se snažil už poněkolikáté dovolat svému manželovi, ten mu ale nezvedal mobil. Hamish seděl v křesle vedle něj a starostlivě se na něj díval.

,,Táta tu svatbu nebere moc dobře, co?” zeptal se a zadíval se do hrnku s čajem, který držel v rukách.

,,Jen se nemůže smířit s tím, že jeho jediné dítě vyrostlo,” mávl nad tím John rukou.

,,Nemusíš mi lhát, tati, vím, že částečný podíl na tom má i fakt, že si chci vzít Alexe.”

John si povzdechl a odhodil mobil na stolek.

,,Je to už dlouho, co jste spolu začali chodit, nicméně pořád máme pochybnosti o jeho otci. Zažili jsme si svoje. Je mi líto, Misho, že mu plně nedůvěřujeme.”

,,Byl bych rád, kdybyste ho opravdu přijali. Nechci si vybírat mezi vámi a jím.”

,,Vím, že kdyby k tomu došlo, vybral by sis Alexe,” zamrkal na něj John.

,,Tati!”

,,Ve tvé pozici bych udělal to samé. Sherlock je prostě Sherlock, nevzdal bych se ho.”

,,Děsí mě, jak moc Alexe miluju,” přiznal Hamish tiše. ,,Cítím se s ním tak volně, každý den udělá něco, co mě donutí se do něj zamilovat ještě hlouběji a ten sex-”

,,Dobře, synu, už jsem slyšel dost. Vím, moc dobře, jak se cítíš. Nemusíš se bát, i když se s Alexem vezmete a tvůj otec bude lehce proti, nakonec Alexe bude muset akceptovat. Zvlášť pokud se bude chtít vídat se svými vnoučaty.”

,,Tati!”

,,Kdo tu mluvil o vnoučatech?!” zeptal se vystrašeně Sherlock, který právě vešel do bytu.

,,Nikdo, lásko.”

,,Misho, neříkej mi ani ze srandy, že jsi těhotný.”

,,Nejsem, tati, slibuju.”

,,Aspoň jedna dobrá zpráva,” oddechl si Sherlock a zhroutil se na pohovku vedle svého manžela.

,,Probírali jsme jen Hamishovu svatbu. Přemýšleli jsme nad tím, jestli by rodiče novomanželů měli tančit i mezi sebou,” škádlil John.

,,V žádném případě!” křiknul Sherlock a dramaticky utekl do ložnice.

Hamish s Johnem se mezitím pochechtávali.

,,Za tohle nás zabije,” poznamenal Misha.

,,Nezabije, věř mi. Stačí jeden orgasmus a hned bude mluvit jinak.”

,,Tati, ty perverzáku!”

,,Buď rád, že to nemusíš poslouchat, synu. Nemáš ponětí, kolik stálo udělat naši ložnici zvukotěsnou.”

Hamish protočil oči.

,,Běž si to teda užít, já jdu za Alexem. Pozval mě na oběd.”

,,Tak romantické.”

,,Pozdravuj ho ode mě.”

,,Neboj se, budu.”

Hamish dopil svůj čaj a prázdný hrnek zanesl do dřezu. Následně se oblékl a opustil byt svých rodičů.

…

John se mezitím přesunul do ložnice ke svému manželovi, který opět ležel v posteli.

,,Hamish odešel.”

,,Hm.”

,,Jsme doma sami.”

,,Hm.”

,,Nechceš využít příležitosti?”

Místo odpovědi Sherlock jen roztáhnul nohy.

...

„Jak se má Sherlock?“ zeptal se Greg, když se Mycroft vrátil domů. Seděl za stolem a četl si noviny.

„Popravdě nic moc,“ odpověděl Mycroft, políbil manžela a posadil se k němu.

„Něco vážného?“

„Nemůže se srovnat s tím, že si Hamish bude brát mini Moriartyho. Chtěl po mě jeho likvidaci.“

„No to by byl Hamish nadšený,“ protočil oči Greg. „A co ty na to?“

„Doufám, že se mi podařilo mu to vymluvit. Je to Holmes, bude mu to trvat dlouho, než se s tím vyrovná. Já to budu mít stejně.“

„A čtyřikrát,“ usmál se Greg a políbil Mycrofta. Ten si to nechal líbit.

„Kde jsou holky?“ zeptal se, když se od sebe oddělili.

„Šly na poštu a pak využít ty poukazy, co si navzájem daly k Vánocům. Nicole šla s nimi.“

„Hm,“ zavrněl Mycroft a sedl si Gregovi na klín. „Naše dcery se šly bavit. Co budeme dělat my?“

„Už jsme dlouho nebyli na čokoládové masáži,“ navrhl Greg a objal manžela kolem pasu.

„Skvělý nápad. Nejdřív procházka po nábřeží. Je nádherný den, i když je zima. Pak masáž a nakonec zákusek. Naše dcery se určitě vrátí až k večeři, takže máme čas.“

Jak řekli, tak také udělali. Další den se jeli podívat k Holmesovým, aby popřáli hezké svátky a trochu podpořili Megan. Měla totiž chřipku.

Následující měsíce plynuly velmi rychle a než se někdo nadál, byl tu květen a trojčata a Hamishe čekala maturita.

...

Greg si četl knížku, kterou potřeboval k přípravě na přednášení. Stále ještě jednou za půl roku chodil do Yardu, aby školil inspektory. Bavilo ho to a navíc se někdy dostal i ke složkám s případy. Mycroft se stále věnoval překladatelské činnosti.

„Kdy to holky mají?“ zeptal se Greg, aniž by zvedl oči od knížky.

„Dneska a zítra,“ odpověděl Mycroft.

„Hm, tak fajn,“ protáhl se Greg a zavřel knížku. „Skočím do obchodu, nebo umřeme hlady. Půjdeš taky?“

„Nechce se mi, drahý,“ zavrněl Mycroft. Greg se zasmál, políbil ho na čelo a odešel. V obchodě byla fronta, takže se celkem zdržel a vracel se domů až po více než hodině. Doma ale našel jenom Nicole. Seděla v obýváku a dělala úkoly. Pozdravili se a Greg šel uklidit nákup. Pak prohledal byt, a když svého manžela nenašel, vrátil se do obýváku.

„Kde je táta?“

„Nevím, nebyl tu, když jsem se vrátila,“ pokrčila Nicole rameny. Greg protočil oči. Mycrofta zase zavolal Sherlock nebo Anthea a on se za nimi vydal, aniž by něco řekl, nebo napsal. Greg už se ani nezlobil. Za ta léta, co s manželem strávil, si prostě zvykl. Udělal večeři, podíval se s Nicky na další díl doktora Who a pak ji poslal spát. V deset hodin zapípal jeho mobil.

Drahý, dorazím až ke snídani. MLH

No aspoň, že se mohl uklidnit, že se Mycroftovi nic nestalo. Však už se dozví, co se děje.

...

Ráno vyprovodil Nicole a sedl si ke stolu s novinami. Odemykání dveří se ozvalo až po deváté hodině. Než se Mycroft zul, Greg složil noviny a stoupl si, aby ho mohl přivítat. Když ale manžela uviděl, zděsil se. Byl bílý jako stěna, klepal se a jeho oči byly rudé od pláče. Došel ke Gregovi, objal ho a začal brečet. Greg ze zkušenosti věděl, že pokud Mycroft takhle usedavě brečí, je lepší ho nechat a nic se nevyptávat. Trvalo ale skoro hodinu, než se uklidnil. Greg ho usadil na lavici a podal mu sklenici vody.

„Co se stalo, Myci?“ zeptal se potichu a vzal jeho ruce do svých.

„Maminka,“ zašeptal Mycroft a nebyl daleko k tomu, aby se zase rozbrečel. Greg se zamračil.

„Megan se něco stalo?“

„Maminka je v nemocnici,“ řekl Mycroft a otřel si oči. „Vzpomínáš, jak měla o vánocích chřipku? Tak to není chřipka, ona… ona má leukémii. A tak agresivní, že…“ nebyl schopný to dopovědět. Greg si ho přitáhl k sobě a pohladil ho po zádech.

„Když jsi odešel, tak mi zavolal rodinný lékař. Řekl mi, že jí musel nechat převést rychle do nemocnice.“

„Jak to mohlo přijít takhle najednou?“ nechápal Greg. Tělo v jeho náručí se opět zachvělo.

„To je na tom to nejhorší. Nebylo to najednou. Diagnózu jí doktor řekl už v říjnu a také to, že forma je tak agresivní, že… a ona o Vánocích nic neřekla, prý nás nechtěla děsit.“

„Lásko, je mi to líto,“ pohladil ho Greg po vlasech.

„Byl jsem s ní celou noc, teď je tam Sherlock.“

„Myci, jak dlouho ještě?“ zeptal se Greg potichu.

„Doktor narovinu řekl, že víc než týden ne,“ řekl Mycroft a v jeho očích se znovu zformovaly slzy. „Gregory, já teď budu fungovat hlavně u maminky. Promiň.“

„Nemáš se za co omlouvat,“ zavrtěl Greg hlavou.

„Jen nic neříkej Nicole, ani holkám, neměly by ji tak vidět.“

Greg souhlasil a ještě dobu do oběda strávil utěšováním svého manžela. Pak ho donutil sníst oběd a převléknout se. Až poté ho pustil zpátky do nemocnice.

…

Když Mycroft vešel do nemocničního pokoje své matky, Sherlock tam stále byl. Neustále pozoroval jejich maminku. Nezvedl od ní zrak. Kromě něj tam byl i jejich otec, který ji hladil neustále po vlasech.

,,Jak je na tom?” zeptal se tiše.

,,Spí,” odpověděl Siger stejně tiše.

Mycroft přikývl a sedl si vedle svého bratra. Takhle tiše tu všichni tři seděli až do večera. Maminka se párkrát probudila, ale okamžitě jí museli dát něco na bolest a ona usnula znovu.

Bylo osm hodin večer, když se Siger konečně otočil ke svým chlapcům.

,,Běžte domů.”

,,Ale, tati-” namítl Sherlock.

,,Tady nic nezmůžete. Běžte se domů prospat. Já tu zůstanu. Běžte, máte vlastní rodinu. Mycey, běž domů za Nicky, určitě už se po tobě ptá. Sherlocku, běž za Johnem.”

Nechtěli, ale nakonec svého otce poslechli. Mycroft protože chtěl popřát Nicky dobrou noc. Sherlock chtěl zase dát svým rodičům trochu soukromí. Tohle možná byly poslední okamžiky, které strávili spolu.

…

Doma už na Mycrofta čekal jeho manžel a dcera. Zdálo se, že Nicky nic netušila, a tak to i bylo dobře.

Greg ho přivítal malým polibkem a opřel si čelo o jeho.

,,Jak jí je?” zašeptal.

,,Spí.”

Chvíli takhle setrvali. Greg potřeboval dát svému manželovi najevo, že tu pro něj vždycky bude. Mycroft tuto jistotu nyní potřeboval víc, než kdykoli předtím.

,,No tak!” protestovala Nicky. ,,Já chci taky obejmout.”

Mycroft se zasmál, než kolem ní obmotal své paže.

,,Vítej doma, tati,” uvítala ho Nicky.

,,Díky, srdíčko. Jak bylo ve škole?”

Nicky mu začala nadšeně vykládat o svém skvělém dni. Přesunuli se z chodby do kuchyně, kde mu Greg naservíroval večeři s malým úsměvem na rtech.

Vypadalo to na večer jako každý jiný, ale oba muže trápilo něco, o čem jejich dcera neměla nejmenší ponětí. Ani jeden z nich netušil, až najede ten čas, jak řeknou svým dcerám, že je jejich babička mrtvá. Už vůbec nevěděli, jak budou reagovat, až zjistí, že to věděli a tajili to před nimi.

…

Sherlock ani John toho večera nemohli spát. Sherlock se až příliš bál o svoji matku a John zase o svého manžela.

Sherlock se k němu tiskl, jako by na tom záležel celý jeho život. John ho nechal. Něžně ho přitom hladil po zádech a šeptal mu do ucha sladká slůvka.

Oba dva ale dobře znali pravdu.

Sherlock nevěděl, co je horší, jestli fakt že jeho maminka umře, nebo že on s tím nemůže nic dělat.

...

Po čtyřech dnech seděl Greg u snídaně, když mu zapípal mobil.

Pošli Nicky do školy a přijeď. Je to důležité. JWH

Greg ani nemrkl a vstal. Nicole už do školy dávno odešla, takže vyběhl na ulici a rychle sehnal taxík.

Vyskočil před nemocnicí a utíkal dovnitř. Bez klepání rozrazil dveře Johnovy ordinace. Našel ho tam sedět u stolu a hrát si s propiskou.

„Co se děje?“ zeptal se. John se na něj podíval a Gregovi bylo jasné, že je něco hodně špatně. Jeho kamaráda hned tak něco nezničilo, ale tentokrát vypadal opravdu špatně, a slova, která řekl, to jen potvrdila.

„Megan v jednu ráno zemřela.“

Greg si musel sednout, aby ho ta zpráva neporazila. Byla to pro něj zlá zpráva. Měl Megan moc rád a raději si nepředstavoval, co to udělalo se Sherlockem a Mycroftem.

„Kde jsou ti dva?“

„Počkej, to není všechno.“ zarazil ho John.

„Teď tě nechápu.“ pozvedl oči Greg. Bylo mu ale jasné, že se mu další zpráva líbit nebude.

„Siger.“

„Co je s ním?“

„Sakra Gregu, byl tady s Megan celou dobu a vůbec od ní neodcházel. Včera večer se nám ho podařilo přesvědčit, aby si odpočinul. Pak s ním jel Sherlock k nám domů a já jsem měl noční, takže byl u nás sám. Od té doby, co věděl, jak na tom Megan je, se dost zhoršilo jeho srdce a v případě záchvatu měl u sebe nitroglycerinové kapsle. Jenže včera večer si je nevzal. Sherlock mu jel říct o Megan a našel ho už mrtvého. Evidentně se rozhodl ji následovat.“

„To muselo být strašné ho tam najít.“

„Bylo,“ kývl hlavou John. „Teď vyřizují papíry.“

„Nesou to moc špatně?“ zeptal se Greg, aby věděl na co se připravit.

„Už třetí den jim dávám tabletky na uklidnění a Mycroftovi ještě na srdce. Takže to ještě jde,“ odpověděl John se smutným úsměvem. V tu chvíli se otevřely dveře a bratři vstoupili dovnitř. Oba vypadali příšerně. Oči opuchlé, červené a nevyspalé, jejich tváře bledé a hlavně pohled jakoby bez jiskry. Obvykle oba sršeli energií. Tentokrát šli unaveně.

„Už to máme vyřízené,“ řekl Mycroft.

„Chci jít pryč,“ ozval se Sherlock tiše a otráveně.

„Fajn, bráško, pojedeme k nám.“

„Nejdřív na snídani,“ rozhodl John. Mycroft se Sherlockem jen kývli hlavami a vyšli zase ven z ordinace. Greg s Johnem šli za nimi a vzali svého Holmese za ruku. Za chvíli už seděli všichni čtyři v kavárně a jedli. Najednou Gregovi zapípal mobil, podíval se na displej a šel ho vzít. Po chvíli se vrátil zpátky.

„Volala Caty. Holky se vracejí domů. I s Hamishem a Alexem,“ oznámil. „Lásko, pošli pro ně auto k vlaku, ať je zaveze rovnou k nám. Budeme jim to muset říct,“ dodal ještě.

Mycroft jenom kývl a napsal zprávu jednomu ze svých řidičů. Bratři snídaně moc nesnědli, ale jejich manželé byli rádi i za to málo. Ještě před odchodem podal John oběma tabletky na uklidnění a Mycroftovi ještě na srdce. Oba si je bez protestů vzali.