8. kapitola

08.09.2014 14:55

Gregory Lestrade nesnášel budík a vždycky mu vyhrožoval vyhozením z okna. Toho rána ale vystřelil z postele jako zajíc, rychle se oblékl, nasnídal a vyrazil směrem k nemocnici. Big Ben odbíjel sedm hodin, když bral za kliku u Mycroftova pokoje.

Hned ve dveřích se mu na rtech usadil spokojený úsměv, protože Mycroft byl až po uši zahrabaný v peřině a hlasitě chrápal. Gregory potichu zavřel dveře, sedl si na židli vedle postele a s úsměvem pozoroval svého spícího milence.  

Hřbetem ruky ho něžně pohladil po tváři. Mycroft se lehce zavrtěl, ale spal dál. Vypadal tak roztomile, ale přitom tak zranitelně. Normálně to byl on, kdo měl všechno na starost, vždy vše ovládal. Nyní však po dlouhé době neměl na starost nic, tentokrát tu byl on v roli zraněného. Teď byla řada na něm, aby se o Mycrofta postaral. Mycroft potřeboval odpočinek a Greg mu zajistí ten nejlepší.

Jen chvíli po něm vešel do pokoje John se spokojeným výrazem a fialovým krkem plným kousanců.

„To jsi včera potkal upíra?ˮ zeptal se a Johnův úsměv se ještě rozšířil.

„Nepotřeboval jsem ani upíra,“ zamrkal a stočil svůj pohled k Mycroftovi.

„Jak se cítí?“

„Řekl bych, že je mu mnohem lépe, zvlášť teď, když jsme se usmířili.ˮ

„Jsem rád, že se všechno začíná vracet do normálu. Sherlock se vrátil, ty a Mycroft jste opět spolu.“

„Já taky. Včera jsem se k němu opět nastěhoval.ˮ

„Opravdu?“

„Ano.“

„To je skvělé!“

„Jsem za to rád. Už nikdy nechci být bez něj. Moc ho miluju.ˮ

„A on miluje tebe, i když to někdy nedává najevo.ˮ

Greg přikývl a stiskl Mycroftovu ruku.

„Kdyby to neudělal a já nyní žil stále bez něho, možná bych tu nyní ležel já.ˮ

„Gregu-ˮ

„Vím, že jsem to byl já, kdo odešel, ale už jsem dál nedokázal vydržet jeho chladné pohledy. Myslel jsem si, že nenávidí mě. On přitom nenáviděl sebe a za všechno se trestal. Jsem opravdu idiot.ˮ

„Nemohl jsi to tušit. Kdybych věděl, že Sherlock žije, taky bych se nepokoušel se zabít.ˮ

„Je až hloupé, co uděláme pro lásku, že?ˮ

„I tak bych neměnil.

„To ani já.“

Oba se na sebe usmáli.

„Půjdu zavolat Sherlockovi, ať sem taky přijde. Aspoň ho budu mít na očích.ˮ

„Jistě,“ zasmál se Greg a John odešel z pokoje. Greg pohlédl na svého milence a políbil ho na čelo.

„Budeš v pořádku, my budeme v pořádku, to ti slibuju. Udělám pro nás všechno.“

…

Uběhly dvě hodiny, než se Mycroft konečně probudil. To ale Gregorymu nevadilo. Měl čas si aspoň trochu od všeho odpočinout a mohl si vychutnávat Mycroftovu přítomnost. Byl by ovšem mnohem radši, kdyby byli u nich doma.

Vidět bledého Mycrofta ležet ve sněhově bílých peřinách, nebyl pro Gregoryho ideální pohled. Ne chtěl ho vidět u nich v posteli s ruměncem ve tváři a úsměvem na rtech. Slíbil si, že se postará o to, aby tomu už brzy bylo. Pro dobro jeho i Mycrofta.

Mycroft otevřel oči a protáhl se. Bylo mu blaze, sice jeho žaludek ještě nebyl úplně na svém místě a také ho bolely ruce, ale jinak se cítil v pořádku. Posadil se a uviděl Gregoryho, který seděl na židli vedle postele.

„Dobré ráno drahý, kolik je hodin?“

„I tobě lásko. Je deset. Spal jsi dlouho, ale nevadí, potřebuješ to.“ usmál se Gregory.

„Za poslední dobu jsem se moc nevyspal… ale to snad přejde.“

Gregory si sedl na postel a opatrně vzal Mycroftovy ruce do svých, sklonil se k němu a políbil ho na tvář.

„O to se postarám osobně. Teď jen chci, abych si tě už mohl odvést domů.“

„Jak vás tak pozoruju, měl bych odtud Mycrofta propustit co nejdřív.“ ozval se ode dveří pobavený Johnův hlas. Oba muži na posteli se po tom hlasu otočili. John se opíral o rám dveří a díval se na ně.

„Teď ti, Mycrofte naberu krev a kolem poledne se rozhodnu co s tebou…“

„Díky, Johne.“ ozval se Gregory.

Mycroft jen rezignovaně seděl na posteli. Ne, že by neměl radost, že má možnost jít domů, ale nesnášel odebírání krve. Vždycky se mu dělalo špatně. Tak jenom kývl a vyhrnul si levý rukáv. Gregory sice nebyl géniem a neuměl brilantně dedukovat, ale pochopil, že jeho Mycey asi štěstím neskáče. Vzal ho tedy za pravou ruku do svých. Mycroft se na něj vděčně podíval.

John se tedy pustil do práce. Když skončil, pohlédl na svého pacienta.

Mycroft měl zavřené oči a vypadal, jako by mu John vysál všechnu krev a Gregory cítil, jak se Mycroftova pravá ruka chvěje.

„Po obědě sem přijdu s výsledky tvých testů,“ oznámil mu John. Mycroft opět jen pokýval hlavou a John odešel.

Gregory si přisedl na postel vedle Mycrofta a přitáhl si ho do náruče, protože to Mycroft evidentně potřeboval. Také se ke svému drahému hned přitulil.

„Už je to v pořádku, jen klid, nic se neděje.“ šeptal mu do ucha. Za chvíli se Mycroftův tep uklidnil.