8. kapitola

21.03.2016 15:33

 

A/N: Užijte si další psychické trápení.

 

Mycroft nedokázal usnout. Neustále se převaloval z jedné strany na druhou, měnil pozice, ale bylo to k ničemu. Spánek si ho nedokázal najít. Navíc bylo těžké usnout s vědomím, že jeho manžel, o kterém si myslel, že je mrtvý, spal v pokoji pro hosty.

Mycroft se před ním schovával jako zbabělec v jejich ložnici. Jeho pocity byly naprosto zmatené. Byl šťastný, ale zároveň naštvaný. Cítil jak bolest, tak i úlevu. Chtěl mít Gregoryho u sebe, ale nechtěl s ním mluvit.

Byl z toho frustrovaný a jak se zdálo, ani jeho mozek s ním nehodlal spolupracovat a nechtěl se vypnout.

Jo, vypadalo to na opravdu krásný večer.

…

Cesta domů byla neuvěřitelně trapná. John se Sherlockem po sobě každou chvíli pokukovali, ale ani jeden nezačal jakoukoli debatu. Nevěděli, o čem se bavit. Přeci jen žil John dva roky v přesvědčení, že je jeho manžel mrtvý a teď, když se ukázalo, že ne, nevěděl, co má dělat.

Byli jako dva cizinci, kteří se potkali hříčkou osudu.

Jakmile dojeli na Baker Street, John šel napřed, zatím co Sherlock platil taxi.

Pro Sherlocka bylo příjemné být po dvou letech konečně zpátky doma, co ho ovšem zarazilo, byla absence jeho věcí.

,,Všechno je v krabicích,” řekl mu John a nachystal jim odpolední čaj.

,,Opravdu mě necháš spát na pohovce?”

,,Ne,” zavrtěl John hlavou a Sherlock se rozzářil. ,,Půjdu spát do druhé ložnice.”

,,Johne, proč se mi tak vzdaluješ?”

,,Buď rád, moje pěst by se ráda setkala s tvým obličejem.”

,,Neměl jsem na výběr, Johne,” protestoval Sherlock.

,,Nemusel jsi mě nechat žít dva roky ve lži, Sherlocku! Zlomilo mě to!”

Sherlock smutně pozoroval svého manžela. Věděl, že mu ublížil, ale čekal, že se z toho John rychle dostane.

John dopil svůj čaj a zvedl se k odchodu. Odešel do náhradní ložnice a ponechal Sherlocka svým vlastním myšlenkám.

…

Greg se ani nenamáhal lehnout si do postele, sedl si na zem, hlavu si opřel o studenou zeď a se zavřenýma očima přemýšlel.

Začne s ním jeho manžel opět normálně mluvit? Odcizí se? Přežije jejich manželství?

Nečekal, že mu Mycroft hned odpustí, ale čekal aspoň trochu pochopení, už jen z důvodu, proč se Sherlockem udělali celé tohle divadlo.

Chápal, že Mycroft i John jsou opravdu rozzlobení, ale copak si mysleli, že pro něj a Sherlocka to bylo jednodušší? Že pro ně bylo jednodušší vědomě ublížit svým manželům?

Gregory si povzdechl. Takhle to být nemělo. Všechno to bylo špatně.

Nakonec vstal ze studené podlahy a oblékl si na sebe něco teplého. Tichými kroky, aby nevzbudil Mycrofta, se vydal z domu ven. Nutně potřeboval procházku na čerstvém vzduchu.

…

John byl za ty dva roky zvyklý spát sám, ale nyní to bylo horší. Možná proto že jeho manžel se nacházel tak blízko něj. Stačilo sejít schody, otevřít dveře a ocitl by se v jejich ložnici.

Zatím ale nedokázal Sherlockovi odpustit. I když moc chtěl, nedokázal to.

Byl frustrovaný, deprimovaný a jeho pocity byly nestálé.

Nakonec se obrátil a začal tiše plakat. Jeho teplé slzy smáčely studené peřiny. John se jich držel jako o život, zatínal do nich své krátké nehty a kousal je, aby vybil svou agresi.

Nebylo to řešení problémů, ale byl to dobrý způsob, jak se aspoň na chvíli vypořádat se stresem a s bolestí.

…

Spát ve své vlastní posteli bylo příjemné. Mnohem příjemnější by ovšem bylo, kdyby vedle něj ležel jeho manžel. Místo toho Sherlock dlaní jezdil po prázdném místě, kde by měl ležet muž jeho života.

Sherlock byl zoufalý, jak se měl dočkat Johnova odpuštění, když s ním John nechtěl mluvit? Co měl udělat?

Připadal si jako dítě, které něco provedlo a nyní se snažilo vymyslet, jak svou chybu odčinit.

Aby toho nebylo málo, jeho mysl věděla, že je něco špatně a odmítala se utišit, dokud vedle sebe neucítí Johna Watsona.

S frustrovaným povzdechem Sherlock zabořil hlavu do polštáře, na kterém John celé ty roky spal. Do nosu ho okamžitě udeřila příjemná vůně Johnova šamponu, kterou Sherlock tolik miloval.

Jeho mysl to na chvíli uklidnilo, ale náhražka nemohla nahradit originál.

...

Byla jedna hodina ráno, když Mycroft konečně usnul.

Byly dvě hodiny ráno, když se Greg konečně vrátil domů.

Byly tři hodiny ráno, když John konečně přestal plakat do studených peřin.

Byly čtyři hodiny ráno, když Sherlock přestal vdechovat Johnovu vůni z polštáře.

…

Greg si na hodinku zdříml, než se vydal do kuchyně a udělal snídani. Věděl, že Mycroft bude brzy vstávat do práce, a tak mu chtěl připravit aspoň něco teplého na začátek dne.

Jakmile byl hotový, udělal i kávu a trochu nalil i sobě do hrnku. Nedostatek spánku mu nevadil, za ty dva roky, co se Sherlockem každou noc zabíjeli zločince, si na něj zvykl.

Na papírek napsal Mycroftovi vzkaz a odešel z domu. Potřeboval si ještě něco vyřídit.  

…

Mycroft se upřímně lekl, když vešel do kuchyně a ucítil vůni kávy a vajíček. Na lince měl ovšem vzkaz od svého manžela.

Jel jsem do Scotland Yardu. Snídaně je v troubě. Greg

Mycroft z trouby vytáhl čerstvou omeletu a i se šálkem kávy se posadil ke stolu. Bylo to tak zvláštní mít po dlouhé době doma snídani, kterou si nepřipravil sám.

V duchu pro sebe ovšem uznal, že všechno by bylo lepší, kdyby tady byl Gregory s ním.