86. kapitola

16.06.2018 21:37

 

„Johne, prosím. Už se to nikdy nestane.“

„To už jsem slyšel aspoň stokrát. Děláš mi to samé neustále.“

John zase jednou zuřil. Sherlock byl z víkendu u syna rozhozený a neměl žádný případ. To mělo za následek, že se po celém bytě nacházely zkumavky s různými vzorky. John našel jednu v kapse kalhot, na druhou šlápl a třetí rozsedl v křesle. A jeho manžel se válel na gauči s rukou přes oči.

„Pošlu sem úklidovou četu.“

„Ale Johne, to bys neudělal.“

John se jen uculil a odešel telefonovat. Do hodiny opravdu dorazil tým v ochranných oblecích a všechny vzorky a zkumavky odvezl pryč. Sherlock nad sebou v duchu zavrtěl hlavou, protože zase svého manžela podcenil a nevyplatilo se mu to. Teď neměl žádné vzorky na pokus a John na něj byl naštvaný. Opravdu nezáviděníhodná situace.

…

K večeru se Sherlock konečně rozhodl jednat. Objednal dobré jídlo a dal se do kupy. John byl v jejich ložnici a četl si nějakou detektivní knihu. Když dorazilo jídlo, položil ho do kuchyně a pak se tiše vydal do ložnice.

Lehl si vedle svého manžela a přitulil se k němu. John si povzdechl, ale i tak ho začal hladit po vlasech.

,,Omlouvám se.”

,,Já vím, lásko.”

,,Objednal jsem večeři, tvé oblíbené.”

,,Proč si vždycky průsery žehlíš jídlem?”

,,Protože to vždycky zabírá?”

,,Idiote,” protočil John oči a políbil ho na čelo.

Sherlock chtěl pořádný polibek, ale John vyskočil z postele a hnal se do kuchyně za teplým jídlem. Nakonec se pro sebe přeci jen usmál, John byl šťastný a to bylo hlavní.

…

Mycroft si připravoval podklady pro vyučování, když mu začal pípat Skype. Volala mu Vicky.

„Ahoj, zlatíčko.“

„Nazdar tati. Neruším?“

„Chystám si přípravy, takže vůbec ne.“

„Kam jsi zavřel tátu, abys na to měl čas?“ provokovala dcera. Mycroft se jen zasmál a zavrtěl hlavou.

„Jeli s Nicole na nákup. Mně se nechtělo.“

„To je ti podobné. Ale abych se dostala k tomu hlavnímu, proč volám. Co máte v plánu na sobotu?“

„Zatím nic zvláštního. Proč?“

„Máme den otevřených dveří a poprosili mě, abych tě přemluvila na proslov, jako bývalého absolventa.“

„Proč já?“ protočil Mycroft oči.

„Jsi jedinečný a nejlepší absolvent, jakého Cambridge kdy měla.“

„Jasně Newton, Darwin a Hawking jsou proti mně žabaři.“

„Pouze opakuju děkanova slova.“

„No to je teda opravdu povzbuzující. Obzvlášť od něj. Podívej, domluvím se s tátou, až se vrátí a zavolám ti, ano?“

„Fajn. Díky tati. Ale i kdybys ten proslov neměl, přijet byste mohli.“

„Uvidíme. Zatím se měj.“ zamrkal a rozloučil se. Pracovat se mu už nechtělo, tak se napil kávy a vzal si do náruče Snížka, který ležel vedle něj na pohovce.

„Chápeš tu drzost, že zrovna on po mně chce proslov?“ zeptal se kocourka. „On, který mně chtěl tolikrát vyhodit s odůvodněním, že mu podrývám autoritu? To fakt nechápu.“

Kocourek se k němu jen stulil a začal spokojeně vrnět.

…

Sally se unaveně svalila na pohovku vedle Anthey, která byla stejně vyčerpaná jako ona. Nastalo období, kterého se bály. Archiemu začaly růst zuby a chudák neustále plakal bolestí. Obě se ho snažily utěšit, ale vždycky to zabralo jen na chvilku.

Anthea vypadala, že omdlí na místě a Sally se jí nedivila. Dělat asistentku pro důležitou osobu vlády plus starat se o svého malého synka dalo zabrat.

Archie teď ale na chvíli usnul a to jim dalo aspoň moment klidu.

,,Běž si lehnout, lásko,” řekl Sally své manželce a věnovala jí malý polibek na čelo.

,,Ještě musím dodělat pár věcí.”

,,Ne, běž si odpočinout dokud spí.”

Anthea chtěla protestoval, ale neměla na své straně ani jeden dobrý argument. Nakonec přikývla.

,,Pojď ale se mnou, zasloužíš si chvilku spánku.”

Sally se nenechala pobízet, vzala do ložnice chůvičku a lehla si vedle Anthey.

Doufala, že se aspoň trochu obě vyspí.

...

„Ahoj,“ zavolala Nicole, která se právě vrátila z nákupu. Tátové se věnovali přípravám a překladu, takže jí poprosili, aby došla do obchodu. „Potkala jsem tetu Sally s Archiem. Vypadala hodně unaveně a on byl strašně ubrečený.“

„Výborný pozorovací talent, zlatíčko.“ pochválil ji Greg s úsměvem. „Asi mu rostou zoubky.“

„Co kdybychom jim pomohli, Gregory? Mohl bys zase praktikovat svoji metodu.“ ozval se Mycroft od svého počítače.

„Jakou?“ ptala se Nicole zvědavě.

„Potíral vám dásně bourbonem.“

„A tys šílel.“

„Pouze do té doby, než to zabralo.“

Po obědě zavolal Greg Sally a nabídl jí, že oni s Mycroftem stráví noc s Archiem a ona s Antheou pohlídají večer Nicole.

Pokus byl úspěšný a Archie spinkal klidně celou noc.

...

„Dobré ráno, už jste vzhůru? Jaká byla dámská jízda?“ ptal se Mycroft, když našel všechny tři u stolu.

„Bylo to super. Díky.“ usmála se Anthea. „Nicole už dostala koláč a kakao a Snížek granule. Pokud jsem to neprohodila.“

Společně posnídali a Greg se pochlubil svojí metodou. Maminky sice nebyly nadšené, ale rozhodly se to zkusit.

Když se ovšem ukázalo, jak moc je metoda efektivní a vzhledem k míře jejich zoufalství, byly rády za tento trik.

…

Mycroft s Gregem a Nicole se nakonec rozhodli odjet za Vicky. Ta byla ráda, že své otce opět vidí.

Nejvíc byla ovšem ráda, že po dlouhé době vidí svou malou sestřičku.

,,Už ses rozhodl, jestli budeš mít nějaký projev?” zeptala se svého otce.

,,Na to se můžu vykašlat,” odfrkl si Mycroft. ,,Po všech těch letech, kdy si nepřál nic jiného, než mě vyhodit, mu odmítám dělat pokusného králíka.”

,,Ty můj chudáčku,” usmál se na něj Greg a rychle ho políbil na tvář.

,,Tak mu to aspoň pojď vmést do tváře. Bude sranda.”

,,Jsi příšerná,” ušklíbla se Nicky.

,,Jsem Holmesová. Už jsi jim řekla, že jsi jedné učitelce ve školce nasypala do čaje projímadlo?” zeptala se Vicky s pozdviženým obočím.

Oba otcové se zvědavě otočili k jejich nejmladší holčičce.

,,Nicky?”

,,Ups,” pokrčila Nicky nevinně rameny a použila své dokonalé psí oči.

,,Doufám, že tě nikdo nechytil,” řekl nakonec Greg.

,,Neboj, všichni spali,” zamrkala Nicky.

,,Jop, tvoje dcera,” zasmál se Greg a objal Mycrofta kolem pasu.

...

Vicky nakonec svého otce opravdu nepřesvědčila. Raději se ho rozhodla moc neprovokovat, protože až se dozví, kde si zařídila stáž, bude zuřit. Nebylo nutné ho zatěžovat dřív.

„Pojedeš s námi domů?“ zeptal se Greg, když se potkali po projevech.

„Jo, určitě. Jenom skočím vrátit knížky do knihovny a můžeme jet. Doma mě čeká spousta práce.“

„Prázdniny jsou hlavně o odpočinku. Nemáš se během nich zatěžovat studiem.“ poučil svou dceru Mycroft.

„No já nevím, tati, ale babička říkala, že sotva jsi dojel domů, zavřel ses v pokoji a četl knihy.“

„A já dost pochybuju, že to byla beletrie.“ podpořila sestru Nicole.

Gregovi cukaly koutky a díval se na manžela, který evidentně nevěděl, co odpovědět. Rozhodl se proto přidat se na jeho stranu.

„Nemusíš snad všechno dělat jako táta. A navíc má pravdu, prázdniny jsou na odpočinek.“

„Slibuju, že to nebudu přehánět a na dovolenou si práci nebudu brát vůbec.“ zamrkala Victorie. Otcům nezbylo, než souhlasit.

...

„Myslíš, že byl dobrý nápad, koupit rodičům měsíční dovolenou?“ ptal se už posté Hamish Alexe.

Už se na prázdniny přestěhovali do svého domu, a protože chtěli mít klid, tak koupili oběma rodičovským párům dovolenou. Pro Jima a Sebastiana koupili zájezd do Brazílie a Sherlockovi s Johnem naplánovali cestu po Japonsku. Vybírali velmi pečlivě, aby se riziko, že se oba páry potkají, snížilo na minimum. Cílová destinace byla taky dostatečně daleko od Británie, aby nebylo tak snadné se vrátit. Alex a Misha si chtěli užít prázdniny podle sebe. Šest týdnů měli volno a pak slíbili pomoct při výzkumu na univerzitě.

,,Jistě že jo,” uklidňoval ho Alex. ,,Bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. Oni jsou pryč a my máme klid. Navíc po tobě tvůj otec nechce, abys dělal těhotenské testy.”

,,Ne, teď mě každodenně otravuje s tím, že mu mám posílat svou váhu. Chce kontrolovat, jestli jsem náhodou nepřibral.”

Alex si jen povzdechl, hádal, že Holmesovo šílenství přestane, až Hamish bude opravdu těhotný.

,,No pořád je to lepší, než kdyby byl tady a stál nám za zády.” Alex objal Hamishe kolem pasu a přitiskl rty k jeho krku. ,,Máme čas jen na sebe. Můžu tě zahrnovat láskou a péčí.”

,,Romantiku,” protočil Hamish oči, ale položil své ruce na Alexovy.

,,Jen pro tebe, lásko.”

...

„Včera jsem si volala s Caty. Obě dorazí zítra odpoledne.“ oznámila Vicky cestou v autě. „Pomáhaly se stěhováním knihovny a teprve včera se to dokončilo.“

Oba otcové kývli, že souhlasí. Vicky se usmála a těšila se, až sestry dorazí. Chtěly totiž své otce a malou sestřičku překvapit a koupily letecký zájezd do Austrálie pro celou rodinu. Mohly si to dovolit, protože všechny tři uměly s dědictvím po babičce hospodařit a vykázaly velké výnosy. Byly dohodnuté, že to tátům a Nicole oznámí na společné večeři v Diogenovi. Ta byla v plánu už za dva dny.

…

„Dneska dorazí náš syn a bude u nás bez manžela.“ oznámil Jim, když vešel do obýváku. „Jenom v sobotu musíme přežít společnou procházku.“

„Doufám, že se budeš chovat slušně.“ pozdvihl obočí Sebastian. Jim si odfrkl a posadil se mu na klín. Hodlal využít čas, než Alex přijede.

...

„Nazdárek, jsem doma.“ zavolal Hamish z chodby. Nechtěl své rodiče překvapit v nějaké kompromitující situaci. Jaké bylo jeho překvapení, když je našel v obýváku sedět každého ve svém křesle. Sherlock se věnoval notám a John svému blogu. Když přišel, oba se usmáli a zaměřili svou pozornost na něj. Mimo obvyklých otázek na těhotenství a na průběh manželství s Alexem si Hamish nemohl na průběh večera stěžovat. Měl své rodiče rád a také s nimi trávil rád čas.

...

V sobotu odpoledne se skutečně všichni sešli v parku, kde oběma párům synové předali dárek. Při sledování reakce svých otců se mohli potrhat smíchy. Jim a Sherlock seděli na lavičce s otevřenou pusou, John zjišťoval možnosti Japonské kuchyně a Sebastian hledal místa na potápění.

„Vy jste se museli zbláznit!“

„To nejde! Je to na dlouho!“

„Nepočítali jsme s tím!“

Sherlock a Jim ze sebe sypali argumenty, proč v žádném případě nemohou odjet, ale nebylo jim to nic platné. Nakonec jim nezbylo nic jiného, než souhlasit.

...

„Mám vážné obavy, co ta večeře znamená.“ svěřil se Mycroft manželovi. Dcery jim po obědě řekly, že je zvou do Diogena na večeři, ale neřekly proč.

„Vysvětlení se dočkáš už brzy.“ usmál se Greg a přistoupil blíž. Uvázal Mycroftovi kravatu, aby se neuškrtil.

„Co když je některá těhotná? Nebo všechny?“

„I kdyby to tak bylo, musel bys to respektovat. Naše dcery jsou dospělé. A nebuď hlavně jako tvůj bratr. Ten Hamishe kontroluje neustále. Ty si to prosím tě odpusť, nebo na tebe budou holky naštvané.“

„Proč musíš mít vždycky pravdu?“ zavrčel Mycroft a oblékl si sako.

...

Dcery byly tajemné celou večeři a tím vystupňovaly napětí svého tatínka až na maximum. Málem už nadskakoval na židli netrpělivostí. Teprve u kávy si Mary odkašlala a podala tátům obálku. Mycroftovi se zatmělo před očima a Greg naklonil hlavu na stranu.

„Co to je?“ zeptal se.

„Otevři to a uvidíš.“ usmála se dcera.

Vytáhl tedy z obálky papír a začal číst. Jeho obočí postupně vylétávalo stále výš. Podal list manželovi a po dočtení zíral.

„To nemůžete myslet vážně.“ zašeptal nakonec.

„Smrtelně tati. Díky dědictví jsme mohly investovat a tohle je výsledek.“ ozvala se Caty.

„A ano, máš pravdu, měly bychom si to nechat pro sebe pro pozdější účely, ale zbylo i na to. Tak neměj strach.“ doplnila svoje sestry Vicky.

Gregovi bylo jasné, že musí zasáhnout, nebo se Mycroft pustí do hádky. Položil mu pod stolem ruku na stehno a jemně stiskl. To Mycrofta naštěstí umlčelo.

...

„Ty holky zbláznily. Takhle vyhazovat peníze. Navíc netuším, jak se jim to povedlo utajit. To prostě není možné.“ začal Mycroft vyšilovat, sotva se s Gregem zavřeli v ložnici.

„Přestaň tu poskakovat jako střelený srnec.“

„Já si nedělám legraci, Gregory.“ zamračil se Mycroft.

„Ani já ne.“ oplatil mu to Greg. „Co chceš dělat? Říct svým dcerám, že nikam nepojedeme, protože nemají vyhazovat peníze? Jak myslíš, že by to dopadlo? Jely by samy.“

„Mám se nechat vydržovat od svých dcer?“ zeptal se Mycroft a natáhl se oblečený na postel.

„Dostali jsme dárek. Víc se v tom nevrtej, ano?“ navrhl Greg a natáhl se vedle.

,,My bychom ale měli být ti, co je rozmazlují.”

,,Předběhli nás. Neboj, na Vánoce jim to můžeš vynahradit.”

Mycroft si povzdechl, ale nakonec se jen přitulil ke svému manželovi a s polibkem na tvář mu popřál dobrou noc.

…

Nicky se nadšeně usmívala na své sestry.

,,Zbožňuju vás!” volala vesele.

,,Ještě aby ne, vybírali jsme to místo hlavně podle tebe,” řekla Caty.

,,Jste ty nejlepší sestřičky,” protočila Nicky oči.

,,Hej!”

Mary po ní za to hodila polštář. Strefila se přímo do obličeje.

,,Přestaňte šikanovat naši nejmladší sestřičku,” zastavila je Vicky. ,,Víte, že ji budeme ještě potřebovat.”

,,Na co?” zeptala se zvědavě Nicky.

,,Jedna z nás musí být těhotná první, vkládáme do tebe veškeré naděje.”

,,Vy mrchy!” křikla Nicky a začala po svých sestrách házet polštáře, které ji palbu opětovaly.

…

,,Máme klid jen pro sebe,” usmál se Alex ze svého místa na posteli.

,,Díky našim geniálním nápadům,” přikývl Hamish. Vyšel právě ze sprchy, kolem boků měl uvázanou osušku, která se ale postupně rozvazovala a odhalovala víc, než by měla, a pořád z něj tekla voda.

Hamish si ovšem nemohl nevšimnout, jak si jeho manžel chtivě olizuje rty.

,,Nicméně občas neuškodí naše úžasné mozky vypnout.”

,,Ano a jak?”

Hamish slyšel, jak Alexova chodidla dopadla lehce na zem. Následovaly dva dlouhé kroky a Alex byl u něj, plnou svou vahou přimáčknutý k Hamishovým zádům.

,,Mám pár nápadů,” zašeptal mu Alex do ucha a něžně ho na něj políbil. Hamish se v jeho pažích otřásl slastí a než mohl cokoli udělat, osuška spadla na zem a on byl naprosto nahý.

Alex ho popadl do náručí a odnesl si ho na postel.

,,Ukážu ti to, prakticky.”

,,Snaž se, víš, že prakticky se mi učí nejlíp.”

,,Vím, můj sladký Misho.”

...

Sherlock se probudil brzo ráno, a protože John vedle tvrdě spal, vysoukal se z pod peřiny a potichu přešel do kuchyně. Bylo půl sedmé ráno a on měl hlad. Zjistil ale, že se včera věnovali jiným aktivitám, než nakupování a vaření. Pokud nechtěl umřít hlady, nezbylo mu nic jiného, než se obléknout a vyrazit do obchodu. Usoudil, že to bude výhodné, protože nebude tak plný.

Procházel kolem regálů a přemýšlel, co všechno chce.

„Dobré ráno, bratříčku, je neobvyklé tě tady vidět.“ ozvalo se najednou za ním. Když se otočil, uviděl Mycrofta s košíkem v ruce.

„Došlo nám jídlo.“ pokrčil Sherlock rameny.

„Večer jste se věnovali zajímavějším aktivitám, co?“

„Koukám, že vy taky.“

„Potřeboval jsem se trochu projít a uvolnit se.“

„Děje se něco?“ ptal se Sherlock. Jeho bratr obvykle bez manžela neudělal ani krok.

„Dostali jsme zájezd jako dárek od trojčat. Nebyl jsem schopný jim to rozmluvit. Takže pátého odlétáme na tři týdny do Melbourne.“ svěřil se Mycroft.

„Aspoň jedete všichni. Nám Misha koupil dva týdny v Japonsku a to jen proto, aby od nás měl pokoj. A stejně se zbavil i Moriartyho. Ten letí do Brazílie.“

„Velmi inteligentní tah.“ pochválil Mycroft svého synovce. „Nepůjdeme na snídani?“

„Jo, můžeme.“ odpověděl Sherlock a zamířil k pokladně.

Dohodli se, že se staví na kakao a loupáčky. Oba je od dětství milovali, ale od smrti rodičů je ani jeden neměl. Bývala to totiž jejich nedělní snídaně.

„Nemáš v plánu se zastavit pře dovolenou na hřbitově?“ zeptal se Sherlock, než se kousl do loupáku.

„Zřejmě bychom měli, máš pravdu.“ kývl Mycroft. „Pojedeme sami nebo vezmeme někoho sebou?“

,,Myslím, že bude nejlepší, když pojedeme sami,” odpověděl Sherlock.

,,Dobře, pořídím květiny.”

,,Fajn.”

Ještě hodinu se spolu bavili, než se rozloučili a odešli ke svým drahým polovičkám.