9. kapitola
„Drahý, nedáme si kávu?“ ozval se najednou tiše. Greg pozvedl obočí.
„Ty si chceš dát kávu? Dobře, donesu ti ji, ale jen s cukrem a s mlékem.“
Mycroft se zašklebil, ale nakonec kývl. Nebylo to ani tak o tom, že by měl na kávu tolik chuť, ale všiml si postavy stojící na okenním parapetu.
„Už jsem myslel, že nevypadne!!“
Mycroft se zamračil.
„Bratříčku, dávej si pozor, jak mluvíš o mém příteli!“
„Já zapomněl, jsi teď přecitlivělý,“ ušklíbnul se Sherlock a vlezl otevřeným oknem dovnitř.
Mycroft po něm hodil polštář z postele.
„Jsi otravný, Sherlocku, co chceš?“
„Nesu ti dárek?“
„Co prosím?“ tahle informace staršího Holmese naprosto vyvedla z míry. Sherlock mu místo odpovědi podal malý balíček.
„Co to je, Sherlocku?“
„Otevři to a uvidíš. Usnadní ti to život…“
Sherlock se pohodlně usadil na židli a sledoval svého bratra, jak otvírá balíček.
„Bratříčku, ty ses asi zbláznil,“ povzdychl si, když balíček rozbalil.
„Jen ti chci zpříjemnit příští dny, to je všechno. Taková investice do tvé budoucnosti, nerad bych, aby sis nic neužil.“
„Vypadni, Sherlocku! Hned!“
Mycroft se tvářil natolik vytočeně, že se Sherlock raději zvedl a odešel. Vydal se hledat Johna.
Objevil ho v laboratoři, kde zrovna sepisoval nějakou zprávu.
„Ahoj zlato,“ políbil ho Sherlock na ucho.
„Ahoj“ usmál se John, „právě se chystám za tvým bratrem. Testy dopadly jakž takž. Pustím ho domů. Gregory už na něj dohlédne.“
„Pak bude můj dárek praktický.“
John se na Sherlocka podíval.
„Co jsi koupil?“
„Tygrovaná plyšová pouta.“
„Co prosím?“ John se na něj překvapeně díval.
„Pouta, však víš, to je taková ta věc, co používáme, abys mě přivázal k posteli.ˮ
„Já vím co to je, jen nechápu, proč jsi to dal vlastnímu bratrovi.ˮ
„Potřebuje si odpočinout. Mezi ním a Lestradem je takový příšerný napětí. Řekl bych, že pár hodin společně v posteli a všechno bude jako dřív.ˮ
„Sherlocku! Všechno se neřeší jen sexem!ˮ
„U nás to vždy zabírá.ˮ
„Jestli nechceš spát měsíc na pohovce, doporučoval bych ti sklapnout.ˮ
„Jistě, zlato,“ přikývl Sherlock, ale úšklebek z jeho tváře nezmizel.
„Nenávidím tě.“
„Taky tě miluju.“
„Pitomče,“ protočil John oči a ve vteřině se ocitl v Sherlockově náručí.
„Pojď se mnou domů, koupil jsem nám nový jezdecký bičík,“ zašeptal mu Sherlock svůdně do ucha.
„Mám práci,“ namítl slabě John.
„Doma ji máš taky.“
„Když počkáš do večera, slibuji, že si na zítřek vezmu dovolenou.ˮ
Sherlock na chvíli možnosti zvažoval. Nakonec ale Johna s povzdechem pustil.
„Přísahám, že jestli po návratu domů nebudeš do pěti minut svlečený v posteli, budeš mít obrovské problémy.ˮ
„Už se bojím.“
Sherlock se k němu naklonil a nebezpečně se usmál.
„To bys měl.“
Ještě jednou Johna políbil a odešel. John tak zůstal v laboratoři sám se svým napůl vzrušeným penisem a přemýšlel, co měl sakra Sherlock v plánu.
….
Mycroft naštvaně položil balíček na stolek vedle postele. Nechápal, o co se jeho nejdražší bratr snažil. Než ale na to mohl přijít, do jeho pokoje se vrátil Gregory i se dvěma kelímky kávy. Gregory mu jeden kelímek podal a Mycroft jej s radostí přijal.
„Co to je?“ zeptal se Gregory a poukázal na krabičku.
„Dárek od mého bratra,“ odpověděl prostě Mycroft a doufal, že Gregory už nebude vyzvídat. Omyl.
„Dárek od Sherlocka? Nevím, jestli se mám bát nebo je to jen něco neškodného.ˮ
„Otevři to.“
Gregory se natáhl pro krabičku a otevřel ji. Když uviděl její obsah, prudce ji zavřel a podíval se na Mycrofta.
„Co do hajzlu?!“
„Přesně moje slova Gregory.“
„Proč ti to Sherlock dal?“
„Nazval to investicí do mojí budoucnosti. Patrně si myslí, že náš sexuální život je více než nudný.ˮ
„Nemohl by být více mimo.ˮ
„Přesně.“
„Nicméně když už ti je daroval, byla by škoda je nevyužít. Zvlášť, když se nám ty poslední rozbily.ˮ
„Až příliš mě mučíš, drahý Gregory,“ zamrkal Mycroft a nasadil nejlepší svádějící výraz.
„A tobě se to více než líbí, drahý Mycey.“
Greg si ho okamžitě přitáhl k sobě a vášnivě jej políbil. Tolik mu to scházelo. Nedotýkat se Mycrofta, nelíbat ho bylo největší utrpení na světě. Až příliš miloval Mycrofta, nyní se ho však už nikdy více nevzdá. Poučil se ze své chyby a hodlá ji plně napravit.
„Miluju tě,“ zašeptal.
„A já tebe.“
Gregory se opět naklonil, ale vtom se otevřely dveře do pokoje a John vešel dovnitř.
„Mycrofte, Gregu,“ kývl na ně.
„I když tvé výsledky nejsou nejlepší, myslím, že můžeš jít domů. Greg se o tebe postará.ˮ
„Děkuji.“
„Nicméně budeš muset být opatrný, žádná fyzická zátěž, žádná práce. Jen týdny relaxace, jasné?ˮ John věděl, že jeho slova budou zapomenuta, jakmile vejdou tihle dva k sobě do bytu. Už teď se Mycroft díval na Grega, jako kdyby ho chtěl sníst.
„Jistě, Johne.“
„Půjdu pro propouštěcí papíry.“
„Díky, Johne. A prosím, poděkuj mému bratrovi a vyřiď mu, že jeho dárek jistě využiju.ˮ
John vypadal překvapeně, stejně ale přikývl a odešel.
Diskusní téma: 9. kapitola
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.