9. kapitola

01.04.2016 19:57

 

Greg vešel do budovy Scotland Yardu. Do nosu ho okamžitě udeřila vůně příšerné kávy, kterou se všichni už od rána dopovali. Pokračoval až do kanceláře detektiv inspektora Donovanové, která byla povýšena dva měsíce po jeho zmizení.

Lehce zaklepal na dveře s její jmenovkou a vešel dovnitř. Ještě že dal o sobě vědět, Mycroftova asistentka zrovna vstala ze Sallyina klína.

,,Neruším?”

,,Jasně že ne, Gregu,” usmála se Sally, než se otočila k Anthee. ,,Tak večer, lásko.”

,,Večer,” usmála se Anthea a rychle jí políbila, než se s přikývnutím na Grega vydala ven.

,,Tady se toho změnilo.”

,,Nemáš nejmenší tušení. Jak si užíváš zmrtvýchvstání?”

,,Mohlo by to být lepší,” povzdechl si Greg.

,,Mycroft? Byl zničený, když jsi zmizel. Hledal tě všude.”

,,A ty s Antheou jste mě kryly.”

,,Co jiného jsme mohly dělat? Věděly jsme, jak je důležité, aby si všichni mysleli, že ty a Sherlock jste mrtví.”

,,Slib mi, že to Mycroftovi nikdy neřekneš. Zabil by vás.”

,,Mě možná, ale Antheu ne. Příliš ji potřebuje.”

,,A ona tebe.”

Sally jen spiklenecky mrkla.

,,Zpět k tobě. Hlídala jsem ti fleka, a jelikož se novým vrchním inspektorem stal tvůj dobrý kamarád Dimmock, s radostí ti nabídne místo detektiv inspektora zpět. Už se na tebe těší.”

,,Ty jsi mu všechno řekla?”

,,Musela jsem. Byl jeden z mála, který se nechtěl vzdát tvého vyšetřování. Zjistil, že je s tvým zmizením něco špatně. Nakonec by na to přišel.”

,,Je příliš chytrý pro své vlastní dobro.”

,,Stejně jako ty. Pojď, půjdeme za ním. Jsem si jistá, že tě chce vidět.”

,,To jsem mu tak chyběl?”

,,Chyběl jsi nám všem,” řekla Sally trochu smutně.

,,Víš, že jsem musel.”

,,Ano, a i když jsem v tvém zmizení měla podstatnou roli-”

,,Narvala jsi mě do auta.”

,,Ano. Stejně mi to všechno připadalo až příliš skutečné. Navíc ta nejistota, jestli se se Sherlockem vůbec kdy vrátíte.”

,,Je mi to líto, Sally,” usmál se slabě Greg a objal ji.

,,Dost těch řečiček. Dimmock čeká, je horší než dítě o Vánocích.”

,,To mi povídej.”

Greg Sally nabídl rámě a spolu odešli do kanceláře vrchního inspektora.

…

Sherlock věděl, že pokud si má získat Johna zpět, bude se muset hodně snažit. Už brzy ráno zašel do obchodu pro mléko, čerstvé ovoce a zeleninu a koupil i malou kytici.

Doma se snažil udělat pro Johna snídani. Nakonec volba padla na toasty, jedinou věc, kterou Sherlock dokázal udělat. K tomu přidal jeden zeleninový a jeden ovocný salát. Nakonec Johnovi udělal teplý čaj a vše položil na stůl. Doprostřed položil vázu s kyticí.

Slyšel z vrchního patra téct vodu a věděl, že po sprše se John přijde najíst. Posadil se proto ke stolu a trpělivě vyčkával. John ale nešel. Teprve o dvacet minut později Sherlock uslyšel otevírání dveří a vrzání schodů. Zvědavý vstal ze židle a odešel do obýváku.

John už byl oblečený, jeho vlasy vysušené a v ruce držel tašku. Místo kuchyně zamířil k věšáku a začal se oblékat.

,,Ty nebudeš snídat?” zeptal se Sherlock a snažil se zakrýt své zklamání.

,,Mám hodně práce. Najím se v ordinaci. Proč?” John se otočil na svého manžela.

Sherlock jen zavrtěl hlavou.

,,Ne, nic.”

,,Mám něco koupit na cestě domů?” zeptal se John, nyní zaujatý svými botami.

,,Mléko,” odpověděl Sherlock bez rozmýšlení.

,,Jasně,” přikývl John. ,,Večer.”

,,Večer,” zašeptal Sherlock a pozoroval, jak se za Johnem zavírají dveře.

Pohlédl zpět na prostřený stůl a na kytici, která se mu vysmívala do tváře. Sedl si ke stolu a snědl pár toastů. Zbytek vyházel do koše. Saláty uklidil do lednice a čaj vylil do dřezu. Kytici nechal tam, kde byla. Za pár dní stejně uschne.

Sherlock se raději vrátil do obýváku a posadil se na zem vedle svých houslí. Připadal si jako cizinec, John se tak k němu choval. Věděl, že Johnovi způsobil bolest, ale uvědomoval si John, že teď on ubližoval jemu?

Díky bohu se dveře do bytu znovu otevřely, ale tentokrát v nich stál Lestrade.

,,Ty vypadáš,” konstatoval.

,,Ty máš co říkat,” odfrkl si Sherlock. ,,Jak dlouho jsi spal? Hodinu? Dvě?”

,,Rozhodně déle než ty. Mám případ mimo Londýn, máš zájem?”

,,Cokoli bude lepší, než trčet tady.”

,,Tak pojď. Víš, že jim musíme dát šanci, aby nám odpustili. Ublížili jsme jim.”

,,Jenže proč to teď bolí mě?” zeptal se Sherlock zoufale a sáhl si na hruď do místa, kde měl srdce.

,,Mám mluvit upřímně, Sherlocku?”

Sherlock tiše přikývl.

,,Z naší situace jsou jen dvě východiska. Buď nám odpustí, nebo se z nás obou brzy stanou rozvedení muži.”

,,To se nesmí stát. To nechci.”

,,Ani já ne, Sherlocku. Pojď, vražda ti zlepší náladu.”

Greg pomohl Sherlockovi na nohy a podal mu kabát. Společně odešli z Baker Street. Venku foukal lehký vánek, Sherlockovi ovšem připadal studenější, než kdykoli předtím.

…

Mycroft seděl nad důležitými spisy, ale jeho hlava odmítala zpracovávat detaily. Hleděl na černý text na bílém papíře, ale kromě obrysů nebyl schopný nic jiného vnímat.

,,Cítíte se dobře, pane?” zeptala se Anthea, zatím co mu nesla jeho ranní dávku čaje.

,,Ano, drahá,” přikývl, aniž by zvedl hlavu od spisů.

,,Neměl byste mít aspoň trochu radost z Gregoryho návratu?”

,,Jsem rád.”

,,Nezníte tak a rozhodně ani nevypadáte. I moje sestřička vypadala veseleji, když jí umřela kočka.”

,,Lhal mi,” řekl Mycroft po chvíli.

,,Řekla bych, že za všechny ty roky jste si konečně kvit.”

Mycroft překvapeně vzhlédl na svou asistentku.

,,To nemůžeš myslet vážně?”

,,Omlouvám se, pane, ale mám pravdu. Kolikrát jste Gregorymu lhal vzhledem k vaší práci? Dělal jste to, abyste ho ochránil a on teď udělal úplně to samé pro vás.”

,,Je rozdíl mezi malou lží a předstíráním smrti.”

,,Chránil i vašeho bratra, nezaslouží si aspoň za to trochu respektu? Kdyby nemusel, nic z toho by neudělal. Měl byste zvážit své názory.”

Mycroft neodpovídal, jen zarytě hleděl do papíru.

Anthea si povzdechla.

,,Doufám, že si uvědomujete, co se stane, když ho od sebe budete dlouhodobě odstrkovat?”

Mycroft opět nic neřekl. Anthea tedy odešla. Mycroft pohlédl na zlatý prsten na svém levém prsteníčku. Věděl, co je napsané uvnitř něj, znal ta slova zpaměti.

Kamkoli půjdeš, tam tě budu následovat. GL

,,A nebo mě opustíš,” zamumlal si pro sebe a prsten sundal. Nemohl ho mít na očích, a proto ho odhodil do zásuvky u stolu.

Snažil se soustředit na práci a ignoroval pocit, že mu něco chybí.

…

John se vrátil domů už odpoledne. Ordinace byla pro jednou prázdná, a tak se mohl vydat domů. Po cestě nezapomněl koupit mléko a něco na večeři. Teprve doma si ovšem uvědomil, že koupil jen malou sklenici mléka a jen jednu porci.

S malým povzdechem se vydal do kuchyně. Nicméně zarazil se už ve dveřích. Na stole byla váza s kyticí, kterou rozhodně nekupoval. Paní Hudsonová v jejich bytě také nebyla, takže to mohl provést jen Sherlock.

,,Sherlocku? Sherlocku!” zavolal, ale nikdo mu neodpověděl.

Nechal kytici být a otevřel ledničku, aby do ní mohl vložit mléko. Jaké bylo jeho překvapení, když v lednici našel dvě sklenice mléka, ovoce a zeleninu.

Najednou se mu vybavil Sherlockův výraz, když ráno odcházel do práce. Sherlock vypadal, jako by mu něco chtěl říct, ale nakonec se k tomu neodhodlal.

John s prásknutím zavřel lednici a vydal se zpět k jídlu, které si po cestě koupil. Sherlockovi něco udělá na večeři, až se vrátí.

…

,,Byla to její sestra,” oznámil Sherlock znuděně.

,,Opravdu?”

,,Ano, žárlila na ni a rozhodla se ji odstranit z cesty. Primitivní, tvůj mozek se zřejmě začal zmenšovat.”

,,Mlč,” protočil Greg oči.

,,Nikdy.”

,,Chceš se po cestě do Londýna stavit někde na jídle?”

,,Nemám hlad.”

,,Ale máš. Pojď, doma stejně nic nemáš.”

,,Toasty ze snídaně,” protestoval tiše Sherlock.

,,Potřebuješ něco teplého do žaludku. Platím já.”

Greg se vydal k autu, ale Sherlock ho zastavil.

,,Co budeš dělat, jestli ti Mycroft neodpustí?”

Greg se zarazil v půlce pohybu, než se otočil a smutně se pousmál.

,,Budu se muset naučit žít bez něj. Pokud ale náš společný život bude pokračovat tak jako dneska, možná to ani nebude tak těžké.”

,,Nechci ztratit Johna,” zaúpěl Sherlock.

,,Obávám se, Sherlocku, že to, co my dva chceme, je nyní irelevantní. My už o tom nerozhodujeme.”

Sherlock stiskl pevně své pěsti a Gregovi to zlomilo srdce. On byl zvyklý být samotný, Mycroft často jezdil na dlouhé služební cesty a i když nebyl pryč, jejich společný čas byl dost omezený.

Greg si ale nedokázal představit, co by udělalo se Sherlockem, kdyby ho John opustil. Raději si to ani nechtěl představovat.

Byl si jistý, že s Johnem by odešla i Sherlockova vůle žít.