Ať žijí duchové

28.02.2016 19:07

 

A/N: Ne, nejsem normální, ale to víte :D Neberte to vážně.

 

Hannibal Lecter byl vždycky krok před ostatními, vždycky se řídil vlastními pravidly a žil svůj život naplno. I přes jeho inteligenci se ale dopustil vážné chyby - zabíjet lidi ve svém vlastním domě není nejlepší nápad, jejich duchové by tu mohli zůstat. A to se i stalo.

...

1

Connor Brown si naštvaně odfrknul. Pan Dokonalý dnes měl další dokonalou večeři ve svém dokonalém domě ve svém dokonalém obleku se svým kurevsky dokonalým nádobím, které bylo staré a mělo větší hodnotu, než kdy on měl kdy peněz.

Connor už tu byl celkem dlouho (4 měsíce 5 dní 23 hodin 4 minuty a 19 sekund) a tak pochytil několik zvyků svého vraha. Například že ten zbohatlický hajzl k večeři nenosil nic jiného než tří dílné obleky, vždycky, bez výjimky, i když neměl společnost.

Když už je řeč o společnosti, tu mu poslední dva měsíce nedělal nikdo jiný, než ten malý pošahaný chlap od FBI. Vážně, Connor dost často přemýšlel o tom, kdo je švihlejší - psychiatr, který byl mimochodem i kanibal, nebo ten idiot, který u něj hledal oporu?

Oba byli dost švihlý. Nejraději by je zabil, ale nebyl si jistý, jestli by se duch toho hajzla nerozhodl také zůstat. Connor si byl jistý, že by nedokázal strávit věčnost s magorem, který za největší legraci považoval své kanibalistické vtipy. A ne, nebyly vtipné, byly příšerné, zvlášť když u toho jedli jeho plíce, tedy to co jednou byly jeho plíce.

No, zpět do přítomnosti. Connor stále opřený o futra a znechuceně pozoroval, jak Hanikani servíruje další ze svých pochutin před Pošahance, který byl celý roztěkaný.

Hanikani, což byla Connorva zkratka pro Hannibal kanibal, se posadil blízko něj a položil mu ruku na rameno.

,,Vím, co tě trápí, ale snaž se na to aspoň na chvíli zapomenout. Jsem si jistý, že dobré jídlo v žaludku ti udělá dobře.”

Ano, zvlášť, když bude mít v žaludku žaludek někoho jiného.

Connorovi z nich bylo na zvracení. Sice je nemohl (nechtěl) zabít, ale být duchem mělo pár výhod. Navíc dva můžou hrát tu stejnou hru.

Connor se s úšklebkem přesunul do kuchyně a podíval se, co by mohl provést. Jeho volba nakonec padla na dřez.

Hannikani zatím s Pošahancem večeřeli, když vtom se ozvalo prasknutí. Hannikani okamžitě se zájmem zvedl hlavu.

,,Půjdu se podívat, co se děje, pokračuj, prosím, beze mě.”

Pošahanec přikývl a Hannikani se zatím vydal do kuchyně, kde ve dřezu tekla voda proudem. Snažil se ji zastavit, ale nešlo otočit kohoutkem. Naneštěstí ho Pošahanec brzy následoval.

,,Běž vypnout hlavní přívod vody,” rozkázal kanibalovi, který ho samozřejmě poslechl.

Connor jen protočil oči a zvýšil proud i tlak vody. Voda Pošahance pošplíchala, ale ten se dál snažil vodu zastavit.

Hannikani brzy zavřel přívod vody a veškeré drama ustalo. Vrátil se zpět do kuchyně, kde už se Pošahanec snažil utřít potopu, která zde vznikla.

Hannikani rychle odběhl pro hadry, aby mu mohl pomoci.

Trvalo jim přes půl hodiny vytřít zem do sucha, ale jejich večeře už byla zchladlá, což Connorovi činilo obrovskou radost.

,,Je mi líto, Wille, že naše večeře byla zničena,” omlouval se ten hajzl.

,,V pořádku, nemůžeš za to.”

,,Pojď, dám ti čisté věci, jsi celý promočený.”

Pošahanec ho v klidu následoval do ložnice, kde ze skříně vyndal několik kusů suchého oblečení a podal mu je.

,,Děkuju,” přikývl Pošahanec.

,,Tady je čistý ručník, můžeš se převléct v koupelně. Já ti dám oblečení usušit. Byl bych ovšem rád, kdybys tady raději přespal. Přeci jsme pili.”

Pošahanec přikývl, protože kanibalistická svině měla pravdu.

Connor si sám pro sebe odfrkl, měl by k popisu Lectera přestat používal kanibal, začínalo to být staré.

Pošahanec se brzo vrátil v Lecterově oblečení, ale samotný Lecter vypadal, jako by ho chtěl povalit na postel a vyšukat z něj duši.

,,Děkuji,” řekl Pošahanec s očima skloněnýma k zemi.

,,Ne, já děkuji,” odpověděl Lecter a zastrčil mu pramínek mokrých vlasů za ucho.

Pošahanec se na něj překvapeně podíval a skončil s pusou plnou kanibala.

Očividně se mu to líbilo a Connor znechuceně protočil oči. Pošahanec a Hannikani spolu teď začnou chrápat, super, to mu ještě scházelo.

…

2

Margaret Raynoldsová nechápala, jak se ocitla pod rukama samotného Chesapeakského rozparovače. Dozvěděla se to, teprve když její vrah jedl o samotě maso z jejího stehna.

,,Tss, tss, slečno Raynoldsová, spát s muži, jen abyste dostala hlavní roli v opeře. To se nedělá, zvlášť když na to nemáte schopnosti.”

Margaret byla sakra naštvaná. Musela spát s jedenácti chlapama, z nichž osm bylo po padesátce a pět z nich pěkně nechutných.

Nakonec jediné, co z toho měla, bylo jedno jediné překvapení, protože pak se dostala na talíř Rozparovači.

Karma ji očividně dostihla.

Margaret se snažila pomstít. Věčně zapínala a vypínala spotřebiče, přehazovala nádobí, ale nic z toho Lectera nenaštvalo ani nevyvedlo z míry.

A ještě k tomu tady musela být s Connorem, který byl sprostější než dlaždič. Navíc kvůli jeho nepovedené pomstě teď Rozparovač měl i přítele.

Musela uznat, že oba to byli sexy muži, ale rozhodně je nechtěla poslouchat při sexu. Proto se snažila být tou největší kazišukačkou všech dob a zatím se jí to dařilo.

Kdykoli věci mezi nimi začaly být žhavé, Margaret zvonila na zvonek, otevírala dveře a okna, dělala cokoli, aby získala jejich pozornost.

I když by Rozparovač všechny tyto věci s radostí ignoroval, jeho společník si všeho všímal a okamžitě ho od sebe odstrkoval.

Byly to necelé dva měsíce od doby, co se daly dohromady, ale kromě polibků k ničemu jinému nedošlo. Bylo jasné, že oba začínají být frustrovaní, ale kanibal byl na tom rozhodně hůř.

Margaret se mu nedivila, jeho kluk byl trochu zvláštní, ale ta postava a ten zadek, dala by si říct. Byla by to rozhodně příjemná změna.

Uběhl další týden, kdy se ovšem nic nedělo. Jeho přítel byl pryč z města nebylo jisté, kdy se vrátí. Podle dlouhých sprch a divných zvuků vycházejících z koupelny Margaret usoudila, že Rozparovač toto odloučení bere opravdu vážně.

Když se po dalším týdnu vrátil, Rozparovač na něj okamžitě skočil. Ten ho od sebe ale odstrčil.

,,Promiň, jsem nachlazený. Nerad bych tě nakazil.”

Bylo jasné, že se v Rozparovači pral chtíč s logikou. Logika ovšem vyhrála.

,,To nic,” usmál se nakonec. ,,Pojď, uvařím ti čaj,” řekl a pohladil ho po tváři.

Margaret sice pomohla matka příroda, ale ona i tak byla šťastná, že je zatím drží od postele tak daleko. Byla to dětinská pomsta, ale co?

Lepší něco, než nic.

Zvlášť, když jste mrtví.

…

3

Derek Rogers byl mladý ambiciozní muž, který zbožňoval přednášky profesora Grahama. Jenže je zbožňoval až moc a ještě víc zbožňoval profesora Grahama. Tím nevědomě naštval i nejhoršího sériového vraha v Americe za posledních deset let.

Snažil se svému profesorovi vyznat lásku a za svou opovážlivost se dostal na talíř Hannibala Lectera.

Jediným pozitivem byl fakt, že jeho srdce nakonec skončilo v jeho profesorovi, doslova.

Derek ale nyní musel strávit veškerý svůj čas pozorováním svého zabijáka, který s velkou vášní líbal jeho profesora. Muže, který byl ovšem určen jemu! Derek byl naštvaný a své utrpení neustále sděloval Connorovi, který jen protáčel oči, a Margaretě, která je nenechala zajít za líbání, za což jí byl ohromně vděčný.

Derek byl ze všech tří nejnebezpečnější z jednoho prostého důvodu, po odplatě toužil nejvíc.

Když si jednoho dne Lecter nechal mobil doma, zmocnil se ho a udělal tu nejhorší věc ve svém posmrtném životě.

,,Je mi líto, Wile. Myslím, že by se naše cesty měly rozejít.”

Derek to napsal do zprávy a kliknul na odeslání.

,,Citoval jsem ho dobře?” zeptal se.

,,Ušlo to,” přikývla Margaret.

,,Idiote, jestli ten hajzl zjistí, že jsi to byl ty, najde způsob, jak tě oživit, a zabije tě ještě jednou,” řekl Connor.

,,Ještě že to nejde,” usmíval se Derek.

Neměl nejmenší tušení, co způsobil.

…

Když se Lecter vrátil domů a zavolal Willovi, nikdo mu to nebral. Nedělal z toho velké drama. Jenže po čtyřech dnech víc než panikařil.

Duchové se tomu jen ušklíbali a další dva týdny se bavili kanibalovou depresí. Jenže po dvou týdnech nastalo stádium šílenství. Kanibal během jediného týdne zabil čtyři lidi a počty obětí se jen zvyšovali.

Bylo to příšerné a Derek upřímně litoval, že na ten mobil vůbec šahal. Bylo ovšem pozdě.

Škody byly napáchány a všichni tři se poučili. Nejlépe to vystihl Connor:,,Nasírat kanibala se kurva nevyplácí.”

…

+1

Hannibal ležel na posteli, kterou tak strašně moc chtěl sdílet s Willem. Will se mu ovšem mistrně vyhýbal a on nevěděl proč. Bylo to kvůli něčemu, co udělal? Chtěl ho Will ještě?

Hannibal byl zoufalý a jeho srdce bolelo stejně, jako když tehdy umřela jeho malá sestřička.

…

Mischa se smutkem v očích pozorovala svého bratra. Takhle to nemělo být, všechno bylo špatně. Teď měl být s Willem a milovat ho.

Mischa to měla naplánované, ale ti tři idioti to všechno zkazili!

Trpělivě čekala, až její bratr usne, než vzala jeho mobil a převzala iniciativu.

Vytočila Willovo číslo a doufala, že to zvedne. Měla štěstí.

,,Hannibale? Co chceš?”

Ve Willově hlasu byl cítit smutek.

,,Omlouvám se, že ruším. Jsem Hannibalova kamarádka. Chtěla bych se vám omluvit. Ta zpráva o tom rozchodu byla falešná, jeden z jeho kamarádů mu vzal mobil a napsal ji. Přiznal se mi dnes ráno. Je mi to tak líto, zvlášť kvůli vám dvěma. Hannibal bez vás trpí, doufám, že mu to odpustíte.”

,,Ale bylo to tak skutečné.”

,,Já vím, o to mě to mrzí víc.”

,,Prosím, dejte mu šanci. Nic špatného neudělal.”

,,Dobře.”

,,Moc děkuji i za brášku.”

Mischa s radostí vrátila mobil na původní místo, aniž by si všimla svého přeřeknutí. Will si toho naneštěstí všiml.

…

Druhý den Hannibal otevřel dveře a setkal se konečně se svým Willem. Okamžitě si ho přivinul do náruče a Will se nechal. Rozhodl se nic neříct o zprávě ani o telefonátu od mrtvé sestry.

Will pohlédl za Hannibalovo rameno a uviděl tam malou holčičku. Mrkl na ni a ústy naznačil děkuju.

Mischa se jen usmála, než se otočila ke třem idiotům, kteří tuto scénu také pozorovali.

,,Ještě jednou něco podobného uděláte a odnesu vaši duši do pekla,” informovala je, než zmizela.

Duchové jen s radostí poslechli a přestali se vrtat do života Hannibala Lectera a konečně mu dopřáli to, co tolik chtěl - samotnou chvilku s Williamem Grahamem a jeho pohodlnou postelí.