Blízko smrti 2. část

31.10.2015 12:47

 

Před dvaceti lety:

Greg ležel na vlhkém chodníku, tiskl si prsty k boku a snažil se zastavit krvácení. Pronásledoval jednoho zločince a ten ho postřelil. Teď měl co dělat, aby zůstal naživu. Stálo jej to všechny jeho síly, kterých mu valem ubývalo.

Najednou, se u něj objevil vysoký hubený muž. Sklonil se k němu. Opatrně mu zastrčil ruku pod hlavu, druhou jej pohladil po tváři.

,,Už je dobře, neboj se, jsem u tebe.“

Zašeptal mu. Potom sklonil hlavu a zakousl se mu do krku. V tu chvíli přestal krvácet. Potom si otevřel žílu a dal mu napít své krve. Za chvíli mu pomohl na nohy.

,,Tys ze mě udělal upíra?“ Zeptal se rozechvěle.

,,Nebyla jiná možnost. Umírals. Mimochodem jmenuji se Mycroft Holmes.

,,Takže teď je ze mě krvelačná zrůda?“

,,Ne, to je jen jedna z pověr, kterou šíříme proto, aby upírem nechtěl být každý. Jsme de facto nejdokonalejší bytosti, nestárneme, nelze nás zabít a té krve potřebujeme jen velmi málo. Jen na přežití. Vlastně můžeme jedině zemřít hladem.“

,,Takže slunce v pohodě a stříbrné kulky mi neublíží?“

,,Ne, nic ti neublíží. Pojď, je čas jít domů. Ukážu ti tvůj nový domov.“

Greg přijal nabízenou ruku.

   ****

Mycroft bydlel v honosném domě kousek od Londýna. Napřed vzal Grega do koupelny, aby ze sebe smyl zbytky krve. Potom mu půjčil svůj župan s tím, že nové oblečení mu koupí příští den. Odvedl jej nahoru do patra a otevřel dveře do obrovské ložnice, ve které byla obří postel.

Na posteli ležely tři postavy. Mladý muž a odrostlé děti, chlapec a dívka. Greg se otočil k Mycroftovi.

,,Žádné rakve?“

,,Ne, jak vidíš, spíme v posteli. Teda Sherlock jednou jednu dotáhl domů, ale příšerně smrděla. Tak jsem mu ji vyhodil.“

Greg se srdečně rozesmál. Dívenka na posteli otevřela oči a posadila se. Mycroft se k ní posadil a pohlazením po tváři probudil zbývající spáče.

,,Tohle je Greg Lestrade bude s námi bydlet.“

,,To je ten policista, kterého jsi tak dlouho špehoval že?“

Otázal se mladý muž.

,,Ano Sherlocku.“

Odpověděl Mycroft. Otočil se ke Gregovi a představil je.

,,Můj bratr Sherlock, naši mladší sourozenci dvojčata Saria a Samuel.“

,,Oni jsou taky-?“

,,Ano jsme všichni. V druhé polovině osmnáctého století jsme umírali na spálu. Zachránil nás jeden lékař. Pro rodiče už bylo bohužel pozdě.“

Vysvětlila Sari a pokynula Gregovi, aby si k nim vlezl do postele. Sam se na něj přátelsky usmál a Sherlock na něj vypláznull jazyk, začeš si od Mycrofta vysloužil pohlavek.