Dárek

A/N: Tohle je dárek pro mě od Paulett k našemu prvnímu výročí spolupráce. Ještě jednou díky :)

Konečně se zavřely dveře za posledním pacientem. Hannibal byl rád, že to šlo tak rychle, protože stejně z jeho vyprávění nic neměl. Toho dne uplynul přesně rok od toho dne, kdy ho Jack Crawford seznámil s Willem. Celý den nebyl schopný myslet na nic jiného a chystal pro svého milovaného speciální dárek. Sbalil se, zamkl ordinaci a vyrazil domů. Tam se osprchoval, oblékl do svého ochranného obleku, vzal nástroje a vyjel na lov.

...

Jeho dnešní obětí byl statný muž, sportovec ve středním věku. Naštval Hannibala, když se setkali v pekařství. Předbíhal všechny ve frontě pod záminkou, že hledá nové zákazníky pro svůj obchod. Tak se Hannibal dostal velmi snadno k vizitce své budoucí oběti. Muž bydlel v garsonce opuštěného domu. Evidentně všechny své peníze rval do sportu. Tím to bylo pro Hannibala jednodušší. Nikdo ho neuvidí.

...

Vešel do bytu a nalezl svou oběť v obýváku, jak se dívá na televizi. Omráčil muže úderem do hlavy. Pak si vytáhl skalpel a začal do jeho břicha hloubit otvor. Muž se bolestí probral, ale nestihl nijak zareagovat, díky ztrátě krve. Nekřičel, nebránil se. Jen chroptěl. Hannibal vyřízl žaludek a uložil ho do mrazicího boxu. Pak do vyhloubeného otvoru postavil svíčku a zapálil ji. Ještě kolem ní namaloval krví oběti srdíčko.

„Chci tu svíčku ještě zapálit.“ ozvalo se najednou za ním. Hannibal nadskočil, vůbec nepostřehl, že ho někdo sleduje. Když se otočil, spatřil Willa, jak se usmívá.

„Zkazil jsem ti dárek pro mě, že?“

„Ano, lásko. Ale odpustím ti to.“ usmál se Hannibal, přešel ke svému milovanému a políbil ho. Když se od sebe oddělili, začal Will rozkládat na koberec fólii. Pak se vrhl na Hannibala a začal ho vysvlékat.

„Lásko… tady nemůžeme. Je to risk.“ zaprotestoval Hannibal.

„Větší než je to do teď? Nemyslím si.“

Hannibal se nakonec Willovi poddal a na fólii se vášnivě pomilovali. Oběma koloval v žilách adrenalin, protože se mohlo snadno stát, že na místě činu zůstane jejich DNA. To by byl jejich konec. Paradoxně je to ještě víc vzrušovalo. Pak na sobě leželi a usmívali se.

„Půjdeme?“ zeptal se Will.

„Ano, odnes prosím věci do auta, já to tu pořádně zkontroluji, abychom byli v bezpečí.“ odpověděl Hannibal.

„Ale pohni si. Chci si odpočinout, než mě sem Jack zavolá.“

Hannibal se usmál a přikývl.

...

Když vystoupili z auta před Hannibalovým domem, přitáhl si ho Will do náruče.

„Mimochodem, děkuji ti za dárek.“

„Není za co, lásko. Šťastné výročí.“ odpověděl Hannibal před tím, než se políbili.