Démon (Pro Hanku)

A/N: Ještě jedna halloweenská povídka, tentokrát ode mě. Bože, je to tak dlouho, co jsem psala porno.

Horké rty líbaly jeho krk. Velké mužské ruce hladily jeho tělo. Pavoučí prsty prozkoumávaly každý milimetr jeho kůže.

,,Jsi můj,” zašeptal mu někdo do ucha.

,,Kdo jsi?”

,,Říkej mi Sherlocku,” cizinec olízl jeho ucho a vsál lalůček do svých úst.

,,Sherlocku...Sherlocku, prosím!”

Netoužil po ničem jiném, než aby se Sherlockovy ruce přesunuly tam, kde po nich tolik toužil.

,,Trpělivost, můj drahý, za chvíli tě pohltím. Až se tak stane, už nebude úniku. Budeš navždy můj. Nic tě ode mě nezachrání.”

…

John vytřeštil oči dokořán a prudce se posadil. Už zase ten stejný sen, který ho pronásledoval už celý měsíc. Měsíc se mu zdálo o tom tajemném cizinci, který se mu představil jako Sherlock.

,,Doprdele,” zanadával John a snažil se vzpamatovat ze svého snu.

Jeho kalhoty byly opět mokré a celé jeho tělo se lesklo kapičkami potu. Začínal být opravdu naštvaný, zásoba jeho prádla se poslední dobou rapidně zmenšovala a on musel častěji prát.

Navíc se od té doby pořádně nevyspal a začínal být až příliš mrzutý. Potřeboval se buď pořádně prospat, nebo se s někým vyspat. Velkým problémem ovšem bylo, že nikdo mu na to nepřišel dost atraktivní. Sherlock ho zkazil a Johna to vytáčelo víc a víc.

Znechuceně ze sebe odhodil přikrývku a vydal se do sprchy, aby se očistil. Proud studené vody bylo to jediné, co ho ráno dokázalo nakopnout, aby pak mohl celý den fungovat.

Po krátké sprše následovala snídaně, kterou co nejrychleji zhltnul, aby se mohl vydat do práce. Potřeboval dělat cokoli, hlavně aby se v myšlenkách nevracel ke svým snům.

…

John měl tušit, že dnem kdy se všechno podělá, bude Halloween. Vrátil se z práce a dal si teplou večeři. Pro jednou se vracel spokojený, dnes nastoupila nová sestra. Velmi atraktivní a jemu se podařilo s ní dohodnout rande, které ho zítra čekalo.

S dobrou náladou si zalezl do postele a ještě s lepší usínal. Spánek mu ale nebyl dopřán.

…

,,Johne.”

Ruce mu začaly vyhrnovat tričko, snažil se jim vzpírat, ale tričko najednou zmizelo. Jeho tepláky se ocitly u jeho kotníků.

,,Johne!”

Teplé rty se přitiskly k jeho. Nedávaly, jen si braly tolik, kolik mohly.

,,Sherlocku,” uniklo z jeho rtů.

Aniž by si to uvědomil, pootevřel svá ústa a umožnil do nich vstup své noční můře.

,,Prober se, Johne. Prober se. Dám ti to, po čem tolik toužíš.”

Elegantní prsty ho sevřely tam, kde je nejvíc potřeboval.

,,Otevři oči a nech mě tě uchvátit. Už žádné hry, jen vášeň a milování.”

Znělo to příliš lákavě, nemohl odmítnout.

…

Začal opatrně otevírat oči. Čekal, že najde jen prázdnou ložnici. Místo toho se zděsil, když viděl, že jeho ruce jsou přivázané k pelesti postele a jeho tepláky se nachází u jeho kotníků. Nic z toho nebylo tak šokující jako červené oči, které na něj pobaveně hleděly. Sherlock na něm obkročmo seděl a culil se.

,,Tohle není sen,” konstatoval zbytečně John.

,,To opravdu není,” zašklebil se Sherlock a ostrým nehtem přejel po Johnově bradavce. Z rány začala okamžitě téct krev. Naklonil se a dlouhým jazykem krev slíznul.

John zasténal. Na první pohled by se mohlo zdát, že to bylo bolestí, ale opak byl pravdou. John si tohle užíval.

,,Řekni ano, přijmi mě jako svého druha a dám ti vše, po čem tak toužíš.”

,,Mám vše, co potřebuju,” odvětil John.

,,Vše co potřebuješ, ne co chceš. Znám tvé touhy, Johne Watsone, jsou tím, co mě k tobě táhne.”

,,Nemám touhy.”

,Oh, nelži. Každý člověk má touhy. Ty tvé jsou jiné, delikátní. Chci je naplnit a pak tě celého pozřít.”

John se otřásl, ne strachem, touhou.

,,Řekni ano, řekni, že mě chceš a dám ti vše. Svět ti bude klečet u nohou.”

,,Proč teď? Proč ses objevil teď?”

Sherlock ho prudce chytl pod bradou a donutil ho, aby se mu díval přímo do očí.

,,Nedám tě žádné pitomé huse. Nenechám tě v náručí nějaké ženské, která ani nebude vědět, jak tě pořádně uspokojit. Byla by to škoda.”

John zavřel oči a snažil se v klidu promyslet vše, co mu tu Sherlock říkal. Bylo to ale těžké, když Sherlock dával svou přítomnost tak najevo.

,,Co jsi vlastně zač?”

,,Démon,” odpověděl Sherlock bez jediného zaváhání. ,,Řekni mi ano a budeš navždy můj.”

,,Opustíš mě, až se mnou skončíš?”

,,Proč bych to dělal?”

,,Všichni mě opouští.”

,,Když říkám, že budeš navždy můj, platí to i obráceně. Nenechám tě dostat se z mých spárů. To ti garantuju.”

Johna nenapadl jediný argument, který by se dal použít. Byl tu člověk, no ehm démon, který měl o něj zájem a sliboval mu věčnost. Věděl, že to znělo až příliš dobře, ale byl zoufalý. Toužil po lásce a teď mu ji někdo nabízel. Nemohl odmítnou. Nechtěl odmítnou.

,,A-ano.”

,,Hodný kluk, myslím že si nyní zasloužíš odměnu.”

Než si John uvědomil, co se děje, Sherlock ho pohltil do úst. John měl pocit, že mu brzy vysaje mozek, protože veškeré jeho sebe ovládání začalo mizet.

Nedokázal se udržet a začal prudce přirážet do jeho úst. Bylo to už tak dlouho, co na sobě cítil dotyk něčeho jiného než vlastní ruky.

Sherlock ho nijak nezastavoval, nechal si prudké zacházení líbit a dokonce začal Johna sát ještě urputněji.

,,Jestli nepřestaneš,” varoval udýchaně John.

Sherlock ho s obscénním mlasknutím pustil a nevinně zamrkal řasami.

,,Co? Máš strach, že se ti znovu nepostaví? Můžu tě ujistit, že jsem až příliš sexy na to, aby se něco takového stalo.”

,,Egoistický hajzle,” zanadával John, ale jeho pták už opět zmizel v Sherlockových ústech.

Sherlock na něj zamrkal a pustil se opět do práce. Za půl minuty dokázal John jen sténat. Byl úplně mimo, dokázal se vzpamatovat, až ho Sherlock opět pustil.

,,A teď něco jiného,” ušklíbl se démon a opět si nad Johna klekl.

Pomalu se na něj napíchl a John nemohl dělat nic jiného, než pozorovat, jak jeho penis mizí v démonově zadku.

,,Jsem rád, že kromě velkých tužeb, máš i velké vybavení,” zamrkal Sherlock.

,,Pusť mé ruce.”

,,Proč bych měl?”

Sherlock se pomalu začal pohybovat a uspokojovat své touhy.

,,Chci se tě dotknout.”

,,Myslím, že se mi víc líbíš takhle.”

,,Sherlocku...prosím!”

,,Slib mi, že první věc, kterou zítra ráno uděláš, kromě toho že mě ošukáš ve sprše, bude, že zavoláš té blondýně a zrušíš vaši schůzku.”

,,Slibuju,” zasténal John a zaklonil hlavu dozadu.  

,,Tak hodný.” Sherlock přejel svými dlaněmi od Johnova krku přes bradavky až ke svým stehnům. ,,Dám ti to, co chceš. Jak jsem slíbil, tak i učiním.”

Rychlým pohybem rozřízl nehtem látku, kterou Johna připoutal k pelesti. John své dlaně okamžitě položil na Sherlockovy ladné boky a začal se pohybovat proti němu.

Postel pod nimi začala vrzat a vypadal, jako by měla každou chvíli pod nimi prasknout. Ani jeden jí nevěnovali pozornost. Šli si za svými cíly.

,,Sherlocku!” zakřičel John a naplnil Sherlockův zadek.

,,Johne,” vydechl slastí démon a spokojeně se zhroutil na člověka pod sebou. Přitulil se k němu a spokojeně přivřel oči.

Dlouhou chvíli jen tak leželi, než se John odvážil opět promluvit.

,,Opravdu se mnou zůstaneš navždy?”

,,Můžeš se spolehnout. Od teď se nemusíš bát ani smrti, ta nás taky nerozdělí.”

,,Jak to? Jsem jen člověk.”

,,Nejsi. Jsou v tobě démoní sliny. Už začala tvá proměna. Chybí už jen jedna věc.”

,,Jaká?”

,,Ztvrdit naše partnerství vázacím poutem, jakmile se tak stane, budeme navždy spojení. Pouto mezi námi nebude možné rozbít. Nebude cesty ven.”

,,Myslím, že žít s tebou navždy zvládnu,” pousmál se John a pohladil ho něžně po tváři.

,,Brzy to zjistíš.”

,,Už se nemůžu dočkat.”