Epilog

17.12.2014 15:05

Byl to už rok, co Hannibal utekl z vězení a Will zmizel. Ani o jednom z nich nikdo nic neslyšel. Vypadalo to, jako by se propadli do země. Policisté brzy pátrání vzdali, i když Jack to vzdal velmi těžce. Chtěl dostat toho bastarda Lectera do vězení. Za každou cenu. Bohužel musel poslouchat vyšší vedení a případu se vzdát.

Při prohledávání Hannibalova domu byl nalezen dopis. Dopis, který tam zanechal sám Hannibal.

Drahý Jacku,

Willa už nikdy nenajdeš a mě už v životě neuvidíš. Bylo mi radostí si s tebou hrát, manipulovat tebou i celým tvým oddělením. Rád jsem ti servíroval pokrmy z  obětí. Moc mě překvapilo, jak stupidně lehce se dalo uniknout z vězení, do kterého jsi mě poslal.

Neboj se, Will bude v bezpečí. Neví o tom, že ho chci unést a nedozví se to, dokud se neprobudí. Tak či tak se mnou ale zůstane do konce svého života. Miluji ho, proto se neboj, že ho zabiju nebo sním. Chystám se s ním co nejdříve oženit. Pokud budeš chtít, pošlu ti i fotky.

Pokus se nás nehledat. Ušetříš si tím spoustu času.

                                                                                                                      Hannibal Lecter

 

Poté, co si Jack přečetl tento dopis, roztrhal ho na spoustu malých kousků. Nenáviděl Hannibala Lectera! Nenáviděl sám sebe za to, že mu důvěřoval, nechal se jím krmit a se vším se mu svěřoval.

Jack věděl, že nemá smysl pátrat po tom, kde Hannibal nebo Will jsou. Hannibal za sebou perfektně zametl stopy a Jack se nemohl stále soustředit na jeden a tentýž případ.

Hluboce doufal, že je Will stále naživu a šťastný.

…

Willa vzbudily Hannibalovy ruce, které bloudily po celém jeho těle a něžně jej opečovávaly. Hannibal mu vtisknul lehký polibek na ústa a pročísl mu vlasy.

,,Dobré ráno, Wille,ˮ usmál se Hannibal, když Will otevřel své nádherné oči.

,,Dobré, Hannibale,ˮ oplatil pozdrav Will a schoulil se blíže ke svému manželovi.

Will si stále nedokázal zvyknout na to, že je opravdu Hannibalovým manželem. I Hannibal si stále v duchu přehrával Willovo nové jméno. Znělo božsky a rozplývalo se přímo na jazyku. Pro Hannibala bylo chutnější, než jeho vlastní pokrmy.

William Lecter

Nebylo to krásné jméno? Hannibal byl ten nejšťastnější muž na světě. Nejenže měl toho nejbáječnějšího a nejzajímavějšího manžela na světě, měl také manžela, který se dobrovolně rozhodl sdílet jeho hobby. 

Hannibal se sklonil a přitiskl své rty k Willovým, aby mu mohl věnovat dnešní první polibek.

,,Dokud žiješ, jsi můj. Pamatuj si to dobře, můj drahý Williame,ˮ zašeptal mu do ucha poté, co jejich sladký polibek skončil.

,,Navždy. Dokonce i po smrti,ˮ přikývl Will a stulil se k Hannibalovi. Brzy opět zavřel své oči a upadl do říše snů.