Holmesové jsou divní
Greg, John, James a Hannibal spolu poklidně konverzovali, když v tom vletěl do místnosti Sherlock, popadl Johna za ruku a odtáhl ho pryč. Jediný, kdo nebyl překvapený, byl Greg.
,,To je normální,ˮ mávl nad tím rukou. ,,Sherlock se vždycky chová jako idiot, ale uvnitř je to citlivý člověk. Časem to pochopíte. Do té doby se ho pokuste nezabít, když vás začne před všemi dedukovat.ˮ
Hannibal a James neměli potuchy, o čem to sakra Greg mluví, ale stejně přikývli. To nejdůležitější pochopili: Za žádnou cenu nezabíjejte Sherlocka Holmese, ať už vás jakkoli naštve.
,,Co všechno bychom ještě měli vědět o Holmesových?ˮ zeptal se James.
,,Kromě toho, že každý je zvláštní a rádi se mezi sebou hádají, tu už snad nic není. V jeden den se můžeme domluvit a zajít do hospody, která je nedaleko odsud. Není nic lepšího, než probrat váš milostný život s někým, kdo vám perfektně rozumí.ˮ
,,Dobře.ˮ
Mycroft, Quillan a Will vstoupili chvíli poté do obýváku se zvláštním výrazem na tváři. Greg
Okamžitě poznal ten pohled. Přece jen po deseti letech strávených v blízkosti Holmesů a osmi letech strávených v posteli nejstaršího se stal expertem na chování Holmesů.
,,Už zase?ˮ zeptal se, když si Mycroft sedl vedle něj. Mycroft přikývl a opřel se o Grega. Ten ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.
,,Pojďme se projít,ˮ navrhl Will Hannibalovi a Hannibal přikývl. Chvíle na čerstvém vzduchu by mu prospěla. Vstal a spolu s Willem si šli obléknout kabáty a obout boty.
,,Nezapomeň na bezpečný sex, Willy,ˮ poznamenal Mycroft, než odešli z domu.
,,Jdi se bodnout, Mycey,ˮ odvětil mu Will a ruku v ruce vyšel s Hannibalem ven.
Quillan se podíval s pozdviženým obočím na svého bratra.
,,Vážně, Mycey?ˮ
,,Pro tebe to platí též, Quilly.ˮ
Quillan protočil oči, vzal Jamese za ruku a vedl je do kuchyně, kde mohli mít aspoň trochu soukromí.
,,Tví bratři jsou dost šáhlí,ˮ poznamenal James, když se ocitli v bezpečí kuchyně. Quillan se usadil na linku a James se postavil před něj. Prsty měly stále propletené a dívali se na sebe zamilovaným pohledem.
,,Mluv mi o tom, ty jsi s nimi nemusel strávit celé své dospívání. Někdy vážně uvažuji, jestli nejsem taky adoptovaný.ˮ
,,Na to jste si až příliš podobní, i když ty jsi z nich nejvíce sexy. Vybral jsem si toho správného Holmese.ˮ
,,Vážně, zlato? Lichotky?ˮ zasmáls e Quillan.
,,Dnes jsem si uvědomil, jak moc mám velké štěstí, že ty jsi… ty. Můj malý, krásný, inteligentní a nebezpečný Q.ˮ
Quillan se při slovu nebezpečný musel ušklíbnout. Trvalo mu dlouho, než Jamese skutečně přesvědčil, že není malé vystrašené koťátko.
,,Jsi tak sexy, když se hádáš se svými bratry,ˮ řekl James a oblízl si rty.
,,Už jsi se skamarádil?ˮ
,,Ano, myslím, že my čtyři spolu budeme vycházet více než dobře. Zvláště, když se spolu máme o čem bavit. Zjistili jsme, že toho máme spoustu společného. Vy Holmesové máte podobný vkus.ˮ
,,Jdeme po všem, co je nebezpečné. Vy čtyři jste zase šílení. Randit někoho z Holmesů? Šílenost nejvyšší úrovně.ˮ
,,Nemůžeme si pomoc, když jste tak tajemní, tak sexy. Člověk se nikdy nenudí, přivádíte nebezpečí jako magnet.ˮ
James si stoupl mezi Quillanovy nohy a pohladil ho po tváři. Quillan se spokojeně položil do doteku a jen po chvíli na svých rtech ucítil ty Jamesovy. Obmotal své nohy kolem Jamesova pasu a přitáhl si ho co nejblíže. Hladové jazyky mezi sebou bojovaly, zatímco ruce prozkoumávaly již důvěrně známá místa.
Po chvilce se od sebe odtáhli udýchaní a v tváři červení.
,,Počkej na večer,ˮ řekl Quillan a usmál se svým tajemným úsměvem.
,,Chceš, aby se nikdo nevyspal?ˮ
,,Můžu tě ujistit, že to poslední, co budou oni dělat, bude spánek.ˮ
,,Škoda, myslel jsem si, že chceš, aby všichni věděli, jak krásně křičíš a sténáš.ˮ
,,To říká ten pravý,ˮ protočil Quillan oči.
James se usmál a ještě jednou políbil Quillana.
…
Mycroft ležel na Gregovi, ruce měl pevně omotané kolem Gregova pasu, zatímco mu Gregory jemně hladil vlasy.
,,Až moc škádlíš své bratry,ˮ upozornil ho Greg a usmál se, když si Mycroft odfrkl.
,,Holmes vždycky škádlí Holmese, Gregory, to si pamatuj.ˮ
,,Oh, takže rodinná tradice?ˮ
,,Dá se to tak říct.ˮ
,,Jste zvláštní.ˮ
,,To ti došlo až teď?ˮ
,,Došlo mi to dvě minuty po našem setkání. Vím to už deset let. Měj ke mně aspoň trošičku důvěry.ˮ
,,Promiň, drahý,ˮ omluvil se Mycroft a přitiskl se ještě více ke Gregovi.
,,Co budeme dělat, když jsou teď všichni pryč?ˮ
,,Odpočívat. Hádat se s nimi je tak unavující.ˮ
,,Nezdolá tě, když tři dny v kuse pracuješ, ale po dvou hodinách se svými bratry jsi naprosto vyčerpaný? Budu je muset zvát k nám častěji.ˮ
,,Toužíš strávit více času se Sherlockem?ˮ zeptal se Mycroft překvapeně.
,,Pokud to zapříčiní to, že budeš spát jako miminko a neupracuješ se k smrti, tak ano.ˮ
I přesto, že vidina více času stráveného v přítomnosti jeho bratrů nebyla úplně ta nejhorší (přeci jen své bratry měl rád a ještě raději je kontroloval), Mycroft si velmi cenil tohoto gesta od Greogryho.
,,Čím jsem si zasloužil někoho tak úžasného a laskavého?ˮ zeptal se.
,,Čím jsem si já zasloužil někoho tak nádherného a chytrého?ˮ oplatil mu Gregory.
,,Zasloužíš si někoho, kdo má normálního bratra, za kterým bys nemusel běhat přes celý Londýn.ˮ
,,A kde by v tom byla zábava? Mycey, můj život by byl příšerně nudný, kdybych neměl v posteli britskou vládu a osinu v zadku jménem Sherlock.ˮ
,,Připomenu ti to, až příště začneš nadávat, jaký je Sherlock idiot.ˮ
,,To klidně udělej,ˮ zasmáls e Greg a políbil Mycrofta do vlasů.
,,Miluju tě, drahý,ˮ povzdychl si Mycroft šťastně.
,,A já tebe, lásko,ˮ řekl s úsměvem Greg a objal svého unaveného partnera, který vypadal až příliš roztomile pro své vlastní dobro.
…
Venku bylo krásně bílo, vítr foukal jen zlehka a Will byl rád, že tu může opět být.
,,Tví bratři jsou idioti,ˮ konstatoval Hannibal.
,,Já tě varoval,ˮ usmál se Will. ,,Jsou to sice idioti a neskutečně mě někdy vytáčí, ale jsou to ti nejlepší bratři, jaké si člověk může přát.ˮ
,,Jste vůči sobě ochranitelští.ˮ
,,To jsme. Jen počkej, až od mých bratrů dostaneš kázání: Ublížíš mu, zabiju tě. Oni to myslí smrtelně vážně.ˮ
,,Vypadají víc jako blázni, než vrazi.ˮ
,,První dojem klame, drahý. Ty jsi toho důkazem, můj kanibálku,ˮ zasmál se Will.
,,Williame, neříkej mi tak!ˮ
,,Jak si přeješ,ˮ zamrkal Will a úsměv z jeho rtů nezmizel ani na vteřinu.
,,Zdá se mi to a nebo tě opravdu přítomnost tvých bratrů kazí?ˮ
,,Všechno je možné, když jsou Holmesové u toho.ˮ
,,Právě se chováš velmi neslušně,ˮ upozornil Hannibal svého partnera.
,,Napráskáš mi?ˮ zamrkal svůdně Will a objal Hannibala kolem krku. Přitiskl jejich těla co nejblíže k sobě a boky přirazil k Hannibalově tělu.
,,Wille,ˮ zašeptal nebezpečně Hannibal a úsměv na Willově tváři se ještě rozšířil.
,,Neboj, do večera nic nehodlám dělat. A navíc, jak znám své bratry, večer se nevyspíme. Místo spaní, ale můžeme následovat jejich příkladu.ˮ
,,Vy jste jedna šílená rodina,ˮ povzdychl si Hannibal.
,,A přesto mě miluješ.ˮ
,,Tvá mysl je neuvěřitelně nádherná.ˮ
,,A tělo ne?ˮ
,,Kdyby na sobě mělo nějaký pěkný oblek, dalo by se o tom uvažovat.ˮ
,,Tss, kanibalistický snobe,ˮ odfrkl si Will a stisk Hannibalových rukou kolem jeho pasu se ještě více upevnil.
,,Pozor na pusu, znám vynikající recept na jazyk,ˮ varoval jej s úšklebkem Hannibal.
,,Vážně bys mi uřízl jazyk? Sám jsi říkal, že umí dělat zázraky.ˮ
,,To je teď tvé jediné štěstí. Radši bys mi měl večer připomenout, proč má zůstat v tvé puse.ˮ
,,S radostí,ˮ zamrkal Will.
…
John s obrovským úsměvem ležel na zádech a pozoroval strop. Nemohl si pomoci, ale usmíval se jako blb. Jeho zrychlený dech se pomalu zklidňoval a jeho svaly začaly bolet na těch správných místech. Hlava jeho nejdražšího konzultujícího detektiva mu ležela na hrudi a on ji něžně hladil.
,,Jsi až příliš šťastný,ˮ poznamenal Sherlock, i přestože jeho oči byly zavřené a on nemohl vidět výraz na Johnově tváři.
,,To jsem.ˮ
,,Mám rád, když jsi šťastný,ˮ přiznal Sherlock a Johnovo srdce se jako na povel opět silně roztlouklo.
,,Mám rád, když jsi to ty, kdo mě udělá šťastným,ˮ řekl John. ,,Miluju, když tě udělám šťastným.ˮ
,,To děláš od té doby, co jsme se setkali.ˮ
,,A nepřestanu, dokud nebudeš chtít, abych přestal.ˮ
,,Nikdy nebudu chtít, abys přestal.ˮ
,,Ani když ti příště nedovolím nějaký experiment?ˮ
,,Byl bych hlupák, kdybych nechal, aby se mezi nás postavil nějaký experiment.ˮ
John se zasmál a nadzvedl hlavu, aby mohl Sherlocka políbit. Sherlock vyšel Johnovi vstříc a s radostí polibek opětoval.
,,Neměli bychom jít dolů?ˮ zeptal se John.
,,Ne,ˮ odpověděl Sherlock a ze rtů se přesunul k Johnovu krku.
,,Máš pravdu, ještě chvíli bychom tu měli zůstat.ˮ
,,To jsem si přesně myslel.ˮ
Diskusní téma: Holmesové jsou divní
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.