Kauké

07.09.2014 13:27

 

Will Graham byl mužem dvou tváří. Jedna byla pravá a druhá byla jednoduchá iluze, které všichni věřili. Jeho pravou tvář vidělo jen pár lidí, ale jen jeden z nich stále žije. Hannibal Lecter byl naprosto stejný jako on, také muž dvou tváří. Na rozdíl od něj však Hannibal používal masku sofistikovaného muže a skvělého psychiatra, který všem rozumí a dokáže jim pomoci.

Will měl na víc. Mohl se klidně chovat jako Hannibal. Pod maskou nestabilního muže mu však bylo mnohem líp. Nikdo se o něj nezajímal, všichni věřili, že ho jeho mimořádné empatické schopnosti brzy zlomí. Opravdu, nemohli se plést víc.

Na první pohled byl Hannibal bez chyb. Na první pohled byl Will nestabilní učitel, který chtěl zachraňovat životy nevinným lidem i na úkor svého vlastního psychického zdraví. Ten, kdo řekl, že první zdání klame, moc dobře věděl, o čem mluví. Pravá povaha obou mužů byla mnohem temnější, než se komukoli mohlo zdát.

…

Bylo pondělí ráno a Will pobýval v Hannibalově kuchyni a pomáhal staršímu muži připravovat snídani. Will uměl vařit. Dokonce tak dobře, že mohl konkurovat i samotnému Hannibalovi. Rád vařil, ale ještě mnohem raději pozoroval, jak Hannibal vaří. Jeho tvář byla vždy plná soustředění. Takovou tvář u něj Will viděl pouze u vaření a u kreslení. Kdyby uměl kreslit, nakreslil by ho a zachytil by do detailů všechny rysy Hannibalova obličeje. Bohužel kreslit neuměl, tak se aspoň snažil zapamatovat si jeho tvář.

Will moc dobře věděl, že Hannibal dělá to samé. Na rozdíl od něj ho však Hannibal kreslil. Několikrát se vzbudil, jen aby zjistil, že lampa na Hannibalově nočním stolku je rozsvícená, Hannibal sedí opřený o pelest postele a kreslí na papír. Will se nepovažoval za atraktivního muže, ale jestli tak Hannibalovi připadal, byl jen rád.

Rychle dokončil přípravu své části snídaně a připravil jim kafe. Hannibal už byl také skoro u konce. Nabral jim snídani na talířky a odnesl je do jídelny. Will ho brzy následoval se dvěma hrnky horké kávy.

Hannibal už seděl v čele stolu, Will se posadil vedle něj a položil hrnky na stůl. Hannibal si ho okamžitě přitáhl k dalšímu rannímu polibku. Will se usmál a položil ruce na Hannibalova ramena. Cítil, jak zvídavé ruce putují po dolních částech jeho těla.

,,Přestaň škádlit,ˮ zavrčel. Hannibal se jen usmál a pustil ho. Vzal si do rukou příbor a začal jíst.

V příjemném tichu spolu pojídali snídani a tváře jim zdobily úsměvy. Jejich společný život, i přes všechnu tu smrt, kterou obnášel, jim obou prospíval, vyhovoval a činil je šťastnými.

Hannibal ani ve svých nejdivočejších snech nedoufal v to, že někdy najde někoho, s kým bude moci sdílet své nejvášnivější hobby. Nikdy nevěřil, že na světě je někdo, kdo by ho tak skvěle doplňoval.

Will byl jediným světlem v jeho životě, jedinou pozitivní věcí, která prosvětlovala jeho tmavou duši. Byl jedinou osobou, kterou miloval, které si vážil, a na oplátku se mu dostávalo toho samého. Nebezpečí, důvěra, láska, to všechno nyní figurovalo v jeho životě. Zkrátka a jednoduše, Will byl pro něj perfektní, byl tím nejdokonalejším partnerem, kterého by si mohl Hannibal přát.

Hannibal dojedl svou snídani a pustil se do kávy, která už vychladla na, pro něj, ideální teplotu. Napil se a pozoroval, jak Will dojídá poslední kousky své snídaně. Usmál se, když ucítil, jak Willova noha hladí jeho. Dotyk živé osoby, teplý dotyk, Willův dotyk vysílal po celém jeho těle teplo a on pomalu cítil, že ho naplňuje i vzrušením.

,,Jestli okamžitě nepřestaneš,ˮ začal Hannibal a Will na něj zvědavě pohlédl. ,,tak se odsud další dvě hodiny nedostaneš.ˮ

Willův úšklebek byl jednoznačnou odpovědí.

Hannibal prudce vstal od stolu a vytáhl Willa na nohy, jen aby ho v další vteřině mohl přitisknout ke stolu. Will lehce zasténal bolestí a nechal Hannibalův jazyk vklouznout do svých úst. V touze přirazil svým klínem proti Hannibalovu a pozoroval, jak oči jeho milence tmavnou a naplňují se touhou. Will zoufale přirážel proti Hannibalovi, nevěděl z jakého důvodu více, jestli z potřeby vyvrcholit, nebo z potřeby zbavit Hannibala veškeré sebekontroly.

,,Zahráváš si s ohněm,ˮ zavrčel Hannibal a přirážel proti Willovi.

,,Obávám se, že už jsem dávno shořel,ˮ zašeptal Will proti Hannibalovým ústům. Jeho ruce rychle rozepnuly Hannibalovy kalhoty.

,,Wille.ˮ

Will vzal Hannibalův penis do ruky a rychle jej začal třít. Chtěl Hannibala co nejdříve přivést do té sladké extáze, než bude muset odejít učit na univerzitu.

Hannibal přirážel do jeho dlaně, zatímco jeho ruce opakovaly Willovy předešlé pohyby a Will tak brzy sám ucítil teplo kolem vlastního přirození. Zasténal a zaklonil hlavu. To, že se do jeho krku o chvíli později Hannibal zakousl, ho vůbec nepřekvapilo. Hannibal Lecter si rád značkoval svůj majetek a ještě raději ho přede všemi ukazoval. Patřilo to k němu stejně jako ty jeho předražené obleky.

Will se snažil Hannibala rychle dokončit, protože cítil, že se jeho tělo začíná přibližovat vrcholu. Jeho srdce splašeně bilo, tep se zrychloval a celé jeho tělo se třáslo touhou. Hannibal se najednou napjal a vyvrcholil do Willovy ruky. Jeho výraz blaženosti a spokojení stačil na to, aby přivedl i Willa na vrchol. Will se celý zadýchaný svalil na Hannibalovu pevnou hruď a nechal se jím obejmout.

,,Sprcha?ˮ zeptal se, když viděl, že i Hannibal je červený a pravděpodobně by se rád umyl a převlékl.

,,Ano,ˮ přikývl Hannibal a s posledním polibkem je zavedl do koupelny.

…

Po rychlé koupeli, která byla pro Willa opravdu rychlá, se Will rychle osušil a převlékl. Už měl být nejméně deset minut na cestě na univerzitu. Hannibal jen s úšklebkem sledoval, jak jeho mladý milenec běhá po ložnici a snaží se vybrat nějaké oblečení ze svých věcí, které tam měl.

,,Proč si nevezmeš ten oblek, který jsem ti koupil k narozeninám?ˮ zeptal se.

,,Nemůžu si vzít do práce oblek za padesát tisíc!ˮ namítl Will.

,,Sluší ti, vypadáš v něm úžasně.ˮ

,,Ano, ale je tu obrovské nebezpečí, že ho někdo zničí.ˮ

,,Tak koupíme nový.ˮ

,,Hannibale,ˮ snažil se protestovat Will, ale věděl, že to nemá cenu. Hannibal měl z nějakého důvodu potřebu se o něj starat a zasypávat ho předraženými věcmi. Willa opravdu těšilo, že se o něj Hannibal tak stará, ještě nikdo to pro něj nikdy nedělal. Všechno však mělo své hranice. A když mu Hannibal koupil hodinky za dvacet tisíc jen proto, že se mu hodily k očím? Tak to bylo opravdu moc.

,,Obleč si ho. Všichni se za tebou budou jen otáčet,ˮ přesvědčoval ho Hannibal.

,,A jak se s tím vyrovná tvá žárlivost?ˮ zeptal se Will s úšklebkem.

,,Trocha koření a omáčky a budu hned spokojený.ˮ

Will protočil oči a nechal se Hannibalem stáhnout k polibku.

,,Obleč si ho,ˮ naléhal na něj opět Hannibal.

,,Dobře,ˮ přikývl Will. ,,Sakra, Hannibale, nemůžeš se mnou tak stále manipulovat.ˮ

,,Ale můžu. Teď si pospěš a obleč se. Už jsi měl odjet před dvaceti minutami.ˮ

,,Do hajzlu!ˮ

…

Will i přes svou nelibost si oblékl oblek, který pro něj nechal Hannibal ušít na míru. Rychle si upravil své rozcuchané vlasy, popadl svou tašku a kabát, naposledy políbil Hannibala a vyrazil ze dveří.

Jakmile byl venku, vklouznul opět do role nevinného nestabilního učitele. Nasadil si své falešné brýle, které mu sloužily jako ochrana před lidmi, kteří se k němu chtěli dostat až příliš blízko.

Nasednul do svého auto a odjel. Teprve když vešel do své třídy, která byla opět naplněna zvídavými studenty, kteří překypovali energií, uvědomil si Will, že kabát, který má na sobě, není jeho. Vypadal úplně stejně jako jeho, ale byl mnohem příjemnější, mnohem dražší. Hannibal mu musel koupit nový kabát a vyměnit ho za jeho starý.

Nechal ať si studenti opraví své opravené eseje a rychle poslal Hannibalovi zprávu.

Hannibale, co jsi sakra provedl s mým starým kabátem?!

Will si všiml, že se na něj studenti podivně dívají, ale nevěnoval tomu pozornost. Také by byl překvapený, kdyby si jeho učitel, který normálně chodí v ne moc pěkných věcech, najednou oblékl oblek.

,,Dnes si povíme něco o nejnebezpečnějším vrahovi tohoto století. Jeho vraždy jsou chladnokrevné a brutální. Ale to zdaleka není ta nejhorší věc. To nejhorší je, že je Chesapeakský rozparovač je stále na svobodě a stále vraždí,ˮ začal Will svou přednášku a snažil se potlačit úšklebek, který vyvolávala vzpomínka na jeho drahého milence.

…

Hannibale, co jsi sakra provedl s mým starým kabátem?!

Hannibal si s úsměvem zprávu přečetl a pokračoval v kreslení Willovy postavy v obleku a kabátu, ve kterém dneska ráno odešel. V tom všem spěchu si ani nevšiml, že je jeho kabát nějaký jiný. Hannibal přemýšlel, jak dlouho bude trvat, než na to Will přijde.

Hannibal soustředěně kreslil Willovy kudrnaté vlasy, které zbožňoval. Mohl přísahat bohu, že by dokázal strávit celý den jen tím, že by se probíral těmi tmavými kudrlinkami, které v jeho rukách vyvolávaly stejný pocit, jako by v nich měl hedvábí.

Mano mylimasis….

Chtěl tak moc dokončit Willovu kresbu, že když někdo zaklepal na dveře jeho kanceláře, otráveně zamručel. Vstal a doufal, že ten, co stojí za dveřmi má zatraceně dobrý důvod tam stát, nebo večeře dneska bude extrémně brzy. 

....

Překlad:
Kauké = maska
Mano mylimasis = můj milovaný