Komfortas

07.09.2014 13:25

 

Will o svém životě nikdy neměl velké představy. Byl realistou, pracoval jako univerzitní učitel, pracoval pro FBI a jeho průměrný příjem ho bez problému dokázal na celý měsíc zasytit a ani jeho psi se neměli špatně.

Nikdy nebyl materialista a na jeho oblečení i domu to bylo znát. Nikdy si nekupoval nic předraženého nebo zbytečnosti, které stejně nepoužíval. Byl prostý muž a každý to o něm věděl.

Hannibalovi to ale bylo jedno. Zasypával svého milence jen tím nejlepším. Ať už to bylo dražší a kvalitnější oblečení, které propašovával do Willova šatníku, nebo luxusní parfémy a vody po holení, Hannibal dával Willovi jen to nejlepší. Nedbal na nesouhlasy svého milence, jako vždy si dělal vše po svém. Chtěl pro Willa jen to nejlepší, protože Will byl to nejlepší pro něj.

…

Když se Will probudil toho dne podruhé, byl konečně vyspaný a lehká bolest v jeho pozadí jen přidávala na jeho radosti. Mnohem lepší by bylo, kdyby Hannibal ležel vedle něj. Hannibal byl však ranní ptáče a nesnášel ztrácet čas. Dokopat ho k nedělnímu lenošení, byl zázrak.

Will se posadil a prsty projel po bílém prostěradle. Stále bylo trochu teplé. S úsměvem se vyhrabal z postele a ustlal ji. Věděl, že to Hannibala vždycky potěší. Celé jeho tělo bylo zpocené a na některých místech lepkavé, rozhodl se proto jít osprchovat.

Vešel do obrovské koupelny, která byla vymalovaná a zařízená stejně elegantně jako zbytek domu. V jednom rohu koupelny byla obrovská vana a v druhém zase sprchový kout, do kterého se bez problému s Hannibalem vlezli. Will vlezl do sprchového kout a spustil na sebe proud horké vody. Z kovové poličky, která visela na zdi, vzal lahev předraženého sprchové gelu a trochu si nanesl na ruce. Namydlil si celé tělo a poté nechal proud vody gel smýt. Moc dobře věděl, že Hannibal miloval, když Will voní stejně jako on a když nosí oblečení, které mu sám Hannibal koupil. Hannibal byl až příliš majetnický a představa, že Will má na sobě něco, co ho s ním spojuje, ho až neskutečně těšila.

Will stále nebyl úplně zvyklý používat věci či nosit oblečení, které stálo více, než byla polovina jeho platu. Už dávno se ale naučil neodporovat Hannibalovi a raději ho nechal dělat si, co chce. Kdykoli totiž svého milence konfrontoval o všech těch předražených serepetičkách, které nepotřeboval, či oblečení, které stejně nenosil, protože by si jej ušpinil, na Hannibalově tváři se objevil výraz nakopnutého štěňátka, který Willa okamžitě odrovnal.

Will vypnul vody a vystoupil z koutu, když tu něco upoutalo jeho pozornost. Na věšáku vedle dveří visel župan, který tam ještě předchozího dne nebyl. Byl tmavě modrý a příliš malý na to, aby byl Hannibalův. Bylo mu jasné, pro koho je. Stačil jeden dotek a Will poznal, že nechce v žádném případě vědět, kolik stál.

 S povzdechem si ho na sebe natáhl. Okamžitě ucítil, jak jemná látka obalila celé jeho nahé tělo a dokonale mu padla. Bylo to příjemné. Will si jej přitáhl ještě více na sebe. Možná pro tentokrát bude Hannibalův dárek akceptovat.

Will odešel z koupelny a po čichu se vydal dolů do kuchyně, odkud se linula vůně pečeného masa. Will co nejtišeji proklouzl do kuchyně a spokojeně se opřel o zeď. Hannibal ve svém červeném svetru, ve kterém vypadal absolutně neodolatelně, již připravoval jejich oběd nebo večeři? To je jedno. Důležité bylo, že Hannibal připravoval jejich jídlo s takovou pečlivostí a soustředěním, jako by na tom závisel něčí život.

Když byl Hannibal v takovém rozpoložení, ignoroval svět kolem sebe. Soustředil se jen na svůj úkol. Jeho rysy se zdály ostřejšími a celé jeho tělo bylo napjato soustředěním. Will věděl, že by ho neměl rušit, ale nemohl si pomoci.

Jakmile se k němu Hannibal obrátil zády, Will se za něj připlížil a objal ho kolem pasu. Cítil Hannibalovo překvapení a ušklíbnul se.

,,Spalo se ti dobře, Wille?ˮ zeptal se Hannibal s vlastním úšklebkem.

Will spokojeně přikývnul. Hannibal se otočil v jeho pažích a sám ho objal. Zabořil hlavu do Willova krku a hluboce se nadechl. Samolibě se usmál, když ucítil tolik známou vůni.

,,Geras berniukas,ˮ zašeptal Hannibal ve svém rodném jazyce. Will se k němu přitulil blíž a nechal se vtáhnout do bezpečí a tepla, které Hannibalova náruč slibovala.

Hannibal ho však po chvilce jemně odstrčil.

,,Nech mě nejprve dodělat večeři.ˮ

,,Už večeři?ˮ zeptal se Will překvapeně.

,,Ano, spal jsi celé odpoledne jako zabitý. Neměl jsem srdce tě budit, zvlášť když jsi vypadal tak roztomile. Překvapuje mě, že jsi vydržel spát tak dlouho.ˮ

,,Kdyby mě někdo tak neutahal, tak bych nemusel prospat celý den!ˮ osočil se Will. Pak se ale pozastavil, jako by mu něco došlo. ,,Tys mě opět maloval, že ano?ˮ

,,Ne?ˮ

,,Lhaní není příliš slušně, Hannibale Lectere!ˮ

,,Nemůžu za to, že jsi to nejkrásnější stvoření na světě.ˮ

,,Lichotkami si nepomůžeš,ˮ řekl Will, i když jeho tváře byly červené.

,,Uvidíme,ˮ zamrkal Hannibal. Lehce se sklonil a uvěznil Willovy rty v polibku. ,,Brzy bude večeře, můžeš klidně zůstat v županu. Po večeři ho stejně nebudeš potřebovat.ˮ

,,Jsi příšerně nenasytný,ˮ protočil Will oči.

,,Každý by byl, mano meilė.ˮ

Způsob, jakým Hannibal mluvil se své mateřštině, Willovi vždy podlamoval kolena. Bylo to skoro jako kouzlo, kterému se nedalo odolat. Naplňovalo ho to takovým příjemným způsobem.

Hannibal Willa ještě jednou políbil a vrátil se zpět ke své práci. Will s úsměvem odešel do obýváku, kde se válela jeho taška. Měl v ní eseje svých žáků. Vzal tašku a vytáhl z ní stoh papírů. Využije času a udělá aspoň nějakou práci.

…

Jako pokaždé, Hannibalovo jídlo chutnalo excelentně a rozplývalo se na jazyku. Byla to úžasná souhra chutí a barev. V pozadí opět hrála klasická hudba a dodávala tak dramatickou atmosféru, ve které se jeho milenec vyžíval.

,,Kterou oběť máme dneska k večeři?ˮ zeptal se Will, i když mu odpověď byla jasná.

,,Naši včerejší, samozřejmě,ˮ odpověděl Hannibal a něco uvnitř jeho hrudi radostně poskočilo, když viděl Willa jíst jeho večeři, když viděl Willa jíst výsledek jejich společné práce.

,,Má cenu se vůbec opakovat a říct, že je to opět výtečné?ˮ

,,Víš, že nejvíce mě potěší komplimenty od tebe, drahý.ˮ

Will protočil oči. Hannibal byl někdy opravdu až příliš sebejistý.

,,Děláš jako by tě komplimenty ještě stále překvapovaly.ˮ

,,Nepřekvapují, jen je pěkné je neustále slyšet.ˮ

Will opět protočil oči.

,,Williame Grahame, neopovažuj se na mě protáčet oči.ˮ

,,Proč, vadí ti to?ˮ zeptal se Will s úšklebkem a opět protočil oči.

,,Pokoušíš štěstí,ˮ zavrčel Hannibal.

,,To dělám vždycky rád. Člověk nikdy neví, jak to nakonec skončí.ˮ

,,Aspoň trochu respektu by neuškodilo.ˮ

,,Respektu? Za co?ˮ

,,Tak si trhni.ˮ

,,Opravdu jsem tě právě naštval?ˮ

,,-ˮ

,,-ˮ

,,-ˮ

,,-ˮ

,,Dezert, drahý?ˮ

,,Ano, prosím.ˮ

…

Po večeři se milenci odebrali do obývacího pokoje. Oheň v krbu plápolal a dodával příjemnou atmosféru. Hannibal si strhl Willa do svého klína a Will nyní odpočíval v jeho náručí s hlavou položenou o Hannibalovo rameno.

Taková blízkost byla oběma příjemná. Cítili teplo toho druhého, naslouchali pravidelnému rytmu srdce toho druhého. Bylo to neuvěřitelně pohodlné a ani jeden se nechtěli tohoto pohodlí vzdát.

I přes celý den stráveným spaním se Willovy zavíraly oči a u Hannibala probíhalo to samé.

,,Pojďme spát,ˮ řekl Will. Hannibal však jen tvrdohlavě zavrtěl hlavou. ,,Paličáku,ˮ zaklel.

,,Dneska jsi neuvěřitelně hrubý, Williame.ˮ Hannibal se snažil, aby jeho hlas zněl výhružně. Víc než výhružně zněl unaveně a roztomile a u Willa vyvolal opačný efekt. Will se usmál a pohladil jej po vlasech.

,,Pojďme spát, Hanni. Zítra se můžeme celý den tulit v posteli, jestli ti to udělá radost.ˮ

,,Hm,ˮ zamručel Hannibal. Bylo však jisté, že Willa vůbec neslyšel. Will vstal z Hannibalova klína a pomohl vstát i druhému muži. Odvedl je oba do ložnice a vysvlékl Hannibala z oblečení. Uložil ho do postele a sám si lehl vedle něj.

,,Dobrou noc, Hannibale,ˮ usmál se Will a políbil ho do vlasů.

,,Labanakt, mano brangiausia,ˮ zamumlal Hannibal nazpět. Neuteklo ani pět sekund a Will uslyšel lehké oddychování.

Zasmál se a přitulil se k němu blíže. Nezáleželo na tom, kde byli, s Hannibalem se vždy cítil v pohodlí a bezpečí.

....

Překlad:
Komfortas = pohodlí
Geras berniukas = Hodný chlapec
Mano meilė = Moje lásko
Labanakt, mano brangiausia = Dobrou noc, můj nejdražší