Legrace na trůně

11.03.2018 21:03

 

A/N: Už mi hrabe.

 

,,Nedokážu uvěřit, že jsi mě k tomu přesvědčil,” zasmál se Jean a volnou rukou pohladil Armanda po nahém stehně.

Armand seděl na jeho klíně tak, jak ho Bůh stvořil. Nahý, upocený a s obrovským úsměvem na tváři. Kdyby ho takhle někdo viděl, nevěřil by, že se jedná o největšího intrikáře celé Francie.

,,Přiznej si to, drahý Jeane, nedokážeš mi odolat. Navíc někdy je třeba si užít i trochu zábavy,” zasmál se Armand a lehce ho kousl do ramene.

,,Hej! Přestaň mě pořád kousat do jednoho místa!”

,,Ale no tak, miluješ to.”

,,Miluju tebe.”

Armand se na něj laskavě usmál a v jeho očích byla v ten moment vidět taková láska, až se Jeanovi na chvíli zastavilo srdce.

Něžně Armanda políbil na jeho vášní rozkousané rty.

,,Opravdu tě miluju, ale příště mě prosím varuj, než mě odtáhneš na trůn samotného krále, serveš ze mě věci a zajezdíš si na mě jak na koni.”

,,Neboj, příště tě varuji, ať mi neumřeš strachy.”

Jean ho plácl po zadku, který následně vzal do obou svých dlaní.

,,Doufám, že nejsi moc unavený na druhé kolo.”

,,Pro tebe? Nikdy.”