Líbánky

31.12.2015 14:55

 

A/N: Poslední povídka tohoto roku! :D Věnováno Paulett :)

 

Greg oblečený jen v rozepnuté košili a krátkých kraťasech seděl na pískové pláži a nohy si spokojeně čtvachtal v teplém moři. Konečně dokázal Mycrofta ukecat k dovolené (i když stačilo jejich malé dostaveníčko v Diogenovi a dalšího rána snídaně do postele spolu se sladkou tečkou nakonec).

Johna konečně pustili do domácí péče. Sherlock se o něj staral s neskutečnou péčí a něžností. Ani Mycroft ho skoro nepoznával.

Sherlock opravdu dělal všechno proto, aby mu John odpustil a aby se konečně mohli svázat. Všem kromě Sherlocka bylo jasné, že mu John nakonec odpustí.

Mycroft by se k tomu nikdy nepřiznal, ale s Gregem uzavřel sázku o to, jak dlouho bude trvat, než ti dva spolu opět začnou spát. Aby zachovali téma sázky, výherce mohl na celé dva týdny dominovat v posteli.

Greg se ušklíbl. Bylo mu naprosto jedno, jestli vyhraje nebo ne. Dokud bude dostávat svou pravidelnou dávku sexu, bude nejspokojenějším mužem na světě. Teď byl navíc konečně na svých vytoužených líbánkách a nemohl být šťastnější.

Mycroft je odvezl na svůj vlastní ostrov (který koupil, když se s Gregem svázal), kde měl obrovskou vilu jen kousek od moře. Gregovi stačilo sejít z terasy po schodech dolů na pláž a do tří minut, už se mohl nerušeně koupat v průzračné vodě.

Byla to nádhera. Cítil se krásně odpočinutý a hlavně milovaný. Mycroft z něj večer skoro nesundal ruce. Nicméně každý den volal Sherlockovi, aby zjistil, co se v Londýně a hlavně v 221B děje. Byly to hodinové rozhovory, ale Gregovi to nevadilo. Sedl si na pláž a relaxoval. Navíc Mycroft mu to vždy vynahradil. Důkladně.

Dřív než Mycrofta slyšel, ucítil jeho přítomnost. Jeho polovina duše vždy radostí zaplesala a tělo mu vždy zaplavila radost.

Mycroft, který zrovna dotelefonoval se Sherlockem, se posadil za něj a objal ho kolem pasu. Nezapomenul mu věnovat malý polibek na krk.

,,Jak se daří naší mladé dvojici?” zeptal se Greg a natočil hlavu ke svému manželovi. Mycroft ho lehce políbil na rty.

,,Dobře, Johnova rána se pomalu zaceluje. Začíná mít víc energie, ale kromě malé procházky po Baker Street nic moc nezvládne.”

,,Kvůli zraněním, nebo Sherlockovi?”

Mycroft se tajemně usmál a pokrčil rameny.

,,Mycey! No tak!”

,,Bylo to těsné - rozdíl jednoho dne. Vítězství je ale moje. Zatím to ovšem bylo jen jednou, John nemá tolik síly.”

,,Prohra mi vůbec nevadí.” Greg se otočil a sedl si Mycroftovi na klín. ,,Pojďme si užít.”

,,Měli bychom se přesunout do postele,” konstatoval Mycroft.

,,Dobrý nápad, nerad bych měl zadek plný písku.”

Mycroft vstal i s Gregem v náručí a přesunul je do vily, kde na ně čekala jejich obrovská neuvěřitelně pohodlná postel.

Mycroft rychle zbavil Grega oblečení. Byl překvapen, když zjistil, že Greg na sobě neměl žádné spodní prádlo. S pozdviženým obočím se podíval na svého manžela.

,,No co? Jsme na líbánkách, navíc už jsi mi dvoje roztrhnul a rád bych měl nějaké, když se vrátíme do Londýna.”

,,Koupím ti ty nejlepší,” slíbil Mycroft, zatím co se věnoval jeho krku. Kousal, lízal, sál. Věděl moc dobře, co má jeho Gregory rád a nebál se toho využívat. Do pěti minut dokázal svého manžela udělat zoufalého a prosícího o jeho dotek. Užíval si to, i když někdy až příliš.

Jeho pavoučí prsty bloudily po celém tom nádherném těle, které měl pod sebou. Nutily Grega řvát slastí. Byl si jistý, že kdyby neměl tolik sebekontroly, kolik měl, udělal by se jen z Gregoryho stenů.

Chystal se vsunout své prsty do svého manžela, ale ten ho zarazil.

,,Jsem pořád roztažený z rána,” šeptal rychle.

,,Nejsem si jistý, jestli dost.”

,,Po těch třech kolech?”

Mycroft si rychle vše promyslel, než svou ruku odtáhl. Rychle vysvlékl sebe a přikryl Gregovo tělo.

,,Máš skvělé přesvědčovací schopnosti,” řekl, než pomalu vstoupil domů.

,,Spíš jsem neodolatelný,” zamrkal, než své oči slastí zavřel.

Mycroft tiše zasyčel, když cítil, jak se Gregovy nehty zarývají do jeho zad. Nebylo to ovšem nic, co by mu vadilo. Miloval, když si ho Greg značkoval.

Chtěl být něžný, ale přeci jen to byly jejich líbánky a Gregův hlas ho přiváděl k šílenství. Na něžnosti bylo času dost, teď bylo teď. Prudce chytil Gregovy boky a přirážel do něj jako šílený. Topil se ve vášni, kterou mu jeho manžel poskytoval.

,,Miluju tě,” zašeptal.

,,A já tebe, nikdy o tom nepochybuj,” zašeptal nazpět Greg a zkousnul jeho ušní lalůček.

Mycroft vykřikl a vyvrcholil do svého nádherného manžela. Greg ho následoval jen o sekundu později

,,Jsi ďábel, Gregory Lestrade-Holmesi,” řekl udýchaně, zatím co se jeho mozek vzpamatovával.

,,Jen démon a tvůj manžel,” zamrkal Greg a věnoval mu ještě jeden vášnivý polibek, než se k němu spokojeně přitulil a zavřel oči.

Byl čas na malý odpočinek.

…

V Londýně byla zima a pršelo. Sherlockovi to ale nevadilo. Krb v bytě byl zapálený a krásně hřál. Navíc ležel v posteli pod teplými dekami a vedle něj klidně spal jeho milenec.

John byl neustále unavený, což byl následek všech prášků, které musel brát na bolest. Sherlock mu ale pomáhal jak nejvíce mohl, a i když to Johna většinu času otravovalo, byl za to neskutečně rád. Sherlock na svém odpuštění opravdu pilně pracoval.

Bylo to před pár dny, kdy Sherlock připravil romantickou večeři. Přivezl jídlo od Angela a do pozadí pustil příjemnou hudbu.

John byl dojatý, cítil se výjimečně dobře a navíc už Sherlocka čtyři měsíce necítil. Povalil Sherlocka do postele, ale už brzy vyčerpal většinu svých sil. Sherlock ho nakonec převrátil pod sebe, než se na něj posadil a dokončil, co John začal. Zatím to stačilo a Sherlock byl rád, že v sobě po tak dlouhé době konečně cítí svého milovaného.

John se od té noci usmíval víc, ale dotyky mezi nimi zůstávaly omezené. Díky bohu jeho rozhovory s Mycroftem mu pomáhaly a ucelovaly v jeho rozhodnutí. Byl bratrovi vděčný a pro jednou ho nechtěl zabít. Bohužel se jednalo jen o krátkodobý stav. Jakmile se John uzdraví, Sherlock měl v plánu opět svého bratra vytáčet do nepříčetnosti.

,,Sherlocku,” zamumlal John ze spánku a přitulil se k němu blíž.

Sherlock ho s úsměvem přivítal do svých paží a věnoval mu malý polibek na čelo.

,,Jsi v pořádku,” šeptal tiše. ,,Jsi tu se mnou, jsme spolu a nic nás nerozdělí. Nedovolím to, znovu už ne.”

John jeho slova zřejmě podvědomě vnímal a hlavou se otřel o jeho rameno.

,,Krásné sny, lásko,” zašeptal ještě, než zavřel své oči.

Ticho a teplo v pokoji ho nakonec donutilo ke spánku.

Byl spokojený, byl tam, kde chtěl být. Měl vše, co mohl chtít.

Nikdy mu nebylo tak dobře.