Lov (Pro Alexis)

A/N: Neustále vedro způsobuje můj spisovatelský blok. Snad brzo aspoň zaprší. Zatím vám přináším neposlušného Hannibala :D

Will si po dlouhé době zoufale povzdychl. Opravdu, co komu kdy udělal?

Opět stál na místě činu a díval se na oběť, která byla naaranžovaná v jemu velmi dobře známém stylu. I přesto tu bylo pár detailů, které se úplně neshodovaly s prací jeho manžela. A Will zřejmě věděl proč.

Ještě jednou si povzdychl a Jack vedle něj naštvaně zavrčel.

,,Tak co?” zeptal se nedočkavě Jack.

,,Vypadá to na Chesapeakského rozparovače, ale pár věcí tu nesedí.”

,,Takže kopírák?”

Will chvíli přemýšlel nad svou odpovědí, než nakonec přikývl. Malá lež nikdy neuškodí.

,,Zřejmě už nikdy nezabije tímto stylem,” dodal.

,,Zatraceně,” zanadával Jack.

,,Není ale vyloučeno, že o něm brzo neuslyšíme.”

,,Dobrá tedy, můžeš jít. Zavolám ti, až něco zjistíme.”

Will na nic nečekal a s přikývnutím odešel. Věděl přesně, co tato oběť znamenala. Znamenala oslavu a ne ledajakou. Chesapeakský rozparovač začal lovit se svým potomkem a v tuto chvíli neexistovalo šťastnějšího člověka než jeho.

Raději se vypravil domů, aby si se svým manželem mohl popovídat.

…

Doma ho uvítala vůně pečeného masa, která se linula z kuchyně. Hned věděl, že měl opět pravdu. Vypravil se do kuchyně, kde jeho manžel a čtrnáctiletý syn umývali nádobí, zatím co jeho sedmiletá dcera seděla v křesle a četla si knížku. Byl to pohled, který ho vždy potěšil.

Spokojeně se opřel o futra a přivřel oči.

,,Tati!” vykřikla Mischa. Knížku nechala v křesle a rozběhla se k němu. Sklonil se, aby mu mohla vběhnout přímo do náruče. Když tak učinila, pevně ji sevřel a vyzdvihl si ji do náručí.

,,Ahoj, zlatíčko,” usmál se na ni a vtiskl jí malý polibek na tvář. Pevně se ho držela a zabořila svou hlavu do jeho ramena. Už od narození to byla jeho malá holčička. Byli si velmi podobní, zvláště kvůli Mischině empatii.

Hannibal s Claudem zatím dokončili mytí nádobí a připojili se k nim, aby se s Willem uvítali. Will opatrně postavil Mischu na nohy, než se ocitl v objetí svého manžela.

,,Ahoj, drahý. Jak bylo v práci?” zeptal se Hannibal a políbil ho na rty.

,,To mi pověz ty. Řekl bych, že mi dlužíš vysvětlení,” odpověděl Will a překřížil si ruce na hrudi. Hannibal moc věděl, že v tomto postavení Willa uspokojovala jen pravdivá odpověď.

,,Nevím, o čem mluvíš,” snažil se dělat nevinného.

Will jen protočil oči, než objal svého syna.

,,Jsem na tebe hrdý,” zašeptal Claudovi do ucha.

Claude se na něj překvapeně podíval, než přikývl a usmál se na něj. Claude mohl vypadat jako jeho malá kopie, ale povahou to byl druhý Hannibal.

Will na něj spiklenecky mrknul, chtěl nechat Hannibala podusit.

,,Mischo, pojďme na zahradu,” navrhl Claude.

Mischi došlo, co má její otec v plánu, proto nadšeně přikývla a nechala se bratrem odvést.

,,Tatínek je v pytli,” poznamenala, když byli z dosahu svých rodičů.

,,To ano,” usmál se Claude. ,,Nejspíš bychom dneska měli spát v našem domku na stromě. Bude to bezpečnější než je poslouchat.”

Mischa se zasmála a nadšeně přikyvovala.

…

Will stále probodával Hannibala svým pohledem. Ten se nakonec vzdal. Jak mohl vzdorovat matce svých dětí?

,,Dobře, vzal jsem Clauda s sebou na lov,” povzdychl si. ,,Zlobíš se moc?”

,,Byl bych raději, kdybys mi to řekl dřív a já na to nemusel přijít na místě činu.”

,,Co nás prozradilo?”

,,Jablko v puse oběti? To ty nikdy neděláš. Očividně to byl vtip našeho syna. Jen zdůraznil, co si myslíš o lidech.”

,,Že jsou to prasata.”

,,Přesně.” Will políbil Hannibala na tvář, než ho kousnul na citlivé místečko na krku. ,,Varuju tě, jestli se necháš chytit, vykastruju tě. Jasné?”

Hannibala tato slova vzrušila víc, než by měla.

,,Jasné,” přikývl.

,,Fajn, teď běž raději zkontrolovat naši večeři, já půjdu pro děti.”

,,Bude večer i dezert?”

,,Jen když budeš hodný,” zamrkal Will, než odešel z kuchyně.