Mrtvý lovec stínů (Pro ThePavlaBlog) 1/3

10.09.2017 19:30

A/N: Nevím, jestli to bude přímo to, co jsi chtěla, ale snad :D

 

Život byl někdy pěkně nevypočítatelný.

Nebo spíš život byl někdy pěkná svině.

To bylo nejspíš jedinné vysvětlení pro to, jak se z Aleca - lovce stínů, hlavy New Yorského institutu a přítele nejvyššího čaroděje Brooklynu - stal během dvaceti čtyř hodin obyčejný civil, bez run, přítele a domova.

Alexander Lightwood už nebyl více Lightwoodem. Jeho rodičům se dostalo zadostiučinění a Alec mohl přísahat, že vypadali téměř spokojení se ztrátou svého syna, z kterého se nakonec nevyklubal tak dobrý voják, jak od něj očekávali.

Ani jeden z nich nevypadali nějak extra zvláštně vyvedení z míry, když Aleca svázali na lehátku a zbavili ho všech run. To že jejich syn křičel, jako kdyby z něj rvali duši, nimi nijak nepohnulo.

Jak se zdálo, nakonec ve všem zůstal sám.

To si aspoň myslel, než upadl do bezvědomí.

…

Když se Alec probudil o několik hodin později, rozhodně neočekával, že se probudí na pohodlné posteli. Spíš neočekával, že se vůbec probudí. Možná by to bylo v mnoha případech tím nejlepším řešením.

,,Tak vidím, že už ses probudil,” uslyšel blízko sebe.

Zvědavě otočil hlavu. Ve dveřích do pokoje, ve kterém se právě nacházel, stála žena s modrou kůží. Okamžitě věděl, o koho se jedná. Viděl ji na několika fotkách a Magnus o ní vždy mluvil jako o své nejlepší přítelkyni.

,,Catarina Loss?” zeptal se přesto.

,,Správně, mladý lovče stínů,” přikývla s úsměvem. ,,Nechápu, že nás Magnus nikdy nepředstavil. Na to jak o tobě neustále mluvil, bych čekala pravý opak.”

On taky, ale…

,,Teď už je to jedno,” zamumlal Alec a zavřel na chvíli oči.

,,Jak to může být jedno? Chápu, že teď už nejsi ten ,,nejkrásnější lovec stínů s těma nejkrásnějšíma očima a nejhezčím zadkem”, ale kromě té části s lovcem stínů se nic nezměnilo.”

,,Dostal jsem košem.”

,,To možná vysvětluje, proč jsem tě našla já,” povzdychla si Catarina. ,,Ležel jsi pár bloků od Institutu v uličce. Tekla ti krev skoro ze všech míst, kde byly tvé runy. Podle mého odhadu jsi tam ležel nejméně dva dny. Kdybych tě našla jen o půl hodiny později, byl by s tebou konec. Z pohledu čarodějky bych tě tam nechala ležet, ale poznala jsem tě díky tvé fotce, kterou mi Magnus dal. Tím pádem jsem tě nemohla nechat umřít.”

,,To by možná bylo nejlepší.”

Catarina se na něj podívala s pozdviženým obočím, Alec nad tím jen pokrčil rameny.

,,Ležel jsem dva dny poblíž Institutu a nikdo se mě nepokusil vyhledat.”

,,Buď jim to zakázali, nebo jim lhali ohledně tvého stavu. Tvůj parabatai musel cítit, jak se vaše pouto rozbíjí. Pokud jim řekli, že jsi mrtvý.”

,,Jace nevěří lovcům stínů na vyšším postavení,” zavrtěl Alec hlavou a cítil, jak se jeho srdce nepříjemně svírá. Tolik psychické bolesti ještě nikdy v životě nezažil.

S tím, že se na něj jednou Magnus vykašle, počítal, protože halo! Alec byl obyčejný smrtelník, který mohl každou minutu umřít. A za druhé Alec se nemohl měřit s lidmi, kterými se v klubech Magnus tak rád obklopoval.

Ale to že se na něj vykašle jeho vlastní parabatai a sestra, byla rána, kterou nesl velmi těžce.

,,Hej, já vím, že teď je to pro tebe těžké,” řekla Catarina a posadila se k němu na postel. ,,Ale neměl by sis dělat hlavu s ničím jiným, než aby ses uzdravil. Nejspíš pro tvé štěstí jsem se Magnusovi nemohla za celou dobu dovolat. Pokud bude volat zpátky, neřeknu mu, že jsi u mě.”

,,Děkuji,” přikývl Alec. ,,Za všechno.”

,,Kdykoli,” usmála se Catarina. ,,No nic, udělám ti něco k jídlu. Musíš být pořádně hladový.”

Catarina odešla z místnosti a Alec v duchu zaklel. Jak moc si přál, aby ho raději nechala v té uličce.

Co měl teď dělat?

Být lovcem stínů bylo jeho životní poslání. Celý život byl připravován na lov démonů a na to, že jednou převezme Institut.

Co měl teď dělat, když ho zbavili jeho schopností? Když teď zůstal sám, bez nikoho kromě Catariny, aby mu pomohl?

Nemohli ho prostě rovnou zabít? Dokáží si vůbec představit kolika trápení by ho ušetřili?

Očividně ne.

Catarina se vrátila zpátky a tentokrát měla v ruce tác s teplým jídlem. S jídlem, které bylo tak dobré, že se na ni Alec prostě nemohl zlobit za to, že mu zachránila život.

…

Žít s Catarinou Loss bylo opravu zajímavé. Catarina samotná byla opravdu zajímavá. Nejspíš všichni čarodějové byli zajímaví.

Alec jí byl opravdu vděčný za vše, co pro něj dělala, ale stále se nemohl dostat přes jedinou otázku.

,,Co teď?” ptal se sebe snad posté.

,,Co co teď?” zeptala se Catarina.

,,Co budu dělat, až se uzdravím. Už nejsem lovec stínů, nemám kde bydlet a ani nevím, co bych teď měl dělat.”

,,S tím si nedělej starosti, až ten čas nastane, postarám se o to.”

,,Ne že bych nebyl vděčný, ale proč mi pořád tolik pomáháte? S Magnusem už nemám nic společného.”

,,To neznamená, že si nezasloužíš pomoc,” zamrkala na něj Catarina. ,,Nedělej si s ničím starosti. Pomůžu ti postavit se na vlastní nohy. Nedělám to jen kvůli tobě.”

Alec neměl nejmenší ponětí, co tím Catarina myslí a raději se už ani neptal.