Nabídka (Pro Merope)

A/N: Tímto jsem dokončila prozatím poslední povídku na přání, takže si můžete opět psát o povídky.

Treville stále nedokázal uvěřit tomu, co se stalo. V jednu chvíli seděl ve své kanceláři a vyplňoval papíry, v druhé pro něj přišla samotná garda a odvedla ho do vězení. Ztratil důvěru samotného krále a nyní byl jeho osud zpečetěn. Věděl, že dostane doživotí, nebo ho zastřelí.

Když párkrát přemýšlel nad svou smrtí, byl si jistý, že zemře v boji, položí život za svou vlast, odejde spokojený a šťastný. Ani ve snu ho nenapadlo, že zemře kvůli pravému opaku. Nevěděl, co udělal, že si zasloužil takový konec. Pošpinil snad někdo jeho jméno?

Byla to jedna z možných odpovědí, ale nemusela být ta správná. Důležitější bylo, co teď bude k čertu dělat? Je zavřený a jeho mušketýři budou u krále jen těžko vyškemrávat zpět důvěru, kterou jednou měl. 

V této situaci neexistovalo nic, co by mu pomohlo a zachránilo mu zadek.

Tedy, to si aspoň myslel.

…

Byl už třetí den zavřený v cele, když se náhle otevřely mříže a dovnitř vstoupil poslední člověk, kterého by tady Treville čekal – samotný kardinál Richelieu.

,,Je pěkné tě zase vidět, Treville,” pronesl kardinál.

,,Přišel ses mi posmívat? Jsem si jistý, že ti dělá nemalou radost mě takhle vidět.”

,,Věř mi, raději bych tě viděl někde jinde.”

Opravdu na něj kardinál právě mrkl? Opravdu s ním…flirtoval?

,,Co chceš?!” vyštěkl Treville.

,,Raději bych zmírnil ten hlas. Momentálně jsem jediný, který tě odsud může dostat.”

,,Opravdu mi chceš pomoc?” zeptal se pochybovačně.

,,Jak bych nemohl chtít pomoci svému oblíbenému kapitánovi? Samozřejmě tě to ale bude něco stát.”

,,To jsem čekal. Nikdy neděláš nic, z čeho bys neměl vlastní prospěch.”

,,Znáš mě tak dobře.”

,,Co bys po tak dlouhé době chtěl? Ale k věci, co chceš po mně? Nemám, co bych ti mohl dát.”

,,Právě naopak, drahý kapitáne. Máš něco, po čem toužím.”

,,A co? Nějaký majetek, dům?”

,,Chci tebe.”

,,Prosím?” zeptal se Treville nevěřícně. Myslel si, že se přeslechl, ale Richelieuova další věta ho vyvedla z omylu.

,,Dej mi sebe a já tě odsud dostanu.”

,,Zapomeň,” zavrtěl Treville hlavou. ,,Nebudu ti dělat štětku!”

,,Neřekl jsem, abys mi dělal štětku.”

,,A na co bys mě jinak chtěl?”

,,Abys mi dělal společníka a každou noc zahříval moji postel.”

,,A nechal tě, abys mě každou noc ošukal.”

,,Tss, tss, taková slova, drahý Jeane.”

,,Neříkej mi, Jeane!”

,,Jak si přeješ, Treville. Tvůj soud bude za devět dnů. Já ti dávám pět dnů na rozmyšlenou. Za pět dnů si přijdu pro odpověď. Buď se staneš mým milencem, nebo zemřeš.”

,,Smrt mi najednou nepřipadá tak špatná.”

,,Abys za pět dnů nemluvil jinak.”

Richelieu odešel a nechal Trevilla v cele samotného. Přeci jen potřeboval, aby si Treville dobře promyslel svou budoucnost.

…

Následující dny byly pro Trevilla peklo. Neustále uvažoval nad Richelieuovou nabídkou a důkladně ji zvažoval. Horší byl ovšem fakt, že se každé ráno budil s těsnými kalhotami, protože jeho sny byly plné nahého kardinála a jeho postele, kterou měl Treville vyhřívat v případě, že nabídku přijme.

Děsilo ho to. Opravdu ho děsilo, že zvažoval přijetí jeho nabídky. Věděl, že to pro něj znamení klesnout na samé dno. Musel být opravdu zoufalý, když zvažoval přijetí pomoci od největšího intrikána ve Francii.

Bylo to od něj sobecké, že chtěl žít na svobodě? I když svoboda v tomhle případě znamenala stát se štětkou samotného kardinála. I když byl ale mužem česti…chtěl žít. Pokud by měl umřít, pak leda v boji. Nechtěl zkysnout ve vězení nebo dostat kulku do hlavy.

Den před kardinálovým příjezdem si hluboce povzdychl a protřel si oči.  

,,Do hajzlu se vším!”

…

,,Promyslel sis můj návrh, drahý Treville?”

,,Ano.”

,,A jak zní tvá odpověď?”

,,Já….přijímám tvůj návrh.”

,,Jsi si jistý?”

,,Ano.”

,,Víš, že jakmile mě jednou přijmeš za svého milence, bude to navždy? Nenechám tě odejít, ne po všech těch letech, kdy jsi mě dráždil svou přítomností. Jediná věc, která tě ode mě oddělí, bude smrt.”

,,Jsem si toho vědom.”

,,Dobrá tedy.”

Richelieu k němu přistoupil rychlými kroky. Treville vstal ze svého místa na zemi a čekal, co se bude dít.

,,Tak neskutečně mě štveš,” zašeptal kardinál, než kapitána políbil. ,,Do čtyř dnů jsi venku, pošlu pro tebe svou gardu. Odvezou tě do mého sídla. Vykoupeš se, oholíš a budeš na mě čekat v posteli. Čekám, že všechno vyplníš, kapitáne.”

,,Ano, pane.”

,,Hodný kluk,” přikývl Richelieu, než si před odchodem ukradl ještě jeden polibek.