Návrat

18.06.2019 15:12

 

A/N: Pořád nejsem mrtvá :D Jen tedy neskutečně hotová z toho vedra.

 

Do Vánoc zbýval poslední týden. Místo toho, aby seděl doma v teple, Jim čekal na letišti a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Kromě něj a dalších stovek lidí tu byly ženy, které zde byly ze stejného důvodu jako on. Čekaly na jejich muže, kteří se vraceli z Afghánistánu konečně domů.

Jim předvčerejškem odehrál své poslední představení v divadle, tedy aspoň poslední v tomto roce, a tak měl celý včerejšek na to, aby připravil byt na Sebastianův návrat. Nakoupil jeho oblíbené jídlo a v celém bytě pouklízel. Jediné, co chybělo, byl Sebastian.

Jim měl strach pokaždé, když ho Sebastian opouštěl. Nikdy nebyla záruka, že se mu vrátí zpět živý. Sebastian ho vždy uplakaného držel ve svém náručí a něžně mu šeptal, že se vrátí, že ho nenechá samotného. Nikdy by ho nedokázal opustit. Jim byl jeho všechno.

Sliboval, že se vrátí a vždy tak i splnil.

A i když se James nenáviděl za to, jak se vždy před Sebastianem rozbrečel, nemohl být na svého milence pyšnější. Sebastian každý den riskoval svůj život pro bezpečí své země. Bylo těžké se na něj zlobit za všechny ty noci, kdy Jim nespal a místo toho prosil o to, aby se mu Sebastian vrátil domů.

Radostný výkřik ho donutil vzhlédnout.

Letištní hala se pomalu začínala plnit vojáky v uniformách. Nadšené ženy se rozběhly dopředu, aby se co nejdříve mohly shledat se svými partnery. Viděl jak se dvojice po dlouhé době znovu setkávají, radostně se smějí a milostně se líbají.

Jim vyčkával. Věděl, že si ho Sebastian najde sám.

A opravdu.

Než vůbec dokázal v tom davu Sebastiana najít, zjistil, že jeho přítel už je i s taškou na cestě k němu. Jimovo srdce radostně zaplesalo. Sebastian byl tady před ním, živý a zdravý. A s tak širokým úsměvem, že se i Jim musel usmát.

Než dokázal cokoli vyslovit, Sebastian hodil tašku ke svým nohám a přitáhl si ho do medvědího objetí. Tiskl ho k sobě pevně a Jim se k němu zoufale tiskl nazpět. Po šesti měsících měl svého Tygra konečně doma. Konečně ho mohl obejmout, konečně ho mohl políbit.

,,Jimmy,” zašeptal Sebastian něžně a vzal jeho tvář do svých drsných dlaní.

,,Sebby, tak moc jsi mi chyběl.”

Sebastian ho hluboce políbil. Jim si vychutnával každý okamžik, každý dotek Sebastianova jazyka. Nejraději by takto zůstali napořád, ale blízko nich se ozvalo zapískání.

,,Páni, Morane. Ty se teda umíš rozjet.”

Oba se otočili, vedle nich stál Sebastianův kamarád. Jim jej znal především ze Sebastianova vyprávění.

Sebastian jen protočil oči a zdvihl na něj prostředníček.

,,Zase příští rok, Morane!”

,,Měj se, Williamsi.”

Williams se smíchem a jednou rukou kolem své přítelkyně odešel.

,,Pojďme domů,” řekl nakonec Sebastian. Jednou rukou zvedl tašku a druhou držel Jima.

Jim nemohl uvěřit, že má Sebastiana zase zpátky. Celou cestu se jej Sebastian ptal na vše, co se událo během jeho absence. Jim mu nadšeně pověděl o své herecké kariéře, která konečně k něčemu spěla.

,,Jsem tak rád, že se ti konečně plní sny,” usmál se Sebastian a v té chvíli si Jim znovu uvědomil, proč se do něj zamiloval.

,,Mám pro tebe malé překvapení,” zamrkal Jim.

Věděl, že si Sebastian přál nějaké domácí zvířátko, už jen kvůli tomu, aby se Jim nevracel do prázdného bytu. A před měsícem se konečně naskytla možnost mu tohle přání splnit, když jedna jeho kolegyně krátce po Sebastianově odjezdu přišla s tím, že má doma pět koťátek a jestli by někdo nějaké nechtěl.

Bylo to spontánní rozhodnutí, ale Jim ho v žádném případě nelitoval.

Teď když stáli před jejich společným bytem, Jim se nemohl dočkat, jak se bude Sebastian tvářit na nového člena jejich rodiny.

Odemkl dveře a téměř okamžitě k němu vyletěl malé oranžové klubíčko chlupů.

,,Vítej doma,” usmál se Jim a zvedl koťátko do náruče.

Sebastian se nadšeně začal smát a pohladil koťátko po hlavičce.

,,Ahoj maličký, jak se jmenuješ?”

,,Toby,” odpověděl James a předal koťátko Sebastianovi. ,,Toby, tohle je tvůj druhý tatínek.”

Sebastian ho něžně držel a hladil po chlupaté hlavičce. Po několika vteřinách se Toby rozhodl, že mu tento člověk nevadí, a spokojeně se uvelebil v jeho velkých pažích.

,,Je nádherný,” podotkl Sebastian a Toby ho odměnil spokojeným vrněním.

Jim ho políbil na tvář a popostrčil ho směrem k pohovce.

,,Běž si sednout. Udělám nám horkou čokoládu.”

Sebastian poslušně uposlechl a i s Tobym se posadil na pohovku.

…

Jim a Sebastian měli tradici. Když se Sebastian vrátil domů, vždy se společně osprchovali. Jim tak mohl zkontrolovat, že je Sebastian skutečně v pořádku a že se mu nic nestalo. Naopak pro Sebastiana to znamenalo, že po několika měsících viděl Jima opět nahého, na což si nemohl vůbec stěžovat.

A jelikož neviděli toho druhého tak dlouho, další cesta vedla okamžitě do ložnice, kde Jim pod Sebastianovými dotyky naprosto roztál.

Sebastian ho líbal po celém těle, hladil ho všude, kam jen jeho paže dosáhly. A když do něj konečně vnikl, Jimovi naprosto vypnul mozek. Konečně byl zase plný, konečně měl Sebastiana opět v sobě.

A Sebastian si ho hladově bral. Každým pohybem, každým dotykem Jimovi ukazoval, jak moc mu chyběl.

První kolo ani jeden z nich nedokázal vydržet moc dlouho. Ale to nevadilo. Noc byla mladá a ani jejich vášeň nebyla dostatečně uhašena.