nádhera :*
Nechci tě ztratit
Seděl u postele, kterou obýval jeho drahý kardinál Richelieu, a tiše se modlil. Jedna jeho ruku tiskla tu kardinálovu jen, aby cítil tep, život. Když před pár hodinami viděl, jak se kardinál začal dusit a sklátil se na zem, jeho srdce se zastavilo.
Podařilo se jim mu včas pomoci. Věděl, že se brzy uzdraví, ale i přesto nedokázal odejít od jeho lůžka. Potřeboval ho vidět živého, mít jasný důkaz o tom, že je jeho milovaný stále naživu. Netrápil se s dopadením toho, kdo toto zapříčinil. Věřil svým věrným mušketýrům, že viníka dopadnou a odhalí jeho identitu.
,,Už opět mě sleduješ ve spaní? Začíná se z toho stávat tvůj zlozvyk,ˮ ozval se z postele slabý hlas.
,,Jak se cítíš?ˮ zeptal se.
,,Jako bych právě prošel peklem.ˮ
Treville se přinutil k malému úsměvu a něžně pohladil kardinála po tváři.
,,Nedívej se na mě tak. Nechci lítost,ˮ pokáral ho kardinál.
,,Mlč, opravdu mlč,ˮ zašeptal Treville stále vyděšený z toho, že viděl svého milence skoro umřít. Stiskl jeho ruku pevněji a něžně ji políbil. ,,Slib mi, že na sebe dáš pozor. Je mnoho lidí, kteří by tě nejraději viděli mrtvého. Nechci tě ztratit.ˮ
Kardinál nic neřekl, jen svou a Trevillovu ruku přesunul na své srdce. Nic říkat nemusel, kapitán pochopil.
,,Já tebe taky ne.ˮ