Nedělní rána (Pro Durani)

26.05.2016 18:21

 

A/N: A tady jeden Treville/Richelieu s dětmi ;)

 

Armand miloval neděle. Byl to jediný den v týdnu, kdy se mohl plně poddat své tajné vášni a pořádně si přispat. Dokonce i Jean, který byl ranní ptáče, každou neděli zůstával déle v posteli, aby mohl svému manželovi dělat polštář a radiátor v jednom.

Armand mu byl samozřejmě za jeho služby velmi vděčný a vždy se mu odvděčil nějakým pěkným způsobem. Jean tedy neměl jediný důvod, aby si stěžoval.

A stejně to probíhalo i tuto neděli. Armand se probudil, až už slunce svítilo přes žaluzie do jejich obrovské ložnice. Jean už byl vzhůru a pozoroval ho s širokým úsměvem na rtech.

,,Dobré ráno,” popřál Jean a sklonil se, aby mohl svého manžela něžně políbit.

,,Dobré,” oplatil Armand a spokojeně si povzdechl.

Jean ho lehce hladil po paži a usmíval se na něj, jako by byl ta nejcennější věc na světě. Jean neměl jediné tušení, co to dělalo s Armandovým egem.

Armand objal Jeana kolem ramen a přitiskl si ho pevně na své tělo. Jean bez jediného protestu zakryl Armandovo tělo jako přikrývka a v nepravidelných intervalech ho líbal na pootevřené rty.

Armand mohl jen spokojeně vzdychat a vískat ho ve vlasech, což bylo něco, co Jean opravdu miloval, a proto zintenzivnil své polibky.

Byli by pokračovali, ale uslyšeli z chodby kroky, které se čím dál víc přibližovaly. Zamilovaně se na sebe usmáli, než se Jean opět uložil vedle Armanda. Oba začali předstírat, že stále spí.

Jen o chvíli později se dveře do ložnice prudce otevřely a brzy na postel vyskočila dvě malá tělíčka. Začali třást se svými otci ve snaze je vzbudit.

,,Tati! Tatínku!” volaly dětské hlásky nadšeně.

Jean i Armand se sebou nechali ještě chvíli třepat, než nakonec otevřeli oči a podívali se na své dva andílky.

,,Dobré ráno, tatínci,” usmály se jejich děti.

,,Dobré ráno,” oplatili jim a přitáhli si je do objetí.

Jean si k sobě tiskl mladšího čtyřletého Erica, který byl malou kopií Armanda. Podobal se své matce jak po fyzické stránce, tak i po povahové. Jediné, co měl opravdu po něm, byly oči. A možná taky zdědil tu nezlomnou paličatost a vůli jít si za svým.

V Armandových pažích se zase nacházel jejich starší sedmiletý Daniel, který byl celý tatínek. Nicméně po mamince to byl moc dobrý vyjednávač, který rád manipuloval ostatními.

Krásným příkladem bylo, když proti sobě poštval ředitelku a učitelku ve škole během prvního týdne, co na tuto školu přišel. Jean nebyl moc nadšený, když jim o tom vyprávěl, ale Armand nemohl být na svého syna pyšnější.

Jean často vtipkoval, že potřebují ještě jedno dítě, které bude zdravým středem jich obou.

,,Jak jste se vyspali, zlatíčka?” zeptal se Jean.

,,Skvěle, tati,” usmáli se na něj oba.

,,Máte už hlad?”

,,Ano! Uděláš palačinky?” zeptal se nadšeně Daniel.

,,Se šlehačkou!” dodal Eric nadšeně a zatleskal svými malými dlaněmi.

,,Ano, tati, uděláš palačinky?” zeptal se tentokrát Armand a nasadil nejsladší obličej, který na něm kdy Jean viděl.

,,Někdy si myslím, že mě máte rádi jen kvůli mým palačinkám,” zavrtěl Jean hlavou a vstal z postele.

,,Děkujeme, tati!” řekli oba chlapci.

,,Vy nebudete asistovat?”

Oba chlapci  byli v mžiku na nohách a utíkali s ním do kuchyně. Armand zůstal v ložnici sám, ale i on vstal a vydal se do koupelny dopřát si horkou sprchu.

Věděl, že než se osprchuje, jeho manžel už bude smažit palačinky. Zavřel se ve sprše a vychutnával si proud horké vody na svém těle. Miloval ranní sprchy, nicméně byly by lepší, kdyby s ním byl i jeho manžel.

Po dlouhé sprše nakonec vylezl ven, zabalený pouze v ručníku. V celé koupelně byla mlha, a tak se vydal zpět do ložnice, aby se oblékl do pohodlného oblečení a mohl následovat svou rodinu do kuchyně.

Když byl se svou ranní hygienou u konce, odešel do kuchyně, kde Jean mistrně házel palačinkami do vzduchu a profesionálně je chytal na pánvičku.

Oba chlapci se náramně bavili a svému tátovi tleskali. Jakmile se ale objevil, rozběhli se k němu, aby ho mohli obejmout a pak ho odvedli ke stolu.

,,Za chvíli to bude, tati,” hlásil Eric.

Armand přikývl a s úsměvem pozoroval, jak se jeho manžel před dětmi předvádí. Jean miloval děti, a když se dozvěděl, že Armand mu je může dát, byl štěstím bez sebe.

Nejprve měli Daniela, ale nechtěli, aby vyrůstal sám, proto následoval Eric.

,,Zlatíčka, pojďte ke mně,” řekl a rozpřáhl paže.

Daniel a Eric se mu posadili každý na jednu nohu a on je sevřel v lehkém objetí. Jean se na ně s úsměvem zadíval, ale pak se vrátil zpět ke svým palačinkám.

,,Víte, jak jste říkali, že byste chtěli ještě jednoho sourozence?” začal a pozoroval, jak Jeanovi ztuhla ramena. Jeho děti jen přikývli. ,,No tak ho budete mít.”

Oběma chlapcům se rozzářily oči a Jean se překvapeně podíval na svého manžela.

,,Opravdu?” zeptal se a v jeho očích se leskly slzy.

,,Ano, lásko.”

Jean nechal sporák sporákem a přesunul se před svého manžela, kterého vášnivě políbil.

,,Děkuji. Bože, děkuji ti tak moc,” řekl a sklonil se k dalšímu polibku.

,,Fuj!” křičeli oba chlapci.

Armand s Jeanem se od sebe s úsměvem odtrhli a věnovali si rodinné objetí.

Nakonec ale Daniel přerušil tuto dojemnou rodinou atmosféru.

,,Tati, myslím, že se ti to pálí.”

Jean zaklel a jal se zachránit jejich snídani, aby bylo dost pro všechny. Přeci jen teď Armand musel jíst za dva.