Nová manželka (Pro Ilay)

A/N: Tak doufám, že je to podle tvého přání, zlato :) Opravdu jsem vypustila ven své představy.

P.S. Názvu si moc nevšímejte, nevěděla jsem, jak to pojmenovat.

,,Hannibale!” zavolal Will do temnoty. ,,Odpouštím ti,” dodal tiše. Nebylo potřeba zvyšovat hlas, věděl, že ho Hannibal slyší.

Stál na místě a vyčkával. Nevěděl, co se bude dít dál, jak Hannibal zareaguje. Odejde a nechá ho tady stát, nebo se objeví a přímo ho konfrontuje?

Chvíli se nic nedělo, pak ale uslyšel tiché dunění, které se blížilo k němu. Už z dálky cítil Hannibalovu přítomnost, která ho vždy dokázala celého pohltit.

Takže nastala možnost číslo dvě. Na tu byl WIll více než dobře připraven. Nenápadně sjel rukou do přední kapsy jeho kalhot a trpělivě vyčkával, až se k němu Hannibal dostane.

,,Williame,” zašeptal Hannibal téměř nevěřícně. Položil ruku na jeho rameno, snad aby se přesvědčil, že se mu to jen nezdá.

,,Hannibale.” Will se pomalu otočil a opět pohlédl do ďáblových očí. Aby odlákal jeho pozornost, pohladil ho něžně rukou po tváři. ,,Odpouštím ti,” zopakoval svá dřívější slova a prudce vytáhl z kapsy injekční stříkačku, kterou zabodl staršímu muži do krku.

Hannibal od něj prudce poodstoupil, ale bylo už pozdě. Látka ze stříkačky už byla v jeho organismu a putovala s jeho krví. Zakymácel se a následně se v bezvědomí skácel na podlahu. Poslední, co cítil, byla Willova teplá ruka na jeho tváři.

…

Když se Hannibal probudil, byl naprosto zmatený. Nevěděl, kde je, kolik je hodin, co mu Will vlastně píchl? Do široka otevřel oči a snažil se opět probudit své smysly k životu. S překvapením zjistil, že sedí na židli, ke které je připoutaný. Naproti němu stál stůl, na kterém ležela Freddie Loundsová, také připoutaná. Vrtěla sebou a snažila se z pout dostat, ale nebylo jí to nic platné.

Hannibal neměl nejmenší ponětí, co se to tu děje. Ať to bylo cokoli, Will ho opět dokázal překvapit a zřejmě měl v plánu něco opravdu velkého.

,,Jsem rád, že jsi vzhůru,” uslyšel Willův hlas.

Otočil hlavu a jeho oči se překvapením rozšířily. Will stál u malého stolku se skalpely a noži.

,,Wille, co to má znamenat?” zeptal se překvapeně.

,,Lhal jsem ti a zničil naši rodinu. Chci to napravit.”

Hannibalova tvář, která byla obvykle úžasně klidná, nyní zářila překvapením.

,,Naši dceru to ale zpět nevrátí,” podotkl.

,,Naši dceru možná ne, ale něco jiného ano,” usmál se Will. Vzal si skalpel a přistoupil k Freddie. Z úst jí strhl lepicí pásku, Freddie okamžitě začala křičet. ,,Jak bych měl začít? Tak jak ty?”

Hannibal chvíli přemýšlel, než zavrtěl hlavou.

,,Ne, ukaž mi tvůj návrh.”

Will přikývl, než se pustil do práce.

,,Neboj, Freddie, nebude to bolet. Moc.”

Freddie opět začala křičet. Will už na nic nečekal. Skalpelem jí rozříznul hruď do písmena Y. Krev zbarvila jeho ruce, ale on to nevnímal.

,,Co chceš dneska k večeři?” zeptal se.

,,Plíce, játra, možná i jazyk,” odpověděl Hannibal a olízl si rty. Nečekal, že by se něco takového někdy mohlo stát. Nyní tu ovšem seděl a pozoroval, jak jeho drahý Will pro něj tvoří dárek. Dárek, který má značit obnovení jejich rodiny.

,,Cokoli chceš,” mrknul Will a pokračoval ve své práci.

Šťoural se v jejím břiše, odřezával orgány, po kterých Hannibal toužil. Během jeho práce nakonec Freddiin křik utichl a změnil se v tiché sténání. Nakonec rozdrtil její hrudní koš, aby se dostal k plicím. Freddie utichla navždy.

Will dokončil svou práci a vyřízl jí jazyk. Orgány zabalil do plastových sáčků a uskladnil do přenosného chladicího boxu.

Hannibal ho hladově pozoroval. Jeho hlava byla naprosto prázdná, jeho tělo bylo horké a v jeho klínu tepalo. Po tomhle tak dlouho toužil a teď se jeho sen splnil, ale nebylo tak jako naposledy, kdy vše bylo jen předstírané. Ne, teď bylo vše skutečné a Hannibal měl tu možnost vidět vše na vlastní oči.

,,Řekl bych, že se ti to líbilo,” usmál se Will a poukázal na jeho kalhoty, které byly nesmírně těsné.

,,Překvapil jsi mě,” přiznal Hannibal. ,,Pusť mě.”

Will stále se skalpelem ruce k němu pomalu zamířil a uvolnil kožená pouta, která ho svazovala k židli. Jakmile byly jeho ruce volné, popadl Willa pod krkem a přitiskl ho k nejbližší zdi.

,,Hraješ nebezpečnou hru.”

,,Já vím. Ale za rodinu se vyplatí riskovat.”

Rodina…slovo, které Hannibal už dlouho nepocítil. Proto bylo tak snadné se k němu snadno dostat. Navíc vyhlídka na rodinu s Willem, byla příliš dobrá, než aby ji Hannibal odmítl.

Prudce přitiskl své rty na Willovy a náruživě je dobýval. Will se zmohl na pouhé zasténání. Nakonec ale upustil skalpel a zabořil své ruce do Hannibalových vlasů.

Kolem nich se šířil pach krve a smrti, uprostřed toho šílenství stáli oni dva. Bylo to pro ně dokonalé, přesně to, co chtěli, po čem toužili.

Will se nakonec odtáhl.

,,Musíme se zbavit těla. Pak mi můžeš uvařit večeři.”

,,Jak si přeješ, drahý Wille. Je tu ale ještě jedna věc, o kterou se musíme postarat.”

Will se na něj tázavě zadíval.

,,Moje žena.”

Will se zářivě usmál.  

,,Jakou zbraň chceš použít?”