Pád (Pro Durani)

04.04.2016 21:14

 

A/N: Doufám, že to nebude nic divné. Ještě stále bojuju s horečkou a moje hlava je trochu v nefunkčním stavu.

 

Treville frustrovaně sevřel ruce v pěst a zatnul zuby. Nikdo ho v životě nedokázal vytočit tak moc jako Richelieu. Richelieu moc dobře věděl, jaký má na Trevilla vliv, a samozřejmě toho využíval.

Treville se pokoušel nadechnout a uklidnit se, ale to v Richelieuově přítomnosti šlo jen velmi obtížně.

,,Jak jsi mohl udělat královně něco takového?!”

,,Jednal jsem v zájmu Francie,” odpověděl Richelieu klidně.

,,Jasně, v zájmu Francie, protože ty vždycky všechno děláš jen v zájmu Francie!”

,,Francie je pro mě všechno, Jeane, ty to moc dobře víš.”

,,Jasně že ano,” odfrkl si Treville. ,,A kolikrát nás ten tvůj zájem dostal do problémů?”

,,Trochu úcty, Treville.”

,,Pročpak Richelieu?” pozvedl Treville obočí.

,,Nelíbí se mi ten tvůj tón.”

,,Mně se zase nelíbí ty věci, co děláš.”

,,Je to pro Francii.”

,,Všechno je pro Francii! Zabití královny je pro Francii! Neustále pokusy o zabití mých mužů je pro Francii. A spaní se mnou? To je taky pro Francii, nebo jen z nudy?”

,,Tohle sem teď netahej,” zavrtěl Richelieu hlavou.

,,Proč ne, Armande? Řekni mi jediný důvod proč ne.”

,,Nechci o tom mluvit,” odpověděl Richelieu.

,,To je tvůj největší problém. Nikdy nechceš o ničem mluvit. Nikdy mi nic neřekneš a já se pak nestačím divit.”

,,Je tohle stále o mém vlastenectví, nebo o nás?”

,,Já myslím, že je to zřejmé,” odfrkl si Treville a zavrtěl hlavou. ,,Víš co? Já už na tohle opravdu nemám. Jedna věc je rivalita Mušketýrů s tvojí gardou, druhá zabití královny. Navíc se pořád schováváš za hloupými výmluvami. Už toho mám po krk, Armande.”

Treville se otočil a odešel z Richelieuovy kanceláře, nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

Richelieu opět zůstal sám. Vytáhl si ze skříňky láhev vína a pil přímo z ní.

,,Stejně tě nepotřebuju,” zamumlal.

Snažil se o tom sám sebe přesvědčit, ale sám věděl, že to není pravda.

…

Uběhl týden od jejich hádky. Za tu dobu Richelieu svého milence neviděl. Upřímně, byl rád. Nevěděl, jestli by se dokázal podívat Jeanovi do očí. A Jean by to samozřejmě poznal, protože ho měl dokonale přečteného.

Jenže Treville mu chyběl. Jean byl jediné sobecké potěšení, které si dovolil, které si s radostí dopřával a vychutnával. Jenže o to přišel.

Nemohl říct, že to bylo nečekané. Treville nebyl nějaká hloupá ovečka, která slepě následovala rozkazy. Bylo jen otázkou času, než se jeho chování Trevillovi zprotiví.

…

Možná to byla zvýšená konzumace alkoholu nebo nevyspanost, nicméně po dalších třech týdnech Richelieu zkolaboval uprostřed jednání s králem, ve kterém byl naneštěstí přítomen i Treville.

Richelieu se probudil o pár hodin později ve své posteli s Jeanem při jeho boku.

,,Ty vypadáš,” konstatoval Jean.

,,Jestli sis ze mě přišel dělat legraci, tak teď na to není opravdu vhodná chvíle,” zasténal a bolestivě si promnul hlavu.

,,Při pádu ses praštil o desku stolu, nediv se, že tě tak bolí hlava. Cos to se sebou proboha udělal?”

,,Co máš na mysli?”

,,Jsi tak bledý a máš kruhy pod očima.”

,,Víš, že mám problémy se spaním.”

,,Ale nikdy jsem tě neviděl v takovémto stavu.”

,,Všechno je jednou poprvé.”

Jean si povzdechl.

,,Armande, byl jsem v tvé kanceláři. Nikdy jsi tak moc nepil.”

,,Do toho ti nic není.”

,,Je.”

,,Odešels, alkohol byla dobrá náhrada.”

,,Odešel jsem, protože jsi mě k tomu donutil! Miluju tě, ty idiote!”

,,Omlouvám se, měl jsi pravdu,” zašeptal Armand.

,,Cože?”

,,Víš moc dobře, jaký jsem, Jeane. A taky víš, že už se těžko nějak změním.”

,,Neznamená, že se o to nemůžeš pokusit.”

,,Jeane, jsi schopný mě pořád milovat, i když je pravděpodobné, že tě nakonec zklamu?”

Treville se trochu pousmál.

,,Už je dost velký zázrak, že ses mi omluvil a tuhle konverzaci vůbec máme.”

,,Jeane.”

,,Slib mi, že přestaneš dělat takové pitomosti a přestaneš mi lhát.”

,,Já...slibuju.”

,,Vím, že potrvá pár let, než to budeš opravdu dodržovat, ale začínáš se měnit. Při tom pádu se ti muselo rozsvítit v hlavě.”

,,Zabiju tě, Jeane.”

,,Ne, nezabiješ.”

Jeane se naklonil a lehce ho políbil na čelo.

,,Prospi se, potřebuješ to.”

Armand přikývl a po chvíli opět usnul.