Po škole (Pro Schnuffelku)

05.06.2016 07:33

 

,,Dobře, třído, konec hodiny, běžte se převléct,” oznámil Greg.

Všichni jeho žáci rychle utekli do šaten, dokud měli možnost utéct. Greg si jen povzdechl a uklidil vytažené míče.

Byla to dneska jeho poslední hodina a on už se mohl konečně vydat domů. Zamířil tedy do svého kabinetu, aby se mohl převléct.

Překvapilo ho, když zjistil, že dveře nebyly zamčené. Ostatní tělocvikáři už byli doma a zloděj by sem určitě nepřišel za denního světla. Takže zbývala jen jediná osoba.

S povzdechem vešel dovnitř a jeho pohled se okamžitě přesunul k židli, na které seděl chlapec a znuděně si pohrával s deštníkem.

,,Mycrofte,” povzdechl si. ,,Co tu děláš?”

,,To co vždycky, Gregory. Čekám tu na tebe.”

,,Víš, že jsme se domluvili, že se ve škole nebudeme vídat.”

,,Nechce se mi čekat až do večera. Navíc na mě kolikrát stejně nemáš čas,” stěžoval si Mycroft a našpulil pusu.

,,Víš, že dělám, co můžu. Potřebuji práci a nechci, aby někdo přišel na to, co mezi námi je. Příští rok už budeš končit, zase to bude jiné.”

,,Slibuješ?”

,,Slibuji, že až dokončíš tuto školu, budeme se scházet víc.”

Mycroft ho ještě chvíli probodával pohledem, než konečně vstal a přešel ke Gregovi. Greg ho něžně chytl za ruky a věnoval mu jeden krátký polibek. Většinou se takovým kontaktům ve škole vyhýbal, ale viděl, že Mycroft potřeboval ujištění.

Potřeboval vědět, že ho Greg neopustí, že není jen hračka.

,,Převléknu se a půjdeme ke mně, ano?”

,,Můžu u tebe přespat?”

,,Když zavoláš svým rodičům,” přikývl Greg.

Mycroftovi rodiče byli přespříliš ochranitelští. To po nich Mycroft zdědil.

,,Moc dobře o nás ví, navíc jsem jim už volal. Otec mi přinesl věci na přespání.”

Gregovi se málem zastavilo srdce. To snad Mycroft nemyslel vážně.

,,Cože? Tys jim o nás řekl?”

,,Ano, maminka byla nadšená. Chce se s tebou o prázdninách setkat.”

,,A ona s tím souhlasí? Opravdu souhlasí s tím, že s jejím synem chodí o dvacet let starší muž?”

,,Je to jen dvanáct let, Gregory.”

,,I tak je to dost. Navíc jsem tvůj učitel.”

,,Teoreticky, prakticky jsem uvolněný z tělocviku.”

,,O to nejde-”

,,Gregory, maminka je nadšená a chce se s tebou setkat. Otec je s tím taky v pohodě, jinak by mi nepřivezl věci.”

,,Děsí mě, jestli jim to opravdu nevadí.”

,,Jsou rádi, že jsem si konečně našel přítele.”

Greg jen sklopil oči. Nedokázal si představit, že by se postavil před Mycroftovi rodiče. Vždyť byl starší a navíc ještě Mycroftův učitel.

,,Nelámej si s tím hlavu, Gregory, budou tě milovat.”

,,Stejně tomu nedokážu uvěřit.”

,,Zatím o tom nepřemýšlej, vezmeš mě k sobě?”

,,Ano. Běž si pro věci, já se zatím převléknu. Sejdeme se na parkoviště.”

Mycroft přikývl a před svým odchodem si ukradl ještě jeden malý polibek.

Věděl, že setkat se s jeho rodiči bude pro Gregoryho psychicky náročná věc.

Stejně dobře ale věděl, že se Gregorymu štědře odmění. A s tím odměňováním začne už dneska večer.

Vzal si svoji tašku a vydal se na parkoviště. Greg už na něj čekal oblečený do úzkých džín a bílého trička.

,,Můžeme?” zeptal se Greg.

,,Ano,” přikývl Mycroft a nasedl do auta.

…

John si unaveně povzdechl a promnul oči. Podíval se na Sherlocka před sebou, který ho upřeně pozoroval.

,,Sherlocku, proč každé úterý skončíš po škole?”

,,Protože v úterý máš službu ty.”

,,Víš, že jsi mohl počkat v mém bytě, klíče máš.”

,,Jenže tak bychom na sebe neměli tolik času.”

,,Co kdybys tu nebyl sám? Máš štěstí, že doteď ti to vychází.”

,,To není náhoda,” protočil Sherlock oči. ,,Všichni tě respektují, nikdo nechce být po škole s tebou. Vědí, že by tě nemohli otravovat.”

,,Krásné.”

,,Ano, to je. My máme soukromí a oni jsou aspoň jeden den v týdnu dřív doma.”

Sherlock si sedl na Johnův stůl.

,,Vezmeš mě dnes k sobě?”

,,Nevím, zasloužíš si to?”

,,Johne,” zaúpěl Sherlock.

,,Slib mi, že přestaneš urážet učitele. A taky už nedělej vše proto, abys zůstal po škole, raději jdi ke mně domů.”

Sherlock se zamračil. Věděl, že nemohl nesouhlasit. A navíc už jeho úterní eskapády začaly být podezřelé. Věděl, že John se bál o to, aby na ně nepřišli. Ztratil by práci a byl by vyšetřován policií.

Sherlock o něj nechtěl přijít. Ne kvůli chybě, které šlo zabránit.

,,Fajn, ale slib mi, že se o mně budeš pěkně starat.”

,,Jak bych nemohl,” protočil John oči a přitáhl si ho k sobě.

Sherlock se k němu přitulil jako přerostlá kočka a objal ho všemi končetinami. Miloval objímat Johna. I když byl malý, byl svalnatý a měl krásně pevné tělo.

,,Máme ještě hodinu čas, co chceš dělat?” zeptal se John.

,,Mohl bych ti povyprávět o tom, co nevíš o ostatních učitelích.”

,,Tak vyprávěj,” přikývl a políbil Sherlockovo ucho.

Jasně viděl, jak Sherlock zčervenal, než začal mluvit o svých dedukcích. John se dozvěděl tolik věcí, o kterých nevěděl.

,,A nakonec Lestrade, víš, že spí s mým bratrem?”

,,Cože?” zeptal se John překvapeně.

,,Ano, je to už pár měsíců.”

Chodil s Gregem na pivo a ten se mu nikdy nesvěřil. I když on sám mu taky nikdy nepověděl o Sherlockovi, z celkem zřejmého důvodu.

,,Zdá se mi to, nebo ty a tvůj bratr máte úchylku na učitele?”

,,Jen na ty chytré,” odpověděl Sherlock prostě a rozesmál Johna.

,,Jsi neuvěřitelný.”

,,Já vím.”

,,No tak, nebuď pyšný. Víš, že to kazí charakter.”

,,Jistě, pane učiteli.”

,,Někdy jsi jak přerostlé dítě.”

,,To samé můžu říct o tobě. I když není se čemu divit, když trávíš spoustu času s puberťáky.”

,,A s tebou?”

Sherlock jen protočil oči.

,,Doufám, že dneska aspoň uvaříš něco dobrého k večeři.”

,,Pro tebe cokoli, princezno.”

,,Neříkej mi, princezno. Jsem kluk.”

John se zasmál a políbil ho lehce na krk, než se odtáhl.

,,Půjdu za ředitelem, že mi není dobře, tak ať nás pustí dřív.”

,,Začínáš ode mě chytat zlozvyky.”

John jen pokrčil rameny a vstal ze židle.

,,Buď nachystaný a namysli si, co chceš na večeři.”

,,Jasně,” přikývl Sherlock a spokojeně se usmíval.