Poslední šance (Pro ThePavlaBlog)

A/N: Doufám, že jsem ti tvé přání splnila, co nejlépe to šlo. Taky mě už prosím někdo zabijte (autorka se nachází v další depresi!).

Byla to stupidní hádka, naprosto o ničem a k ničemu. Hodinu po ní si nedokázal ani jeden z nich vzpomenout, o čem se sakra hádali nebo jak jejich argument vůbec začal. Věděli jen jediné – mezi nimi byl konec a mohli za to oba dva.

Hádky byly v poslední době na jejich denním pořádku. Gregovi se nelíbilo, že Mycroft někdy pracuje i dva dny vkuse. Mycroftovi se zase nelíbilo, že Greg se vystavuje nepotřebným rizikům. Když se nejednalo o práci, hádali se o to, kdo má vyskládat myčku, kdo nezavřel okna a další blbosti.

Když si teď vše Mycroft přehrával v hlavě, došel k závěru, že se jejich vztah pomalu blížil ke konci a oni neudělali nic proto, aby tomu zabránili. Byli hloupí.

Mycroft nikdy nemyslel nic vážně z toho, co Gregorymu řekl. Miloval ho, tak hluboce ho miloval. Chtěl s ním strávit zbytek svého života. Nedokázal si představit, že by zestárnul s někým jiným. Ale nyní se od svého původní plánu dosti vzdálil. Chtěl to napravit, musel to napravit!

,,Antheo!” zavolal na svou asistentku, která se objevila přesně za tři sekundy.

,,Ano, pane?”

,,Kde je nyní Gregory?”

Anthea popadla svůj mobil a rychle prsty jezdila po obrazovce.

,,Nyní je ve vašem domě. Mám zavolat řidiče?”

,,Ano, prosím. Veškeré dnešní schůzky prosím přesuň.”

,,Jistě, pane. Hodně štěstí.”

,,Děkuji,” kývl hlavou, než vyběhl ze své kanceláře.

Auto už na něj čekalo, stačilo jen nasednout a rychle dojet domů. Pokud chtěl zachránit jejich vztah, byla toto jeho poslední příležitost.

Když přijel domů, rozběhl se okamžitě do jejich ložnice, kde našel Gregoryho, jak si balí oblečení do tašek.

,,Co to děláš?” zeptal se tiše.

,,Odcházím. Řekli jsme konec, tak konec,” odpověděl Greg lhostejně.

,,Já tě ale nikam nepustím.”

,,Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?”

,,Ne, udělali jsme oba chybu. Nedopustím, abys odešel.”

,,Co po mně chceš, Mycrofte? Poslední dobou se mnou vůbec nejsi. Neřekneš mi, že jedeš na služební cestu, kdy se vrátíš. Dokážeš si vůbec představit, kolikrát jsem čekal až do rána a ty ses neobjevil? Víš, jak moc to bolelo? Kašleš na mě, nejsi ochotný mě políbit ani mi říct, že mě miluješ.”

   Mycroft hluboce polknul, netušil, že svému příteli tolik ublížil.

,,Mrzí mě to a chci vše napravit.”

,,Ale já nevím, jestli mám sílu na ještě jeden pokus.”

Greg se zohnul pro svou tašku a chtěl vykročit ke dveřím, Mycroft mu ale zabarikádoval cestu.

,,Prosím, Gregory, nechoď! Neopouštěj mě!”

,,Proč bych měl zůstat?”

,,Protože jsi jediný člověk, před kterým jsem ochoten pokleknout a prosit o odpuštění.”

,,To není moc dobrý důvod.”

Mycroft si smutně povzdychnul a pootočil hlavu stranou.

,,Otevři spodní šuplík u mého nočního stolku.”

,,Co?”

,,Udělej to, prosím.”

Greg položil svou tašku na zem a splnil Mycroftovo přání.

,,Pod papíry najdeš malou krabičku, vytáhni ji a otevři.”

Greg chvíli šmátral rukou, ale nakonec krabičku našel. Byla černá a sametová. Opatrně ji otevřel a zůstal v šoku, když v ní našel prsten.

,,Chtěl jsem tě příští týden požádat o ruku. Koupil jsem ho před třemi týdny ve Švýcarsku. Od té doby se ale nenaskytla dobrá příležitost to udělat. Hádali jsme se a přestali jsme vnímat jeden druhého. Moc mě to mrzí, drahý. Pokud se mnou zůstaneš, udělám vše proto, abych napravil náš vztah.”

Grego si povzdychnul.

,,Ty jeden nafoukanej pitomej idiote!” zakřičel, než se na Mycrofta svalil. ,,Máš poslední šanci udělat mě šťastným a jestli tak neučiníš, vykastruju tě, je ti to jasné?”

,,Ano, Gregory.”

,,Fajn.” Greg Mycrofta konečně políbil a Mycroft mu málem roztál v náručí. ,,Teď mě vezmi do postele a ukaž mi, jak moc mě miluješ. Večer chci pořádnou večeři a po zbytek týdne tvou pozornost. Je ti to jasné?”

Mycroft vděčně přikývl a přitáhl si Grega do pevnějšího objetí.

,,Děkuji ti. Miluju tě, drahý.”

,,Já tebe taky.”