Překvapení

John se konečně uzdravil. Rameno ho občas pobolívalo, ale konečně měl dostatek síly na to, aby se opět vrátil do práce. V nemocnici ho s radostí přijali zpátky. Prozatím se ale vyhýbal jakýmkoli operacím a raději jen vyšetřoval. Do jeho tváře se opět dostal pravý zamilovaný úsměv. A jak by taky nemohl?

I když Sherlock s jeho prací nesouhlasil a byl by nejraději, kdyby s ním John zůstal doma, jeho rozhodnutí akceptoval. Přece jen to Johna činila šťastného a konec konců měli před sebou ještě spoustu společně strávených století. Těch pár hodin Johna postrádat mohl. Navíc měl aspoň čas na svůj tajný projekt.

Nyní si byl naprosto jistý, že chce celý svůj život strávit s Johnem. Chtěl Johna formálně požádat, aby se s ním svázal. Aby toho nebylo málo, plánoval ho rovnou požádat o ruku. Mycroft je mohl oddat (měl k tomu svěřenou moc) a navíc mohl provést i obřad svázání. Všechno pěkně v jeden den. Jeden den a John bude navždy jeho.

I přestože si chtěl Johna opravdu vzít, rozhodl se ještě pár týdnů počkat, aby se i John cítil jistý ve svém rozhodnutí. Přeci jenom svázání bylo navždy, bylo to pouto, které nešlo zlomit. Sherlock nechtěl žít s tím, že ho bude John nenávidět.

Když byl teď John v práci, rozhodl se podniknout ještě jeden velký krok pro jejich společný život.

…

John miloval svou práci, ale svůj domov, který jako bonus obsahoval i jednoho velmi pěkného démona, miloval víc. Miloval to vědomí, že když se vrátí z práce, bude na něj čekat teplá náruč jeho vášnivého milence a teplá večeře. Konečně měl po letech samoty pro co žít, na co se těšit.

Tento večer nebyl jiný. Sherlock už na něj čekal za dveřmi, na tváři lehký úsměv. Celým bytem voněla večeře a v krbu plápolal oheň. S radostí si přitáhl Sherlocka do náruče a políbil jeho růžové rty.

,,Ahoj, lásko. Jak ses měl?” zeptal se, zatím co ho svíral ve svých pažích.

,,Dobře,” odpověděl Sherlock a vzal ho za ruku. Vedl ho do kuchyně, kde už čekala teplá večeře.

John se s radostí vrhl na to, co mu bylo nabízeno. Sherlock si sám trochu dal. I když nepotřeboval jíst hodně, bylo zvykem, že každý večer s Johnem povečeřel.

John dojedl svou porci a s malým polibkem od Sherlocka odešel do koupelny. Smrděl nemocničním pachem a chtěl se ho zbavit. Věděl, že Sherlock tuto vůni vůbec nemusel, připomínala dobu, kdy byl v nemocnici po svém druhém návratu z Afghánistánu.

Vydrhnul se, umyl si vlasy a celý čistý a voňavý se v pohodlném pyžamu vydal do obýváku.

Sherlock už tam byl. Seděl na zemi a kolem něj byla tři koťátka. Jedno mourovaté, druhé zrzaté a třetí bílé. Divné ovšem bylo, že to bílé nemělo jedno oko, zrzaté nemělo jednu nožičku a mourovaté mělo na hlavičce jizvu.

,,Sherlocku?” podivil se John.

,,Je mi líto, jak to dopadlo s Missy. Vím, že jsi chtěl nějakou kočku. Řekl jsem si, že když jsi ty dokázal spravit život mě, že bych ho já mohl spravit někomu jinému. Byl jsem dneska v útulku a vzal jsem si tyhle tři. Nikdo si je nechce vzít, protože nejsou normální.”

,,Jsou krásné, díky. Nikdy by mě nenapadlo, že by jsi něco takového mohl udělat,” řekl nadšeně John a přisedl si k němu na zem.

Koťátka k němu okamžitě přicupitala a s radostí se od něj nechala hladit.

,,To mourovaté je Lucy, zrzaté Tabita a bílé Lily.”

,,Těší mě.”

Sherlock s radostí pozoroval, jak si John s koťátky hraje. Bylo to tak neuvěřitelně roztomilé! Věděl, že udělal správné rozhodnutí, když se tenkrát rozhodl s ním začít vztah.

,,Myslím, že Missy bude ráda, že si konečně bude moci s někým hrát, až příště přijde na návštěvu.”

,,Návštěva Missy znamená návštěvu Mycrofta, což je něco, co opravdu nechci absolvovat.”

,,Máš smůlu,” usmál se John a nahnul se, aby ho mohl políbit. Mezitím přestal hladit Tabitu, která okamžitě hlasitě zaprotestovala. Zasmál se a pokračoval v jejím hlazení.

,,Děkuji ti,” řekl Sherlockovi.

,,Za co?”

,,Dal jsi mi rodinu, dal jsi mi důvod bojovat.”

,,Dám ti mnohem víc.”

,,Já vím. Stejně jako já se budu snažit dát ti všechno, co mám.”

Sherlock věděl, že teď byla ta nejlepší příležitost a rozhodl se jí využít.

,,Vezmi si mě.”

,,Cože?”

,,Svaž se se mnou a vezmi si mě. Chci, abychom byli viděni jako manželé v obou světech. A proč to neudělat v jeden den? Chci tě, Johne. Tak moc, až mě to samotného děsí.”

John na chvíli přestal dýchat, ale nakonec se jen široce usmál a přitáhl si Sherlocka k sobě. Byl ovšem opatrný, aby při tom neublížil jejich holčičkám.

,,Miluju tě, samozřejmě že si tě vezmu. Chci být tvým manželem.”

,,,Chci ti všechno vynahradit,” pomyslel si Sherlock a zavrtal hlavu do Johnova krku. Za chvíli ovšem odskočil, protože ucítil bolest na svém stehně.

Lily se zřejmě nelíbilo, že ji její majitelé ignorují a tak se rozhodla ho potrestat.

,,Ještě jednou a vytřu s tebou podlahu!” vyhrožoval.

,,Sherlocku!” napomenul ho John.

,,Promiň.”

…

Ke konci večera se přesunuli do ložnice, ale k oslavě jejich zasnoubení se bohužel nedostali. Lucy, Tabita a Lily se rozhodly veškerý jejich sex sabotovat.

,,Jsou to ďáblové a lituju toho, že jsem je vzal domů,” mumlal Sherlock, když se všechny tři usídlily na jejich posteli. Nejprve si k nim přilehly Lily a Lucy. Kvůli ztrátě jedné nožičky Tabita na postel nemohla vyskočit. Zoufale zamňoukala a John ji k nim okamžitě položil. Nyní všechny tři spinkaly na konci postele stočené v klubíčku, i když měly v rohu místnosti vlastní pelíšky.

,,Miluješ je, stejně jako já,” zamrkal John a věnoval mu polibek na dobrou noc. ,,Děkuji ti za všechno.

,,Ne, to já děkuji tobě.”

Přitulení k sobě lehce usnuli. Oba snili o jediném - o jejich svatbě.