Příliš mnoho ignorování
Sherlock a John seděli v křeslech naproti sobě. John psal na notebooku, zatímco ho Sherlock probodával pohledem. John ho ignoroval. Sherlock opět porušil jejich dohodu a v lednici skladoval části mrtvých těl. Když se John a Sherlock přestěhovali do jedné ložnice, udělali z druhé Sherlockovu laboratoř. Sherlock odpřísáhl, že žádné mrtvé tělo, už nebude obývat jejich lednici. Bohužel to už několikrát porušil. Sherlock si ale vždycky vše vyžehlil romantickou večeří nebo vzorným chováním. A John mu vždycky odpustil. Dnes ovšem nepomohl ani příslib dobré večeře, ani tolerance Andersonova IQ 5.
John ho prostě celý den ignoroval. Kdykoli se Sherlock zohnul, aby Johna políbil, John odvrátil hlavu a Sherlockovy rty přistály na Johnově tváři. Ani Sherlockovo objetí neopětoval. A Sherlock už nevěděl, co má dělat.
,,Hm, s kým se poradit?ˮ přemýšlel. ,,S Mycroftem? Ani za nic…..S Lestradem? V žádném případě. Spí s Mycroftem…….Možná s Donovanovou? Rozhodně ne. Spí s Mycroftovou asistentkou……S Andersonem? To už mi vážně hráblo?......S Molly? Ne, to by nedopadlo dobře……S Harry? Ještě pořád se lěčí…..Se Sarah? Ne, ta by mě poslala k čertu a snažila by se Johna dostat zpátky. Mrcha…...S paní Hudsonovou? Ne, byla by naštvaná a dala by mi kázání….Oh bože! Proč jsou všichni, kromě Johna, takoví idioti?ˮ
Sherlock usoudil, že nejlepší bude, když si to nějak vyřeší sám.
,,Když je John v klidu, nemá potřebu mluvit. Ovšem když je naštvaný, to je přesný opak.ˮ Sherlock se podíval na hodinky. Byly tři hodiny odpoledne. John si obvykle vařil čaj v půl čtvrté. Sherlock vstal a odešel do kuchyně. Otevřel skříňku, kde měli cukr. John si vždycky dost sladil čaj. Miloval sladké.
Sherlock vzal cukr a přesunul ho na nejvyšší poličku, kde na něj John nemohl dosáhnout. Zavřel skříňku a vrátil se zpět do obýváku. Posadil se do svého křesla a trpělivě vyčkával.
A skutečně. V půl čtvrté se John postavil a odešel do kuchyně. Nachystal si hrneček a zapnul konvici. Otevřel skříňku, kde měl být na nejnižší poličce cukr. Ten tam ale nebyl. Trůnil až na nejvyšší poličce. John si byl jistý, že ho ráno dával na stejné místo. Navíc nahoru by v žádném případě nedosáhnul. Pokud by si paní Hudsonová chtěla půjčit cukr, vrátila by ho na stůl. Takže jediná osoba, která to mohla udělat, byl…
,,SHERLOCKU HOLMESI!ˮ zakřičel naštvaně. Otočil se a uviděl culícího se Sherlocka opřeného o zeď. ,,To jsi udělal schválně, že?!ˮ
,,Nevím, o čem mluvíš, Johne.ˮ
,,Ty zatraceně dobře víš, o čem mluvím! Proč si přemístil cukr?ˮ Johnovi metaly blesky z očí. Hněv zalil celé jeho tělo.
Sherlock pochopil, že si zahrává s ohněm. Rozhodně ovšem nehodlal přestat.
,,Cukr? O čem to mluvíš?ˮ
,,Nehraj hloupého a podej mi ten cukr!ˮ
,,Ne.ˮ
,,Ne?!ˮ Johnovy tváře byly od hněvu červené.
,,Ne. Dokud se semnou zase nezačneš mluvit.ˮ
,,Teď s tebou mluvím. Chci ten cukr!ˮ
,,Ne, Johne.ˮ
,,Ten cukr!ˮ
,,Ne.ˮ
,,Fajn.ˮ John se naštvaně otočil ke skříňce. Stoupl si co nejvíce na špičky, ale na cukr nedosáhl. Sherlock ho s pobavením sledoval. John byl neuvěřitelně roztomilý. Byl menší než Sherlock, měl krásné blonďaté vlasy a ještě k tomu ty nádherné modré oči. Sherlock zaměřil pohled na ten dokonalý zadek před sebou a na tu dokonale jemnou kůži, která vykoukla, kdykoli si stoupl na špičky a košile se mu posunula. Cítil, že z toho pohledu tvrdne.
,,Kruci,ˮ nadával tiše John, jak se snažil dosáhnout na cukr. Bohužel byl ale moc malý. Náhle se k němu ze zadu přitiskl tělo. Sherlock polibky zaútočil na Johnův krk, zatímco jednou rukou sjel do Johnova klína.
,,Ach.ˮ vydechl John tiše.
,,Co kdybychom vynechali čaj a přesunuli se k mnohem zábavnějším činnostem?ˮ zamrkal na něj Sherlock.
,,Ne,ˮ ušklíbl se John.
,,Cože?ˮ podíval se na něj vyděšeně Sherlock.
,,Nepodáš mi cukr, nebudu mít žádný čaj. Nebudu mít žádný čaj, neuklidním svoje nervy. Neuklidním svoje nervy, nebude se mi chtít nic dělat. Nebude se mi chtít nic dělat, nebude žádný sex. Nebude žádný sex,ˮ John přes kalhoty stiskl Sherlockův penis. ,,budeš si muset s tímhle pomoct sám, miláčku.ˮ s tím se John opřel o kuchyňskou linku a vyčkával, co Sherlock udělá.
,,Takže odteďka žádný čaj rovná se žádný sex?ˮ
,,Přesně,ˮ mrkl na něj John.
Sherlock si frustrovaně vzdychl a podal Johnovi cukr.
,,Ani to nebolelo, že?ˮ John si nasypal cukr do čaje a přiložil si hrníček k ústům.
Sherlock ho propaloval pohledem. John ho schválně dráždil! John oddálil hrníček od jeho rtů a labužnicky je olízl. Sherlock už měl dost. Přitiskl svůj klín na ten Johnův a oba zasténali. Sherlock vzal skoro plný hrníček z Johnovy ruky a hodil ho do dřezu. Přitiskl Johnovy ruce na skříňky v kuchyni a políbil Johna. John mu vzdychl do úst a snažil se co nejtěsněji přitisknout k Sherlockovu tělu.
Najednou však Sherlockův mobil zazvonil a Sherlock se musel odtáhnout. Oba frustrovaně zasténali. Sherlock otevřel zprávu.
Promiň ,Sherlocku, jestli ruším, ale máme tu trojnásobnou vraždu. Skoro beze stop. Potřebujeme tvoji pomoc. GL
Sherlock ještě jednou políbil Johna.
,,Až se vrátíme, pořádně tě potrestám za tvoje ignorování.ˮ
,,To si nechám líbit,ˮ mrkl na něj John.
Oba se oblékli a odešli.
…
Na místě činu byla tři brutálně zavražděná těla v obývacím pokoji. V místnosti byl Lestrade s Donovanovou a Andersonem.
,,Díky, že jste přišli. Oběti jsou tři ženy. Casandra Whiteová, 24 let. Lucy Mayerová, 22 let. A Robin Greenová, 18 let. Žádné známky násilného vniknutí, ani žádné stopy DNA.ˮ
Sherlock se sklonil k obětem a začal si utvářet mentální zápisky o místě činu. Zavřel oči a dával dohromady všechny informace o místě činu. John a policisté ho pozorovali.
,, Co dělá?ˮ zeptala se Donovanová.
,,Spojuje si všechny souvislosti,ˮ vysvětlil John.
,,Jak to víš?ˮ otočil se na něj Anderson.
,,Když s někým žiješ dlouho, naučíš se o něm hodně věcí.ˮ
,,Obzvláště, když s ním spíš, že?ˮ podotkl Anderson.
,,Žárlíš?ˮ zeptal se ho John.
,,Cože? Na co bych měl žárlit?ˮ
,,Protože náš milovaný sociopat je daleko chytřejší, krásnější a lepší, než ty kdy budeš,ˮ odpověděla za Johna Sally.
Anderson se na ni znechuceně podíval a uraženě odešel. Lestrade a John se na ni překvapeně podívali.
,,Měl bych si dávat pozor na Sherlocka?ˮ
,,Nemyslím si. Jsem zadaná,ˮ řekla Sally.
,,Díky.ˮ
,,Není zač.ˮ Sally se otočila a odešla vyzpovídat svědky.
,,Nenapadlo mě, že kdy uslyším Sally bránit Sherlocka,ˮ řekl Lestrade Johnovi.
,,Nápodobně.ˮ
Sherlock vstal a přešel k Lestradeovi.
,,Udělala to jejich kamarádka, protože jedna z nich jí přebrala přítele. Zkontrolujte výpisy hovorů a jejich mobily. Třeba tam ještě zůstala nějaká zpráva.ˮ
,,Jasně. Díky, Sherlocku.ˮ
Sherlock s Johnem odešli z domu. John si stoupl na špičky a vtiskl Sherlockovi krátký polibek.
,,Úžasné,ˮ usmál se John. Ještě ho neomrzelo říkat to Sherlockovi po každé jeho úžasné dedukci.
,,Tak a teď rychle domů. Máme rozdělanou práci, kterou musíme ukončit.ˮ
,,Cokoliv řekneš, miláčku.ˮ
Stopli si taxík, který je dovezl zpět na Baker Street.
Sotva vešli zpět do jejich bytu, Sherlock přišpendlil Johnovo tělo ke dveřím. John zasténal a přitiskl své rty proti Sherlockovým. Hladově se líbali a Sherlock zatím přejížděl dlaněmi po Johnově těle.
John zaklonil hlavu a zavřel oči. Sherlockovy rty se dotkly slabého místa na Johnově krku. John se pod ním rozpouštěl slastí. Sherlock vzal Johnovo malé a roztomilé tělíčko do své náruče a odnesl ho do jejich ložnice.
Opatrně položil Johna na postel. Z kapsy u kalhot vytáhl pouta, která ukradl Lestradeovi, když mu Lestrade děkoval za pomoc při případu. Klíček od nich položil na stolek vedle postele, aby byl po ruce. Připoutal Johnovy ruce k pelesti postele.
John doširoka otevřel oči. Když Sherlock říkal potrestat, myslel to doslovně. John se pro sebe usmál. Zřejmě se musí o tomto muži ještě ledacos naučit.
Sherlock se na něj usmál a vysvlékl ho do naha. Poté se i on začal velice pomalu vysvlékat. Někdy se dotknul své bradavky a zasténal, zatímco pod ním vzrušený John umíral touhou po Sherlockově báječném těle.
Sherlock si to užíval. Jezdil svými dlaněmi po celém Johnově těle. Nasával do nosu typickou Johnovu vůni a ochutnával Johnovu lahodnou kůži. Jestli pro Sherlocka na světě existovalo něco lepšího než vyšetřování vražd, pak to byl, je a bude pouze John Watson. Kapitán John Watson. Doktor John Watson. Sherlockův John Watson.
,,Kruci Sherlocku!ˮ zasténal John, když už déle nemohl snést Sherlockovo dráždění a toužil po uspokojení.
,,Jak netrpělivý, Johne,ˮ zasmál se pro sebe Sherlock.
,,Jdi do prdele,ˮ zaklel John.
,,Po tom přesně toužím,ˮ řekl Sherlock. John obtočil jednu nohu kolem Sherlockova krku a stáhl si ho dolů k sobě.
,,Jestli mě okamžitě nepomiluješ k smrti, pozvu k nám zítra na večeři Mycrofta s Gregem.ˮ zašeptal mu naštvaným hlasem do ucha a stáhl svou nohu ze Sherlockova krku.
Sherlock se usmál a vytáhl ze stolku lubrikant. Nanesl si ho na prsty. Pomalu kroužil kolem Johnova otvoru, až nakonec jeden prst vtlačil dovnitř. Po chvilce přidal další.
,,Sherlocku, nenuť mě zopakovat moji výhružku.ˮ
Sherlock si tedy pospíšil s přípravou. Nebylo nic horšího, než mít v bytě jeho bratra a jeho přítele.
Nanesl si lubrikant na svůj vzrušený penis a velmi pomalu pronikl do Johna. John pod ním zasténal. Začal se opatrně pohybovat.
,,Sherlocku, prosím rychleji,ˮ sténal John.
Sherlock se rozhodl vyhovět Johnovým požadavkům a zrychlil své pohyby. Postel pod nimi skřípala a narážela do zdi, z které se odlupovala omítka.
,,Oh, bože…bože…Sherlocku!ˮ John sténal jako smyslů zbavený. Cítil se tak dobře. Stejné pocity probíhaly i v Sherlockovi.
Naprosto nechápal, jak mohl celý život být sám, bez Johna a bez sexu…ne sexu, milování. Protože on a John se milovali.
,,Ah, Sherlocku!ˮ zakřičel John slastí, když Sherlock narazil na ten sladký bod uvnitř jeho těla. Sherlock ještě zrychlil své pohyby. Oba byli blízko.
Sherlock vzal do ruky Johnův penis uvězněný mezi nimi a začal ho pumpovat v rytmu přírazů. John slastně zaklonil hlavu do zadu. Mohl odpřísáhnout na všechny svaté, že se nikdy s nikým necítil tak dobře, jak se cítil se Sherlockem. I když se třeba jen tulili nebo líbali. Vždy se cítil neuvěřitelně příjemně.
,,Ah, Sherlocku!ˮ Sherlockovu ruku zalilo Johnovo sperma.
,,Johne!ˮ Sherlock Johna s výkřikem následoval jen o chvíli později. Unaveně se svezl vedle Johna. Oba se vydýchávali.
,,Myslíš..že..bys…mě..mohl..odpoutat?ˮ John musel kvůli nádechům dělat mezi slovy mezeru. Sherlock unaveně hrábl na stolek a odpoutal Johna. Pouta odhodil kamsi do pokoje a objal Johna. Oba se usmívali a dívali se na sebe s připitoměnými výrazy.
,,Baví mě, porušovat naše dohody,ˮ řekl Sherlock po chvíli.
,,Baví mě tě ignorovat,ˮ řekl John.
,,Baví mě, trestat tě za tvoje ignorování.ˮ Oba smíchem vybuchli. Sherlock si položil hlavu na Johnovu hruď. John mu cuchal vlasy. Oba nakonec vyčerpáním usnuli.
Pro Johna to bylo překvapení, když se vzbudil a Sherlock na něm pořád spal. Obvykle Sherlock už dávno přešlapoval po bytě. Políbil ho na čelo a vymanil se z jeho sevření.
Začal po pokoji hledat Sherlockovy kalhoty. Když je našel, vytáhl z nich jeho mobil.
,,Ach, miláčku,ˮ pomyslel si. ,,Tohle bude úžasná odplata za ty těla v lednici.ˮ
John napsal krátkou zprávu Mycroftovi.
Drahý bratře,
byl bych vděčný, kdybyste dnes večer s Lestradem přišli do mého a Johnova bytu na večeři. SH
Netrvalo dlouho a přišla odpověď.
Vážně, bratře? V tom případě nám bude potěšením. MH
John položil mobil zpátky a šel zpátky do postele. Hladil Sherlocka něžně po vlasech a obdarovával ho polibky na čelo. Brzy na to se Sherlock vzbudil.
,,Dobré ráno, miláčku.ˮ
,,Dobré.ˮ
,,Pozval jsem na večeři Mycrofta s Gregem,ˮ oznámil mu.
,,Cože jsi udělal?ˮ
,,Pozval je na večeři. Řekni mi, miláčku, jestliže včera večer to byl trest za ignorování, jakýpak trest dostanu za pozvání tvého bratra na večeři?ˮ zeptal se John a svůdně zamrkal. Sherlock se na něj vražedně podíval a svalil ho pod sebe.
John Watson se poté celé dopoledne nedostal z ložnice.