Půlnoční serenáda (Pro Sluníčko)

A/N: Tak doufám, že jsem splnila přání obstojně ;)

Po dlouhé době si konečně udělali čas jen pro sebe. Vypnuli telefony, zatáhli okna a John přinesl sklenici a láhev. Otevřel ji a trochu nalil do sklenici. Sklenici nechal na stolku a usadil se do křesla.

Sherlock se mu posadil na klín a okamžitě se k němu začal tulit. Johnovi to samozřejmě nevadilo, objal svého manžela víc a rty lehce přejel po jeho krku. Sherlock potěšeně zaklonil hlavu. John se pousmál, než vzal sklenici do ruky a upil. Poté ji podal svému manželovi.

Předávali si sklenku mezi sebou a vychutnávali si její obsah. Pro obyčejného člověka by vypadali jako pár, který si užívá romantický večer a přitom popíjí sklenku dobrého červeného vína.

Měl by pravdu až na to, že ve sklenici rozhodně nebylo víno. Bylo to něco mnohem děsivějšího, jenže to kromě nich nikdo jiný nevěděl.

Sherlock nakonec dopil poslední zbytky, než sklenici prozatím odložil stranou. Jedna kapka mu ale sklouzla ze rtů a vytvořila malý červený potůček, který vedl až k jeho bradě a krku.

John potěšeně zasténal.

,,Vypadáš neodolatelně, lásko,” řekl, než svým jazykem projel celou červenou trasu. Čistil Sherlockovu tvář, dokud se opět nestala neodolatelně bílou. Zastavil se ale u jeho krku. ,,Můžu?”

,,Ano, Johne,” zasténal Sherlock a přitáhl si ho za týl ještě blíž.

Upíři zpravidla nepili jeden od druhého, pokud se nejednalo o záchranu života nebo o sex. Byl to mezi nimi projev té největší důvěry, které byly schopni.

John několikrát olízl místečko na Sherlockově krku, než do něj zabořil své špičáky. Do jeho úst začala okamžitě proudit teplá krev. Nebyla tak dobrá jako čerstvá krev od člověka, ale nebyla zas úplně špatná.

Hladově ji spolykal a pak se oddálil. Nemohl vysát ze Sherlocka příliš krve, zabil by ho. Ještě jednou Sherlockovi olízl krk, než se oddálil a políbil ho.

Sherlock slastně zavzdychal, když ucítil krev ve svých ústech a začal Johna náruživě líbat. Prsty se dotýkal po celém jeho těle, tiskl se k němu blíž.

John už si chtěl se Sherlockem stoupnout a přemístit se do ložnice, když vtom se dveře do bytu rozrazily dokořán. Překvapeně se otočili.

Stál v nich Mycroft s vyděšeným výrazem na tváři. V jeho pažích držel Gregoryho, který byl zřejmě v bezvědomí.

,,Johne, pomoc mu, prosím,” šeptal.

Greg byl z nich jediný člověk. Věděl, že Mycroft, Sherlock i John jsou upíři, a oni zase věděli, že ho musí chránit. Zvlášť proto, že byl Mycroftovým nejdražším.

,,Co se stalo?” zeptal se John. ,,Polož ho na pohovku.” Vymanil se od Sherlocka a prohlédl si svého dlouholetého kamaráda.

,,Nevím, takhle jsem ho už našel doma. Prosím, zachraň ho, nemůžu o něj přijít!”

Mycroft se pevně držel Gregoryho ruky, která ho ovšem nestiskla nazpět.

,,Udělám, co budu moci,” přikývl John. ,,Proč jsi s ním ale nešel do nemocnice?”

,,Nemyslelo mi to.”

,,Sherlocku, dones mi, prosím, věci.”

Sherlock jen přikývl a odešel do ložnice pro Johnovu lékařskou tašku. Když se s ní vrátil, Greg ležel na zemi a John se ho snažil resuscitovat.

,,No tak, Gregu,” mumlal John a pokračoval ve svých pokusech.

Mycroft klečel vedle Gregova těla a líbal hřbet jeho ruky. Sherlock věděl, že pokud ho Mycroft ztratí, bude to katastrofa.

John věděl, že bylo pro Grega pozdě, ale pokoušel se ho oživit ještě dvacet minut poté, co ho ztratil.

,,Je mi to líto, Mycrofte,” oznámil.

,,Ne, nemůže být mrtvý!” vrtěl Mycroft hlavou. Nedokázal si připustit, že by měl být jeho vlastní manžel mrtvý.

,,Víš, že není vše ztraceno,” podotkl Sherlock tiše.

,,Nevím, jestli takový život pro něj chci. Je to prokletí,” řekl Mycroft.

,,Nemusí být. Bude mít tebe, mě a Johna. Nebude sám, jako jsme tenkrát byli my dva, bratře.”

,,Co když mě za to Gregory bude nenávidět?”

,,Jsem si jistý, že ty už to nějak umluvíš. Nemusíš ho ztratit, Mycrofte, ještě není pozdě.”

Mycroft pevně stiskl Gregoryho ruku. Nechtěl to, ale nedokázal bez Gregoryho žít. Byl pro něj vším. Už když si ho bral, oba věděli, že to nebude navždy, že Greg jednou umře, ale Mycroft vždycky věděl, že ho nakonec promění.

Byl příliš velký sobec, nedokázal se ho vzdát.

,,Dobře,” přikývl Mycroft a naklonil se k jeho krku. Kousl ho.

,,Zavolej nějakému svému řidiči,” řekl poté John. ,,My vezmeme rýče a lopaty.”

,,Nezapomeň krev,” připomněl mu Sherlock.

Mycroft přikývl a zavolal svému řidiči. Celou dobu nepustil Gregoryho ruku, která postupně začínala chladnout a tuhnout.

…

Autem dojeli na opuštěný hřbitov kousek od Londýna. Mycroft nesl v náručí Grega, zatím co John se Sherlockem nesli zbytek.

Vykopali pro Grega hrob, do kterého ho následně Mycroft něžně uložil a s jemným polibkem na rty.

,,Vrátí se,” snažil se ho uklidnit John.

,,Snad.”

Sherlock s Johnem se pustili do zasypávání těla a Mycroft s bolestí sledoval, jak jeho drahý, slunce jeho života, mizí pod nánosy hlíny.

Sherlock s Johnem si nakonec sedli na zem, opření o náhrobní kámen nějakého jiného chudáka a vyčkávali. Mycroft stále stál před Gregovým hrobem a odmítal se jakkoli pohnout. Nechali ho tak, věděli, že se s tím musí vyrovnat sám.

…

Nevěděli, kolik uběhlo času, ale pro ně po dlouhé době konečně uslyšely záchvěvy půdy. Okamžitě zpozorněli a očima téměř hypnotizovali hrob.

Po dalších deseti minutách se pohnula vrchní vrstva hlíny a nakonec uviděli Gregoryho ruku, která se dostala ven.

Mycroft nevěřícně sledoval, jak se jeho drahý pomalu dostává ze svého hrobu ven. Sherlock s Johnem zatím nachystali pytlíky s krví.

Jakmile byl Greg úplně venku, hodili mu je. Hladový nově narozený upír je bez rozmýšlení roztrhl a krev v nich vypil do dna. Teprve až byl plný krve, dokázal začít racionálně přemýšlet.

,,Co se to děje?” zeptal se Greg a překvapeně hleděl na své zakrvácené ruky.

,,Jsi teď jedním z nás, Gregory,” řekl tiše Mycroft a položil ruku na jeho rameno. ,,Co se stalo, drahý? Kdo ti ublížil?”

,,Já nevím,” odpověděl Greg. ,,Nikoho jsem neviděl.”

Mycroft vydechl a přitáhl si manžela do náruče.

,,Je mi to líto, Gregory. Je mi to líto. Tohle jsem pro tebe nechtěl.”

Greg ho ovšem objal nazpátek a jen zavrtěl hlavou.

,,Jsem rád, že jsi to udělal. Nechtěl bych tě opustit bez rozloučení.”

Mycroft vzlykl a schoval svou tvář do jeho hrudi. Greg ho hladil po zádech a snažil se ho utěšit.

,,I když je to velmi dojemné, já s Johnem se vrátíme domů. Měli jsme mít romantický večer.”

,,Díky, bratře,” přikývl Mycroft.

Sherlock s Johnem si udělali závody domů a nechali dvojici na hřbitově.

,,Odpusť mi, že jsem z tebe udělal monstrum.”

,,Ty nejsi monstrum, lásko. Ty, ani John, ani Sherlock, nejste monstra. Kdybych si to o vás myslel, nikdy bych se s vám nebavil. Nikdy bych si tě nevzal.”

,,Jsem jen rád, že jsi živý. Že jsem tě neztratil že stále můžeme mít budoucnost. Jsem takový sobec.”

,,Jsem rád, že mám tak sobeckého manžela.” Mycroft na Grega překvapeně pohlédl. ,,Aspoň vždycky vím, že budu tvojí prioritou.”

Mycroft se slabě zasmál a políbil ho.

,,Vítej mezi mrtvými.”

,,Díky.”