Smrt

28.10.2017 22:48

 

A/N: Přináším vám drabble lehce inspirované Zlodějkou knih (spíše jen postavou Smrti). Enjoy <3

 

Jmenuji se Smrt a všichni, co toto čtete, můžete být klidní. Zatím nenastal váš čas, ještě pár pěkných dní zůstanete na živu.

Bohužel toto není případ Alexandera Gideona Lightwooda.

Sledovala jsem toho chlapce už několik let. Nemohu ani spočítat, kolikrát mi doslova utekl z lopaty. Byl blízko mě už tolikrát, ale pokaždé ho dokázal jeho čaroděj přivést zpátky.

Tentokrát vše bylo jiné. Nebylo to v zápalu boje, kdy jsem se za ním tiše plížila a svými tenkými prsty po něm hmatala.

Ne.

Bylo to velmi pozdě večer, kdy spokojeně a bez jediné starosti spal po boku svého přítele. Když jsem je viděla poprvé, vypadali jako obyčejný pár zamilovaných mladých chlapců. Ale nyní byl mezi nimi vidět značný věkový rozdíl. Zatím co si Magnus Bane uchoval svou mladou vizáž, Alexanderovi táhlo na 80, což byl sice na lovce stínů velmi dobrý věk, ale ve srovnání s na první pohled sedmnáctiletým chlapcem vypadali ti dva spící v jedné posteli velmi zvláštně.

Ale kdo jsem já, abych soudila co je a není zvláštní.

Nakonec všichni stejně umřete.

A nyní přišel čas pana Alexandera Lightwooda.

Tiše jsem došla až k jejich posteli a opatrně objala jeho duši. Zpočátku se bránila, ale nakonec přeci jen podlehla a opustila tělo, ve kterém tak dlouho přebývala.

V momentě, kdy opustila tělo, Alexander naposledy vydechl. Vypadal velmi poklidně a já byla ráda, že muži, který celý život usilovně bojoval, za co věřil, se dostalo tak poklidné smrti.

Měla bych odejít, má práce byla dokonána, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem zůstala stát v koutě.

Stála jsem tak celou noc, dokud první sluneční paprsky nepronikly do pokoje a nevzbudily samotného Magnuse Banea, který se spokojeně protáhl. Usmíval se.

,,Dobré ráno, zlatíčko,” zašeptal a otočil se.

Jeho úsměv lehce opadl, když mu Alexander neodpověděl a když byly jeho oči stále zavřené.

,,Lásko, vstávej.”

Dotkl se jeho ruky a jeho úsměv okamžitě zmizel, když si všiml, jak je celé jeho tělo studené.

,,Alexandře! Alecu! Lásko!”

Zoufale se snažil svou magií Alexandera oživit, ale na to bylo pozdě. Příliš pozdě.

,,Ne, prosím, ne!”

Magnus brečel a brečel. Nebylo mu to nic platné, já svou práci vykonala. Bylo už pozdě cokoli změnit.

Magnus se nakonec svalil na svého mrtvého milence a tiskl si ho k tělu.

Poprvé po dlouhé době jsem pocítila lítost, ale taková už holt byla moje práce.

S duší Alexandera Lightwooda jsem opustila jejich byt tak, jak jsem přišla. Velmi tiše.

Jediným důkazem mé přítomnosti bylo mrtvé tělo Alexandera Gideona Lightwooda.