Spánek (Pro ThePavlaBlog)

A/N: Už se mi zase plní povídky na přání, tak se budu snažit je všechny vyřídit :) Také jsem opět svině, ale mám narozeniny, takže to je snad dostatečná omluva.

Pro Grega to měl být normální případ. Stejný jako všechny ostatní, které do té doby řešil. Měl, ale nebyl. Nevšiml si malé injekční stříkačky, a to se mu stalo osudným. Poslední věcí, kterou uviděl, než upadl do bezvědomí, byl vysmátý obličej jeho protivníka.

Pak už byla jen tma.

Greg zavřel oči s tím, že toto je jeho konec.

Konec jeho života, konec manželství s jeho Mycroftem.

…

Mycroft byl vždy vyděšený, když mu volali z nemocnice kvůli Gregorymu. Obvykle to ovšem bylo kvůli malým zraněním. Toto nebylo malé, ale ani zranění.

,,Je ve stavu podobnému kómatu. Způsobila to látka, kterou mu píchli do těla. Bohužel ještě s ničím takovým jsme se nesetkali. Pokud nevytvoříme včas protilátku, jeho orgány začnou selhávat. Hrajeme o čas,” informoval jej doktor.

,,Takže pokud nenajdeme včas protilék, Gregory zemře?”

Mycroft se nerad ptal na hloupé otázky, ale potřeboval slyšet, že se jen přeslechl, že Gregory je na tom líp, že se mu brzy vrátí domů.

,,Ano, je mi to líto, pane.”

,,Kolik máme času?”

,,Asi pět dnů než se začne jeho organismus hroutit, pak už vše půjde rychle.”

Mycroft viditelně zbělal a opřel se rukou o zeď, aby se nesložil na podlahu.

,,Za dvě hodiny dostaneme výsledky rozboru jeho krve. Jakmile je budeme mít, dám vám vědět,” oznámil ještě doktor, než odešel.

Mycroft jen bezmocně kývnul a svezl se po stěně na zem. Nevěděl, jak dlouho tam seděl. Byl to hlas jeho bratra, který ho přivedl zpět do současnosti.

,,Tohle není nejlepší doba na odpočívání, Mycrofte,” poznamenal Sherlock.

John vedle něj jen protočil oči a pomohl vstát Mycroftovi na nohy.

,,Co se stalo?” zeptal se.

,,Gregorymu píchli nějakou látku. Spí a neprobudí se, dokud mu nepíchneme protilék. Máme necelých pět dnů.”

,,Udělali analýzu jeho krve?”

,,Ano, Sherlocku, ale zatím nemají výsledky.”

Sherlock si povzdychnul a zamumlal něco o neschopných idiotech. John se ani nenamáhal ho pokárat.

,,Dobře, Mycrofte, běž domů a raději se sebou něco udělej. Vypadáš jak obživlá mrtvola. Jakmile se vzpamatuješ, začni hledat něco o tom parchantovi, co to provedl. Já počkám na výsledky testů a spolu s Johnem začnu pracovat na výrobě protiléku.”

Mycroft otevřel ústa k námitce, ale Sherlock ho rychle zarazil.

,,Nechci opustit svého manžela, Sherlocku.”

,,Tím, že tady budeš stát, mu moc nepomůžeš. Běž se raději trochu prospat, kdyby tě viděla maminka, asi by ji kleplo.”

Mycroft se tedy podvolil, nechal Sherlocka a Johna, aby ho odvedli k autu. Když se po krátké cestě dostal domů, svalil se na Gregoryho stranu postele a s tváří zabořenou do jeho polštáře usnul neklidným spánkem.

…

Následující dny byly pro všechny tři muže těžké. Mycroft se snažil najít společníky toho zmetka, co mu odstavil manžela. John a Sherlock usilovně pracovali na výrobě protiléku. Vymysleli jedenáct různých verzí, ale ani jedna z nich Grega neprobudila.

Čas neúprosně běžel a šance na záchranu Gregoryho života se ztenčovala. Všichni si to uvědomovali, ale pro nikoho to nebyla větší rána než pro Mycrofta.

,,Mycrofte, uklidni se!” křičel Sherlock po svém bratrovi, který si zatím demoloval obývák.

,,Jak se mám uklidnit?! Jak? Gregory je skoro mrtvý, máme necelý den! Pořád jsme se nikam neposunuli.”

,,Možná kdybys míň mluvil a víc pracoval, byli by naše šance větší!”

,,Dokážeš si představit, co vůbec cítím? Ne, nedokážeš, protože tvůj manžel neleží v nemocnici!”

,,To není pravda! Myslíš si, že si celé dny nepředstavuju, jaké by to asi bylo pro mě, kdybych byl na tvém místě? Představuju a děsí mě to.”

,,Já chci svého manžela zpátky!”

,,Tak přestaň rozebírat váš obývák a zkus najít řešení.”

Mycroft naštvaně odhodil kladivo, které držel v ruce, a následoval Sherlocka pryč ze svého bytu.

…

,,Tohle jsou poslední tři možné protiléky, jsou to naše poslední naděje,” oznámil John a poukázal na tři tuby před sebou.

,,Musíme mu je zkusit píchnout,” přikývl Sherlock a vzal do ruky injekční stříkačku.

Mycroft pevně držel Gregoryho ruku a odmítal se jí pustit.

Do konce limitu zbývalo pět minut.

…

Mycroft málem zemřel blahem, když opět pohlédl do tmavě oříškových očí, do kterých se na první pohled zamiloval.

,,Rád tě zase vidím, Mycey.”

,,Já tebe taky, Gregory. Tak moc jsi mi chyběl.”

Mycroft pevně objal svého manžela, nechtěl ho už nikdy ztratit. Chtěl dokonce svých dnů cítit teplo Gregoryho těla, jeho jedinečnou vůni, se kterou se probouzel do nového dne.

,,Slíbil jsem ti věčnost, mě se tak jednoduše nezbavíš.”

,,Já vím a jsem za to rád.”

,,Miluju tě, drahý.”

,,Já tebe taky, má britská vládo.”

…

,,Myslíš si, že jsou zase spolu?” zeptal se John. Držel svého manžela za ruku, zatím co jeho tvář chladil lehký podzimní vánek.

,,Nebuď hloupý, Johne. Čteš až moc úchylných knížek.”

,,Říká ten pravý. No tak, odpověz mi.”

,,Pokud něco takového opravdu existuje, pak jsem si jistý, že spolu opravdu jsou. A navždy budou. Mycroft umí být až nechutně otravný.”

,,Nemluv tak o svém bratrovi!”

,,Teď už mu je to jedno.”

John už raději nic neříkal, jen se opět zadíval na dva náhrobní kameny před sebou.

,,Myslíš, že existovala nějaká naděje na Gregovu záchranu?”

,,Možná ano, ale my jsme byli až příliš pomalý.”

,,Na Mycroftovu taky. Měli jsme to čekat.”

,,Já ale nevím, jestli bych dokázal Mycroft tak dlouho trápit. Jednou by se zabil tak či tak. Lestrade byl jeho vše.”

Ještě chvíli oba postávali na hřbitově, než se nakonec rozhodli odejít.

,,Zase za týden, hoši,” rozloučil se John a ruku v ruce se Sherlockem odešel pryč.

A/N: Nedávejte Aliyi na výběr mezi Happy/Sad endem, ne vždy to končí dobře. I tak doufám, že se líbilo. Opět se to trochu lišilo od mého obyčejného stylu.