Svázání

23.02.2016 18:01

 

A/N: Pravdepodobně díl, na který jste opravdu čekali.

 

John na sebe znovu pohlédl do zrcadla a snad pošesté si upravil kravatu. Lehce se mu třepaly prsty, a i když se snažil sám sebe uklidňovat, s jeho nervozitou to nijak nepohlo. Jenže nikdo se mu nemohl divit, tohle byl pravděpodobně jeho nejdůležitější den života (nebo věčnosti, přeci jen už byl démon).

Greg, který stál za ním, si jen povzdechl a protočil oči.

,,Ta kravata je v naprostém pořádku. Přestaň být tak nervozní.”  

,,To se ti snadno řekne,” odsekl John a rukou si pročísl vlasy.

,,Není to tak dlouho, co jsem byl ve stejné pozici jako ty,” připomněl mu Greg. ,,Nemáš se čeho obávat, Sherlock ti od oltáře neuteče.”

,,Možná že od oltáře ne, ale co když ho život se mnou jednou přestane bavit? On potřebuje mít pořád něco na práci, potřebuje ve svém životě akci a vzrušení, co když mu to nemohu moct dát?”

,,Nebuď idiot, Johne. Ano, Sherlock má rád akci, ale jen proto, že předtím ve svém životě neměl nic, co by mu dávalo smysl žít. Proto se uchýlil k řešení vražd. Teď ale našel tebe. Jsi jeho nejdůležitější případ.”

John zoufale vydechl a opřel se o studené zrcadlo. Doufal, že tím jeho hlava zchladne a veškeré jeho obavy ustanou. Tak jednoduché to ovšem nebylo.

,,Johne, pokud jsou tvoje obavy o tom, že jsi nejsi jistý, jestli Sherlocka chceš, promysli si to, dokud je čas. Jestli se ale bojíš toho, že pro něj nejsi moc dobrý, tak zavři hubu a připrav se. Za chvíli to začne.”

,,Jsi ten nejlepší kamarád,” odfrkl si John.

,,Já vím,” zamrkal Greg a sám se rychle upravil v zrcadle. Chtěl se svému manželovi co nejvíce líbit. ,,Máš připravené své družičky?”

,,Sherlock je měl přivést.”

,,Nedokážu uvěřit tomu, že trval na tom, aby vám šly za družičky vaše kočky a naše Missy.”

,,To já taky ne,” zavrtěl John hlavou, ale na tváři mu hrál úsměv.

Sherlock byl úžasný, chtěl, aby jejich malé holčičky viděly jejich svatbu a tak vzal sebou Lucy, Lily i Tabitu a uvázal jim kolem krku růžové mašličky. Samozřejmě že kam šly ty tři, tam je musela následovat i Missy, takže Mycroft ji musel přivézt.

,,Tvůj snoubenec je divný.”

,,Tvůj manžel je divnější.”

,,A my jsme oba šílení, protože jsme si je vzali.”

,,No-”

,,Ty si ho brzy vezmeš, takže o vás rovnou budu mluvit jako o manželech.”

,,Idiote.”

,,Tvůj nejlepší kamarád.” Greg se podíval na své hodinky. ,,Tak pojď, řekl bych, že na tebe už někdo čeká.”

John přikývl a s posledním pohledem do zrcadla následoval Grega.

…

Mycroft s úšklebkem pozoroval, jak se Sherlock snaží srovnat všechny čtyři kočky do řady. Ty ho ale ignorovaly a dělaly, co chtěly.

,,Jsou stejné jako ty,” podotkl, ,,nechápu, proč by tě měly poslouchat.”

,,Zavři zobák, Mycrofte!” odpověděl Sherlock a nevzdával se ve svých pokusech.

,,Za chvilku začínáme. Nejsem si jistý, jestli tě John rád uvidí, jak tady lítáš s koťaty.”

Sherlock svého bratra naprosto ignoroval. Po dalších deseti minutách už to koťata přestalo bavit. Sherlock je tedy dokázal postavit do řady, i když ho to stálo hodně úsilí. Co by ale pro svého budoucího manžela neudělal?

,,Jsi připraven, bratříčku?”

,,Jasně že jo, proč bych nebyl?”

Mycroft jen pokrčil rameny. Sherlock se jen velmi nerad postavil před něj.

Jakmile se objevili John s Gregorym, Sherlock při pohledu na svého snoubence zapomněl úplně na vše. A už vůbec si nedělal starosti s tím, že si Missy lehla na zem a Tabita ji následovala.

John pomalu došel ke svému snoubenci a spojil s ním své ruce.

,,Vypadáš úžasně,” zašeptal Sherlock.

,,Ne tak jako ty,” usmál se John a pohladil ho po tváři.

Mycroft si odfrkl, ale oba snoubenci ho ignorovali. Greg po něm hodil vražedný pohled, ten ovšem nevydržel dlouho, protože Mycroft zaútočil svýma psíma očima. To byla vždycky jednosměrná letenka do Gregoryho srdce a kalhot, ne nutně v tomto pořadí.

,,Můžeme začít?” zeptal se Mycroft.

Oba snoubenci přikývli.

…

Mycroft začal typickým obřadem, aby jim dal čas si ještě jednou promyslet, jestli chtějí opravdu jít do obřadu svázání. Vzhledem k tomu, jak byli oba dva paličatí, si to samozřejmě nerozmysleli.

,,Dobrá tedy, přistoupíme k svázání. Gregory, lásko, můžeš?”

Greg přikývl a z kapsy vytáhl bílou křídu. Na zem nakreslil zvláštní kruh se spoustou znaků, které John v životě neviděl. Jakmile byl s prací hotov, Sherlock s Johnem se posadili do kruhu naproti sobě.

Mycroft jim podal nože.

,,Jakmile začnu odříkávat formuli, říznete se do dlaně a spojíte je dohromady. Druhou ruku položíte k místu, kde leží srdce toho druhého. Spojíte tím dohromady svou krev a svážete tím svá srdce i duše.”

Oba přikývli.

Mycroft tedy vzal starou knihu, kterou přinesl s sebou a začal odříkávat slova v cizím jazyce. John jim nerozuměl, ale neměl ani čas se na ně soustředit.

Společně s Sherlockem se řízl do dlaně a podle Mycroftových pokynů je dali k sobě. Druhou položil na Sherlockovu hruď přesně na místo, kde se nacházelo jeho srdce.

Jen vzdáleně vnímal, že kruh, ve kterém stály začal zářit.

Celou dobu si se Sherlockem zírali do očí, hlavou jim proudily myšlenky. Viděli jejich první milování, první setkání ve snu, jejich hádky, jejich usmíření, všechno, co spolu zažili.

Táhlo je to k sobě a aniž by si to uvědomili, začali se líbat. Okolní svět je nezajímal, zajímal je jen ten druhý. Zaplavovaly je příjemné pocity, hlavně pocit lásky.

S posledními Mycroftovými slovy se od sebe konečně odtáhly, ale ruce zůstaly tam, kde měly být.

Kruh přestal zářit a Mycroft také utichl.

Překvapeně rozevřeli oči a šťastně se na sebe podívali.

,,Gratuluju, jste svázaní,” popřál jim Greg a mrkl na ně.

,,Můžete od sebe odtáhnout ruce, obřad byl úspěšný,” dodal Mycroft.

Oni to ale neudělali, přitiskli své rty k sobě ještě jednou.

,,Idioti,” odfrkl si Mycroft.

,,Jsou mladí a zamilovaní, taky jsme takoví byli.”

Mycroft si jen povzdechl a vzal si do náručí Missy. Sundal ji z krku tu růžovou ohavnost a přitulil si ji k sobě.

,,Ah, jste spolu tak rozkošní,” usmál se Greg.

,,Mám pocit, že mě má Missy kolikrát raději než ty.”

,,Není pravda, kdo ti vaří úžasná jídla, miluje tě každý den a dovoluje ti ho unášet? Hm?”

,,Jsi skvělý manžel.”

,,To bych řekl.”

Sherlock s Johnem se od sebe konečně odtáhli a pustili ruce.

,,S Gregorym jsme vám zaplatili líbánky jako svatební dar. Myslím, že se vám budou líbit.”

,,Děkujeme,” usmál se John, ale svůj pohled okamžitě přesunul ke svému manželovi.

Zamilovaně se dívali jeden druhému do očí a bylo jasné, že se na sebe co nejdříve vrhnou.

,,Bože, vraťte se aspoň na Baker Street,” protestoval Mycroft.

,,A nezapomeňte tady vaše srdíčka,” dodal Greg.

Sherlock s Johnem popadli jejich tři dcerušky a vydali se rychle pryč, aby co nejdříve zpečetili své manželství.

,,Idioti,” zamumlal Mycroft.

Greg se jen zasmál a pohladil ho po zadku.