Táta Graham

Věnováno: Alexis

Hannibal se ještě nikdy necítil tak nesvůj.  Seděl ve svém domě, u svého vlastního stolu a před sebou měl své vlastnoručně dělané jídlo. Vedle něj seděl jeho milenec. Všechno se zdálo být v pořádku, ale to by naproti nim nesměl sedět Bill Graham a měřit si ho pohledem. Jeho oči si ho se zájmem přeměřovaly a hodnotily. Hannibalovi to nebylo vůbec příjemné.

Po pěti minutách se Bill Graham nadechl a podíval se na svého syna.

,,Opravdu si chceš vzít sériového vraha, který je navíc kanibal?ˮ zeptal se starostlivě.

Hannibalovo srdce začalo zděšeně bít a celé jeho tělo se napjalo. Jak to mohl vědět? Neodvážil se pohlédnout na svého snoubence, který nevěděl o jeho koníčku. Nebo to si aspoň myslel.

,,Ano, tati,ˮ odpověděl Will.

Hannibal se na něj překvapeně podíval. Setkal se jen se zářivým úsměvem a láskou ve Willových očích.

Bill přikývl. Nebyl s rozhodnutím svého syna moc spokojený, ale jestli to dělalo Willa šťastného, pak neměl problém.

,,Předem vás varuji, doktore Lectere. Opět jsem začal střílet z brokovnice a samopalu. Mám doma tolik nábojů, že by to stačilo celé armádě na měsíc. Ubližte mému synovi a smrt vás nemine.ˮ

Hannibal jen přikývl. Willův táta byl opravdu strašidelný.

,,Dobrá tedy, je mi poctou, přivítat vás do rodiny. Myslím, že spolu budeme vycházet.ˮ

Bill napřáhl paži a Hannibal si s ním s radostí potřásl rukou.

,,Děkuju, pane Grahame,ˮ poděkoval Hannibal upřímně a byl rád, že už to má za sebou.

Doufal, že s Willem budou až navěky spolu šťastní, protože jestli bude muset ještě někdy absolvovat setkání s rodiči, raději skočí z mostu.