Teplo

Věnováno: Tes

Kieren nikdy nedokázal ocenit teplo, dokud se ze zombie neproměnil opět v člověka. Cítit, jak vám opět buší srdce, jak vám v žilách koluje krev, bylo něco úžasného. A když se konečně proměnil i Simon, mohli spolu toto potěšení sdílet.

Něžné dotyky, vášnivé polibky, pomalé milování…všechno to bylo mnohem lepší, než když necítili nic.

,,Tvé oči jsou tak krásné,” šeptal mu do ucha neustále Simon.

,,Stejně jako ty tvoje,” oplácel mu Kieren a opatrně ho hladil po zádech.

Bylo to neuvěřitelné, ale Simonova jizva na zádech se zahojila. Jediné, co po této nepříjemné vzpomínce zbylo, byla bílá linka, která kopírovala řez.

Simon se proto před ním už nestyděl a dával mu své tělo na obdiv. A Kieren si to velmi užíval.

,,Pojďme do postele,” pronesl tiše a zatahal Simona za černý svetr, který měl starší muž na sobě.

,,Až po tobě, lásko.”

Nikdy nemusel Simona dlouho pobízet.