Vnoučata (Pro Paulett)

A/N: Omlouvá se, že je to tak krátké, ale není moc času.

Greg si povzdychl a unaveně promnul spánky. Bolela ho hlava tak, jako už dlouho ne. Otočil se na svého manžela, který se tvářil stejně zničeně jako on.

,,Myslíš, že už budou spát?” zeptal se tiše Mycroft.

Greg stočil pohled na všechny ty malé postýlky, ve kterých spinkala jeho vnoučátka.

,,Snad ano, pojďme pryč.”

Opatrně opustili dětský pokoj a zamířili do obýváku, kde se unaveně jeden na druhého svalili. Konečně si mohli odpočinout.

,,Začínám litovat, že jsme si udělali čtyři děti,” zamumlal Greg.

,,Já ne. Lituju spíš toho, že jsme jim pořádně nevysvětlili, co je to kondom.”

Greg se rozesmál a stulil hlavu do manželovy hrudi.

,,To nejspíš ano, jinak by každá z nich neměla pět dětí.”

,,Měli jsme vykastrovat jejich manžele, dokud byl čas.”

,,Nevím, jestli by nám za to poděkovaly.”

,,Nemají právo na stížnosti. My jsme ti, co hlídají jejich děti.”

,,Které jsou navíc jejich malé kopie,” dodal Greg.

Mycroft se na chvíli odmlčel.

,,Chybí mi ty časy, kdy byly malé holčičky.”

,,Mně taky.”

Oba zmlkli a užívali si ticha kolem sebe. Jejich víčka těžkla a už málem usnuli. Spánek jim ale nebyl dopřán a brzy se z chůvičky ozval dětský pláč.

,,Druhé kolo?”

,,Jdeme na to.”