Výročí

A/N: Spousta z vás chtěla povídku na Mušketýry, tak tady ji máte. Doufám, že vám nebude vadit její styl. Odehrává se totiž ve 21. století. Říkala jsem si už dlouho, že bych něco podobného chtěla udělat, a dneska mě popadla inspirace. Bohužel jsem taky jakási nachlazená, takže doufám, že nelehnu :( 

Pracovat ve stejné firmě jako váš manžel bylo příšerné, obzvláště když byl vaším nadřízeným. Treville o tom věděl své.

Jeho manžel Richelieu byl chtivý, od jejich svatby neustále nadržený, proklatý mizera, který se nebál využít své moci. Ať papíry určovaly za ředitele kohokoli, tím kdo tady opravdu vládl, byl on.

Téměř každý den poslal Richelieu nějakého nováčka, do jeho kanceláře se vzkazem, aby za ním přišel. Všichni měli ze svého šéfa neuvěřitelný strach, takže když přišli k Trevillovi, klepali se strachem. A Treville se pak musel poslušně zvednout a jít za svým manželem. Když totiž zpočátku odmítl jeho přání k setkání, Richelieu propustil ty lidi, které za ním poslal a kteří tak očividně nesplnili svůj úkol.

Treville se poučil a víceméně za svým manželem chodil. To mu ovšem nezbránilo v tom, aby se s ním doma nebavil a neustlal mu na pohovce. Z toho se zase poučil Richelieu a přestal propouštět nováčky, když se vrátili od Trevilla se vzkazem, že si má políbit zadek.

Ani dnešek nebyl výjimkou. Kolem jedenácté do jeho kanceláře vešel nováček a v ruce držel malou bílou kartičku. Co bylo ovšem překvapením, byl fakt, že v druhé ruce nesl červenou růži.

,,Pane Treville, toto vám posílá pan Richelieu,” vykoktal nováček a spěšně položil věci na stůl.

,,Děkuju, vyřiďte mu, že děkuju.”

Nováček přikývl a rychle odešel z jeho kanceláře.

Treville zůstal nehnutě v křesle. Jak to že dneska neslyšel tu známou větu: ,,Pane Treville, volá vás pan Richelieu, máte za ním okamžitě přijít. Je to velmi důležité.”

Nakonec sklonil pohled ke kartičce, kterou zdobilo manželovo písmo.

Můj drahý, potěšíš mě svou krásnou přítomností v mé kanceláři?

Treville vzal do ruky růži. Byla bez trnů, krásně rozkvetlá.

,,Co má ten prohnaný mizera v plánu?” pomyslel si, než odešel z kanceláře a zamířil k výtahu.

…

Richelieuova kancelář se nacházela na předposledním patře. Byl z ní nádherný pohled na město. Při jednom z jejich výročí svatby se tady po práci usídlili a v objetí pozorovali hvězdy a osvětlené ulice. Treville na ten moment rád vzpomínal, byl to jeden ze vzácných okamžiků, kdy se jeho manžel choval jako naprostý romantik.

Treville vystoupil z výtahu a zamířil ke dveřím, které vedly k jeho cíli. Bez zaklepání dveře otevřel a vešel dovnitř. Překvapením ovšem strnul.

Na jednom ze stolů ležely talíře plné jídla z jeho oblíbené restaurace, byl tam taky malý dort a velká váza plná bílých a červených růží.

A uprostřed toho všeho stál Richelieu. Jako vždy byl oblečen ve drahém obleku a vypadal jako pravý gentleman. Na jeho tváři byl lehký úsměv, tak rozdílný od toho obvyklého šklebu, s kterým pozoroval celý svět.

,,Vítej, drahý,” přivítal ho Richelieu a lehce ho vzal za ruky.

,,Co se to tu děje? Nemám narozeniny a výročí máme až za dva měsíce.”

,,Právě naopak, jedno výročí dnes máme.”

Richelie ho odvedl ke stolu a dokonce ho i usadil.

,,Hodláš mi odpovědět na mou otázku?”

,,Už jsem ti odpověděl,” řekl Richelieu a sám se posadil ke stolu.

,,Hodláš mi odpovědět trochu přesněji na mou otázku?”

Richelieu si povzdychl.

,,Pamatuješ si to? Dneska je den, kdy jsme se poprvé potkali.”

,,Není to zas tak důležité výročí,” pronesl měkce Treville, zatím co celé jeho tělo se tetelilo blahem nad tím, že si jeho manžel něco takového vůbec pamatuje.

,,Ale ano. Je to den, kterými změnil život.”

,,Nikdy předtím jsme ho neslavili.”

,,Čím starší jsme, tím víc jsem za ten den vděčný. Kdybych tě nepotkal, byl bych teď sám. Pro mě je to velmi důležitý den. Připomíná mi, co jsem za ta léta dostal.”

,,Víš, že ses tenkrát choval jako idiot. Měl jsem chuť tě zabít.”

,,Opravdu pěkné, Jeane. Já si tu vylívám srdce a ty se mi opět směješ.”

Treville se uculil a vstal ze svého místa. Přešel k druhému muži a sedl si u na klín.

,,Víš, že tě miluju, Armande. A nikdy nepřestanu. I když se většinou chováš jako imbecil. Navíc i pro mě je to výjimečné datum. Je to datum, kdy jsem potkal toho nejkouzelnějšího a nejkrásnějšího muže na světě. Muže, do kterého jsem se okamžitě zamiloval.”

,,Opravdu?”   

,,Jo. Byl to jediný důvod, proč jsem ti neomlátil hlavu o zeď. Tvého obličeje by byla škoda.”

,,Romantický jako vždy.”

,,Sklapni a použij tu pusu k lepšímu účelu. Víš, že mě vzrušuje, když se chováš jako Romeo.”

,,Takže ty jsi Julie?” zeptal se s úšklebkem Armand.

,,Mlč.”

,,Samozřejmě, moje nejmilovanější Julie.”