Vzácné chvíle
Sebby,nudím se! –JM
Sebastian Moran neměl lehký život. Jeho šéf/milenec Jim Moriarty byl vražedný maniak. Nutil ho celé dny jezdit po Londýně a zbavovat se jeho nepřátel. Jako každý génius míval i on časy nudy. V těch časech se choval jako malé dítě a chudáka Sebastiana tím dováděl k šílenství. Byly i časy, kdy byl nekontrolovatelně naštvaný. Rozbíjel věci kolem sebe a někdy i střílel do svých lidí. Byl neuvěřitelně náladový. Život s ním byl o nervy.
Sebastian si zhluboka povzdechl. Zrovna stál v hotelovém pokoji u okna a čekal na svou další oběť.
(21:29) Sebe?- JM
(21:34) Sebby?- JM
(21:38) Sebastiane?- JM
(21:44) SEBASTIANE!- JM
(21:45) Ano, šéfe?- SM
(21:46) Proč mi neodpovídáš?- JM
(21:48) Protože čekám na oběť.- SM
(21:51) Tak to urychli! Nudím se!- JM
(21:52) Jak si přeješ.- SM
Čekal ještě 20 minut, než se oběť ukázala. Zamířil mezi jeho oči a střelil. Přesná trefa. Sbalil si zbraň a odešel.
….
Vešel do jejich bytu. Všude byla tma. Zamířil do obýváku. Na pohovce spal Jim. Naproti němu byla zapnutá televize, ve které zrovna dávali nějaký horor. Sebastian se pousmál a přešel k Jimovi. Sklonil se k němu a lehce ho pohladil po tváři. Byla to vzácnost, že spal. Poté zamířil do koupelny se umýt. Vysvlékl se a spustil na sebe teplý proud vody. Když se umyl, zastavil vodu. Osušil se a oblékl se do pyžama, které se skládalo z tepláků a bílého trička.
Vrátil se zpět za Jimem. Věděl, že kdyby ho nechal spát na pohovce, Jim by ho za to zabil. Byl by nevyspalý a to by nebylo dobré. Přece jen vyspaný šéf je spokojený šéf. Vypnul proto televizi a vyzdvihl si Jima do náruče. Jim se k němu okamžitě přitulil a pootevřel oči.
,,Sebby?ˮ
,,Pššt. Spi, Jimmy.ˮ
,,Tak jo.ˮ Jim ho objal kolem krku a opět zavřel oči. Sebastian se musel usmát. Bylo mnohem lehčí s ním vyjít, když byl ospalý.
Otevřel dveře od jejich ložnice. Položil lehce Jima na jednu polovinu postele. Sám se přesunul na tu druhou a oba je přikryl. Přitáhl si Jima k sobě a ochranitelsky ho sevřel ve svých pažích. I přestože byli milenci, on byl pořád jeho nejlepším sniperem, jeho smrtící zbraní. Zároveň jeho nejdůvěryhodnějším a nejloajálnějším člověkem.
,,Miluji tě, Jime,ˮ pomyslel si Sebastian předtím, než usnul.
….
Ráno Jima probudila něžná ruka v jeho vlasech. Stále ležel v něžném objetí jeho Sebastiana.
,,Hm, dobré ráno, Sebby.ˮ
,,Dobré Jimmy, nevzbudil jsem tě?ˮ
,,Vzbudil, ale to nevadí. Jak šla včera práce?ˮ
,,Vše šlo hladce.ˮ
,,To rád slyším. Máš fotky?ˮ
Jim po každé vraždě požadoval po Sebastianovi fotky z místa činu. Sebastian nevěděl proč. Snad, aby se přesvědčil, že jsou opravdu mrtví, nebo jen, aby se pokochal mistrnou prací svého snipera.
,,Jo,ˮ přikývl Sebastian a z nočního stolku podal Jimovi svůj mobil.
,,Hm, nádhera jako vždy Sebby,ˮ pochválil ho Jim a vtiskl mu vášnivý polibek na rty jako odměnu.
Jim Moriarty byl nejnebezpečnějším mužem v celé Evropě (ne-li v celém světě). Lidé o něm říkali, že nemá pocity. Mýlil se. Vedle Sebastiana byl totiž opak pravdou. Jen Sebastian znal jeho něžnější stránku.
,,Miluju tě Sebby.ˮ
,,Já tebe taky Jimmy,ˮ usmál se Sebastian a měl dobrý důvod. Nestávalo se moc často, aby mu Jim vyznal lásku. Proto miloval tyto chvíle.
Vážně. Jim Moriarty nebyl ideální. Byl to sadistický hajzl, tupohlavý blbec, nenormální šílenec. Život Sebastiana Morana nebyl lehký. Ale kdo řekl, že se mu právě takový život nelíbí?