What does family mean

23.09.2017 22:15

A/N: Jop, už mě nenapadají normální názvy, ale co po mě taky po sedmi letech mé autorské kariéry můžete chtít? :D Jinak tento týden jsem začala další kapitolu mého života a tou je studium na vysoké škole. Tím jsem chtěla říct, že teď nebude moje psaní zdržovat brigáda, ale opět škola, aspoň než si zvyknu na systém a udělám tu hromadu úkolů, co mám zadanou. A taky doufám, že letos stihnu kalendář :D No, tady máte aspoň sladkou kratičkou povídku.

 

Magnus se s povzdechem svalil na pohovku vedle svého Alexandera. Oba byli vyčerpaní a neměli nejmenší zbytek energie na to, aby se přesunuli do ložnice. Kolem nich byl obrovský nepořádek, který nejméně do příštího dne neměl kdo uklidit.

Byt Magnuse Banea býval většinou dokonale uklizený. Nebo tak to aspoň bylo za jeho svobodných let. Ovšem poté, co přišly děti, rozházené hračky byly na každodenním pořádku.

,,Už spí?” zeptal se unaveně Alec.

,,Jako mrtví, unavili jsme je,” odpověděl Magnus.

,,A oni nás. Je mnohem náročnější být rodičem, než lovcem stínů.”

,,Máme doma dva ďáblíky,” zasmál se Magnus.

Nebyl daleko od pravdy. Malý Rafael a Max byly velmi aktivní děti, které jejich rodiče neustále přiváděly ke stavům naprostého vyčerpání.

,,Měli bychom je strčit na hlídání Jaceovi a Clary,” zamumlal Alec.

,,To není špatný nápad. Konečně bychom si mohli udělat pěkné rande. S naší postelí.”

Alec se spokojeně usmál a Magnus si nemohl pomoc, prostě se musel sklonit a políbit svého překrásného přítele. Dlouho jen tak leželi na pohovce a vyměňovali si krátké polibky.

Nakonec ale jejich malá líbací přestávka skončila, přesně řečeno v momentě, kdy do obýváku vešly jejich dvě malé děti.

Maxovy růžové tvářičky byly mokré od slz, v jedné ruce držel svou plyšovou kačenku, což byla k Jaceově úděsu jeho nejoblíbenější hračka, a druhou pevně svíral Rafaelovu ruku.

První, kdo si jich všiml, byl Alec. Opatrně od sebe odsunul Magnuse, který se otočil, aby zjistil, co se děje.

,,Proč nespíte?” zeptal se něžně.

,,Maxovi se zdála noční můra,” odpověděl Rafael a stále držel svého mladšího brášku za ručičku.

,,Oh, Borůvko moje malá, pojď sem.”

Magnus a Alec se posadili na jejich celkem malé pohovce.

Max se k nim rozběhl a skončil v Magnusově náručí. Rafael se samozřejmě stulil ke svému druhému tatínkovi.

Magnus zatím něco šeptal Maxovi do ouška, dokud se slzy naprosto neztratily a Maxovy rudé tváře zase nenabraly svůj původní modrý odstín.

,,Všechno dobré, Borůvko?” zeptal se Magnus svého nejmladšího dítěte.

Max jen přikývl, ale i tak se stále pevně držel svého tatínka.

,,Možná by bylo nejlepší, kdybyste dneska spali s námi, co vy na to?” navrhl Alec a okamžitě se mu dostalo dvojitého natěšeného přikývnutí.

Magnus samozřejmě nijak neprotestoval. Kdykoli byly jeho děti jen trochu smutné, byl v tu chvíli ochotný udělat vše pro to, aby byly opět šťastné.

S Alecem vzaly své syny do náručí a odnesli je do své ložnice. Magnus jedním lusknutím zvětšil jejich postel a převlékl sebe a Aleca do pyžama.

Celá čtyřčlenná rodina se zachumlala pod teplé přikrývky (opět díky magii), kde jeden druhého drželi.

Magnus musel uznat, že pro ně všechny bylo tohle moc příjemné. Jen tak ležet se svou rodinnou, vnímat, že všichni jsou zdraví a v pořádku. Pro něj a Aleca to bylo velké uklidnění. Navíc museli využít příležitosti, dokud jejich chlapci byli ještě malí a chtěli se k nim tulit.

Oba si byli moc dobře vědomi toho, že až jejich synové vyrostou, rozhodně nebudou chtít spát s jejich otci v jedné posteli ani se s nimi jen tak objímat.

Neradi o takové budoucnosti přemýšleli, ale věděli, že je to nevyhnutelné. Stejně jako v budoucnosti Alecova a Rafaelova smrt.

Magnus bolestí u srdce zavřel oči. Na tohle nechtěl myslet. Ne teď ne nikdy. Max cítil jeho nepokoj, a tak se k němu pořádně přitulil.

,,Je ti lépe, Borůvko?” zeptal se raději svého syna.

Max přikývl.

,,Díky, tati.”

,,Za málo, zlatíčko.”

Magnus se podíval na svého přítele, který se na něj tak láskyplně usmíval, až z toho Magnusovi zaplesalo srdce.

Netrvalo dlouho a Rafael a Max opět usnuli. V posteli svých rodičů se cítili bezpečně a usnout pro ně nebyl jediný problém.

,,Co bychom si bez nich počali?” zasmál se Alec a natáhl jednu svou paži k Magnusovi.

,,Za tu dřinu to stojí,” přikývl Magnus a vzal Alecovu ruku do své.

,,Miluji tě.”

,,Já tebe taky. Tebe a naše drobečky.”

,,Díky, že jsi mě zachránil. Nebýt tebe, nikdy bych nemohl být tím, kým skutečně jsem.”

,,Nemáš mi za co děkovat. Ty jsi mi dal rodinu, po tolika letech jsi opět otevřel pocity, které jsem nechával tak dlouho zamčené.”

,,Měli jsme na sebe štěstí, zachránili jsme jeden druhého.”

,,Ta slova jsou více pravdivá, než by se mohlo na první pohled zdát.”

Alec jen přikývl.

,,Dobrou noc.”

,,Dobrou, lásko.”