Žádost
I když nemusel, probouzel se Athos velmi brzy ráno. Znechuceně pohlédl na hodiny na nočním stolku a zjistil, že je teprve pět hodin ráno. Otráveně se přetočil na druhý bok a jeho otrávený výraz okamžitě změkl. D’Artagnan vedle něj stále klidně spal, tělo naprosto uvolněné a ústa roztomile pootevřená.
Nevěděl, co kdy v životě udělal, že si zasloužil mít ho po svém boku. Už čtyři roky měl tu čest být d’Artagnanovým partnerem, milencem a nejlepším přítelem. A Athos k tomu chtěl přidat ještě jeden titul. Manžel.
Jeho mysl okamžitě zamířila k malé černé krabičce, která byla pečlivě schovaná v jejich bytě. Zatím nenašel vhodnou příležitost, aby položil tu nejdůležitější otázku jeho života.
Když se ale teď díval na spící lásku jeho života, uvědomil si, že každá minuta strávená s ním byla vhodným okamžikem.
Tiše vstal z postele a téměř po špičkách odešel z ložnice.
Šel pro prsten.
Diskusní téma: Žádost
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.