Nevím co čekala :D U těch dvou to ani jinak nejde.
Zelenina není na menu (Pro Paulett)
A/N: Tato povídka nespadá do kapitolovky Vzpomínky ;)
U Lestrade-Holmesů panovala klidná neděle. Nicky si hladila své kulaté bříško, zatím co si povídala se svými sestrami. Jejich děti si hrály se svými dědečky, kteří je opět rozmazlovali.
Vicky měla dva chlapečky, Mary si vytáhla černého petra a porodila trojčata holčičky (její manžel byl na sebe dost pyšný). Caty se podařila holčička a chlapeček.
Nyní byla i jejich nejmladší sestřička těhotná a všechny byly zvědavé, co se z toho vyklube. Jejich rodiče také, už mezi sebou uzavřeli sázku, opět.
Nicky měla ráda své sestry, ale ty dokázaly být pěkně otravné, zvláště teď.
,,Konečně poznáš, jaké to je, když se ti děti vrátí domů rozmazlené,” usmívala se spokojeně Mary.
Nicky jen protočila oči.
,,Poslouchej ji, ona moc dobře ví, o čem mluví,” napomenula ji Vicky s úšklebkem.
,,Já vím, že otcové dokážou být příšerní, ale nemyslím si, že to bude až tak hrozné,” snažila se bránit své rodiče.
,,Za pár let si to povíme.”
Nicky jen pokrčila rameny. Věděla, že její sestry rády přehánějí. A její rodiče určitě nebudou porušovat pravidla, která nastolí pro své vlastní děti, ne?
…
Nicky měla chuť si omlátit hlavu o stůl. Jak mohla být tak naiivní? Přece zažila výchovu svých rodičů!
,,Williame Gregory Smithe, pojď sem!” křikla na svého syna.
Ten momentálně seděl u stolu a odmítal jíst zeleninu.
,,Ale mami, já chci bonbon!” protestoval.
,,Až po obědě, teď dojez zeleninu.”
,,Ale ta mi nechutná.”
,,Zelenina je zdravá. Když ji nebudeš jíst, nevyrosteš a budeš stále takhle malý.”
,,U dědečků ji jíst nemusím!”
Nicky si povzdechla a promnula si spánky. Tohoto jí byl čert dlužen.
,,Willy, jestli tu zeleninu nesníš, nedostaneš do konce týdne žádný bonbon a dneska se nebudeš dívat na televizi.”
,,To je vydírání, mami.”
,,A to slovo jsi slyšel kde?”
,,Dědečci ho řekli. Říkali, že je to nejlepší způsob, jak nás přimět k poslušnosti.”
Ještě nikdy v životě nechtěla tak moc zabít své otce. Vždyť jim kruci říkala, ať tohle nedělají.
,,Poslouchej, Willy, tohle není vydírání. Chci jen, abys byl zdravý.”
,,Emocionální vydírání,” odpověděl její syn.
Nicky si zaryla nehty do dlaní, aby frustrovaně nevykřikla.
,,Willy, prosím, dojez tu zeleninu,” prosila velmi zoufalá.
,,Nechci!” zavrtěl hlavou.
,,Tak a dost, dokud to nesníš, neodejdeš odsud. A žádné návštěvy u dědečků.”
Willy poznal, že je jeho matka už opravdu naštvaná a že to nejsou jen plané výmluvy.
,,Bude stačit, kdy sním mrkev?”
,,A okurek.”
,,Fajn,” přikývl nakonec a raději snědl, jeho matka tak pečlivě připravovala.
Poté talířek popostrčil doprostřed stolu a zvedl se. Utekl do svého pokoje a Vicky si jen unaveně povzdechla, než vytáhla mobil a napsala svým sestrám.
Potřebuju drink. N
Už jsi konečně zjistila, co obnáší být matkou? V
Až moc dobře. N
Dobrá, tak dneska v sedm v baru? M
Jasně. N
Ještě napsala svému manželovi, že jde dnes se sestrami ven, než poklidila zbytky obědu.
Být matkou byla vážně fuška.
…
,,Tak proč sis nás dneska zavolala?” zeptala se Mary s úšklebkem.
,,Otcové mě štvou,” odpověděla Nicole a vypila panáka na ex.
,,Copak ti provedli?”
,,Rozmazlili Willyho! Odmítl jíst zeleninu a když jsem se snažila mu domluvit, řekl mi, že mu vyhrožuju! To je vrchol.”
,,Vítej v našem světě, zlatíčko,” usmála se Caty a poplácala ji po zádech. ,,Už to bude jenom horší. Za chvíli budou Willyho učit celou ústavu.”
,,Proboha, nenávidím právníky.”
,,Proto sis jednoho vzala,” protočila Vicky oči. ,,To bude v pohodě sestro.”
,,Co mám dělat?”
,,Upřímně? Nic nepomůže. Můžeš jen doufat, že ho nenaučí střílet ze zbraně.”
Nicky nešťastně zaúpěla. Její sestry se jen smály.