Znovuzrození (Pro Elle)

30.06.2016 21:27

 

A/N: Další rok za mnou, yaay :) Doufám, že i vám ostatním se ve škole dařilo (ať už se jedná o jakoukoli školu). Ssnad se bude povídka líbit, teď jsem ji dopsala, tak omluvte případné chyby.

 

Znovuzrození. Tak by se dalo popsat jejich přežití. Spadli do hlubin oceánu, jen aby mohli opět vyplavat na povrch. Čistí, bez hříchů, byl to téměř křest.

Will je napůl mrtvé shodil do oceánu, jenž se měl stát jejich rakví. Nějakým zázrakem a společnými silami se jim podařilo vyškrabat se z vody na břeh, kde je lehce našla Chiyoh a odvezla do nejbližšího opuštěného domu, jaký našla.

Aspoň trochu je dala dokupy - vyčistila a obvázala jejich zranění a zásobovala je teplými polévkami a dekami, protože byli prochladlí. Aby si ulehčila práci, položila je do manželské postele, aby byli vedle sebe a případně se mohli lehce pozabíjet. To se samozřejmě nestalo.

Ten pád jim zřejmě poškodil mozky (ještě víc než byly předtím) - společně se smáli kannibalistickým vtipům a často se bavili o vraždách - i Chiyoh někdy z jejich rozhovorů někdy naskakovala husí kůže.

Nakonec se ale uzdravili do takové míry, aby se konečně jejich cesty rozešly. Chiyoh je odvezla na nejbližší letiště, odkud Hannibala a Willa za úplatek převezli do Evropy.

Chiyoh zatím zůstala v Americe, měla ještě na práci pár věcí.

…

Usadili se v Portugalsku, v jedné z honosných vil, které Hannibal vlastnil. Hannibal měl zde připravené dost velké zásoby peněz, aby se s Willem měli na dlouhou dobu dobře.

A tak mohli po dlouhé době konečně v klidu odpočívat a užívat si volnosti.

,,Líbí se mi to,” řekl Will, když leželi schoulení k sobě na velké čtvercové venkovní posteli, která se nacházela blízko bazénu.

,,Takový život jsem ti vždycky chtěl dát.”

Hannibal si moc dobře uvědomil, že je tímto komentářem přesunul k hodně špatnému tématu. Teď nebyl nejlepší čas řešit tyto události.

,,Pořád můžeme dohnat ztracený čas,” řekl Will a zachránil situaci.

,,Mohl bys začít tím, že mi namasíruješ záda.”

,,Copak? Bolí tě?”

,,Já nejsem ten, kvůli kterému jsem skončil ve studené vodě.”

Will jen protočil oči.

,,Jak dlouho sis vymýšlel tuhle výmluvu, co?”

,,Pár minut.”

,,Tak se otoč na břicho,” povzdechl si nakonec Will a odešel do jejich koupelny, kde se snažil najít masážní olej.

Po několika pokusech se mu ho podařilo najít a tak se vrátil zpět na terasu, kde už na něj čekal Hannibal otočený na břiše a bez trička.

Will ztěžka polknul, než se Hannibalovi opatrně posadil na zadek a nalil si na ruky olej. Poté začal pomalu projíždět po Hannibalových zádech. Cítil každou jeho jizvu, každé jeho zranění.

Laskal jeho tělo, opečovával jej jako boha, tak jak si Hannibal zasloužil. I když v jeho očích nebyl bohem, byl obyčejným člověkem, který si prošel peklem a to ho fatálně změnilo.

Hannibal se pod jeho rukama roztékal. Spokojeně mručel - téměř jako kočka. Will se musel zasmát.

,,Co je?” zeptal se Hannibal. Jeho hlas byl ztlumen polštářem, do kterého měl zabořenou hlavu.

,,Ale nic,” zavrtěl Will hlavou a pokračoval v masáži.

Cítil, jak se Hannibalovi svaly uvolňují, jak celé jeho tělo padá do odpočívacího režimu. Bylo to jako vypnout tygra poté, co zabil svou kořist.

,,Není to ironie?” přemýšlel Will nahlas.

,,Copak, Wille?”

,,Chceš po mně masáž stejnýma rukama, kterýma jsem jednou přísahal, že tě zabiju.”

Hannibal se nadzvedl na loktech a otočil svou hlavu k němu.

,,Zabil bys mě teď? Víš, že jsem slabý, mohl bych se ubránit, ale to by zřejmě nepřežil ani jeden z nás.”

,,Už tě nechci zabít, už dávno ne,” přiznal Will.

Hannibal se na něj zkoumavě zadíval, než od něj opět odvrátil hlavu a zabořil svou tvář do měkkého polštáře.

Do konce masáže ani jeden z nich nic neřekl. Po masáži Hannibal vstal a odešel do kuchyně připravit večeři. Will se tedy roztáhl přes celou postel sám a zavřel oči.

Tohle nebyla budoucnost, kterou si kdy představoval. Byla ale rozhodně lepší, než všechny jeho naivní představy, které v mládí plnily jeho hlavu.

…

Už od pádu spolu sdíleli postel. Bylo zvláštní usínat vedle někoho, komu jste tolikrát ublížili. Nicméně to do jejich nového života perfektně zapadalo a oni strávili nespočet hodin před usnutím otočení k sobě, zatím co si hleděli do očí.

Prozkoumávali své okolí, hledali své hranice, zábrany. Vše jen pomocí očí. Bylo to velmi intimní a pro oba důležité.

,,Pořád mám strach, že se probudím ve své cele a ty budeš na druhé straně skla,” přiznal jednoho večera Hannibal.

,,Už nikdy na druhé straně,” odporoval Will, ,,vždy na té stejné jako ty.”

Zůstali snad hodinu ležet na svých bocích hledíc si do očí, než Hannibal nakonec zhasnul světla a ponořil pokoj do temnoty.

,,Hannibale?”

,,Ano, drahý?”

,,Máme obrovskou vilu. Jen pro sebe.”

,,Máš skvělé pozorovací schopnosti, Williame.”

,,Nemohli bychom si pořídit psa? Nebo dva?”

Hannibal si povzdechl. Opravdu, mohl od Willa čekat něco jiného?

,,Promluvíme si o tom zítra,” řekl nakonec.

Věděl, že je ve stavu, kdy nebyl schopný vést žádnou debatu. Klidně by Willovi odsouhlasil i devět psů, což opravdu nechtěl.

Willovi to naštěstí jako odpověď stačilo. Přitulil se blíž k Hannibalovi a ten ho sevřel ve svých pažích.

,,Snažíš se mě přesvědčit?” zeptal se Hannibal pobaveně.

,,Možná, zabírá to?”

,,Udělej zítra ráno snídani a máme se o čem bavit.”

,,Platí.”

Hannibal už teď věděl, že se Willovi poddá. Přeci jen neexistovalo přání, které by mladému muži nesplnil.

Přeci jen už si spolu prošli vším.