Zranění (Pro Marsy)

14.08.2016 21:18

 

A/N: Za prvé se omlouvám, že je to tak krátké, vůbec jsem neměla nápady. Za druhé se omlouvám za tak dlouhé čekání na povídky, brigáda žere veškerý můj čas. Tento týden jsme navíc malovali, takže ani víkend jsem neměla volný. Snažím se, co můžu, ale je to pro mě teď těžké. V září už to snad bude lepší.

 

,,Ty nadutý, arogantní, stupidní idiote! Co sis sakra myslel?!” vztekal se Q.

James jen tiše seděl na nemocniční posteli se sádrou na ruce, spoustou škrábanců na tváři a pohmožděnýma nohama.

Moc dobře věděl, jak moc se o něho Q bojí. Snažil se proto neriskovat tak moc jako předtím, než se poznali. I přesto se ale zraněním nevyhnul, patřila k jeho povolání.

,,Ne, samozřejmě, že sis nic nemyslel. Ty nikdy nemyslíš! Vy všichni 00 agenti si myslíte, že jste bohové!”

005 a 001 se otřepali nad tím zlostným hlasem. Když byl Q naštvaný, připomínal kočku, kterou někdo polil vodou. Při svém povolání čelili spoustě hrozbám, nic z toho ovšem nebylo tak děsivě jako naštvaný Q.

Věnovali Jamesovi soucitný pohled, ten je ale ignoroval. Téměř pobaveně sledoval svého milence, který ho stále peskoval jako malé dítě. Po minulých zkušenostech věděl, že nejlepší bylo nechat Quillana vykřičet. Rychle se unavil a pak spokojeně zapadl do jeho paží a tulil se s ním.

Q už měl od vzteku zrudlé tváře a docházela mu slova. Věděl, že stejně ať řekne cokoli, James se mu zase vrátí napůl mrtvý.

,,Štveš mě, víš to?” řekl nakonec svým něžným hlasem.

,,Vím, lásko,” přikývl James s malým úsměvem a natáhl k němu svou zdravou ruku.

Q ji přijal a posadil se na postel vedle něj.

001 a 005 se díky nim dobře bavili, James na ně proto vrhl vražedný pohled, který je okamžitě postavil do latě.

Q si ničeho nevšiml, hlavu měl zabořenou do Jamesova krku a spokojeně odpočíval.

,,Jakmile se uzdravíš, bereš mě ven na rande.”

,,Jak si přeješ, Quilly.”