10. kapitola

Hamex bude v další kapitole.

Greg byl pořádně nervόzní. Seděl v kavárně a před ním na stole ležel šálek kávy. Hypnotizoval ho očima, zatím co si prsty zatínal do svých dlaní ve snaze, aby se jeho ruce přestaly třást.

Nepomáhalo to. Jediného, čím tím dosáhl, byly hluboké srpkovité otisky na jeho rukách. Bylo jasné, že po nich ještě dlouho zůstanou jizvy. Grega to ovšem nezajímalo. Měl před sebou důležitou schůzku, která rozhodne o jeho budoucnosti a o tom, jestli bude i nadále ženatý. Váha toho všeho na něj hrubě dopadala. Ještě nikdy v životě se tak nebál. Byl si jistý jen jednou věcí, nechtěl Mycrofta ztratit.

Hluboce se nadechl a jednou rukou se natáhl pro šálek a trochu upil. Teplý nápoj se mu vlil do žaludku a pomohl trochu zklidnit jeho nervy. I tak to ale nestačilo, aby jeho obavy zmizely úplně.

,,Gregory,” ozvalo se najednou za ním a o chvíli později naproti němu seděl Mycroft.

Gregory se ho téměř zděsil. Byl bledý a měl tmavé kruhy pod očima. Vypadal tak…ztrhaně a zranitelně. Vůbec nepřipomínal muže, kterého před týdnem opustil. Toto byl naprosto jiný Mycroft Holmes.

,,Mycrofte,” řekl něžně a ustaraně se na Mycrofta podíval.

,,Jsem rád, že ses se mnou chtěl sejít. Mám toho spoustu na vysvětlení.”

,,Měl bys poděkovat i Sherlockovi, má na tom svůj podíl.”

Mycroft se na něj překvapeně podíval, ale nakonec jen přikývnul a podíval se na ruce ve svém klíně.

,,Gregory, já…Je mi to všechno tak líto. Věděl jsem, že se trápíš, ale já ti nemohl pomoci.”

,,Mycrofte-”

,,Ne, tolikrát jsem si přál, abych ti mohl říct pravdu, abych ti vše mohl vysvětlit, ale nemohl jsem. Nikdo o tom nesměl vědět.”

,,Mycrofte, uklidni se. Uklidni se a řekni mi všechno pěkně od začátku. Chci ale slyšet pravdu, žádné výmluvy, jen pravdu.”

,,Cokoli chceš, drahý,” přikývl Mycroft a pustil se do vyprávění. ,,Sherlock za mnou přišel s tím, že odhalil, o co Moriartymu jde. Požádal mě o pomoc a já mu vyhověl. Když si Moriarty domluvil se Sherlockem schůzku, vymysleli jsme třináct způsobů, jakým mu pomoci, kdyby se cokoli stalo.

Poté, co musel fingovat svou smrt, se vydal zneškodnit Moriartyho síť. Celou dobu jsme spolu komunikovali. Posílal jsem mu informace, pomáhal mu, jak nejvíce to šlo. Chtěl jsem, aby se vrátil domů živý.

Minulý týden jsem mu zavolal a poprosil ho, aby se vrátil zpět.”

,,Proč?”

,,Poté, co jsi mě opustil, jsem už nemohl dál. Vím, že jsem se choval jako idiot, ale já nevěděl, co mám dělat. Musel jsem lhát tobě, Johnovi i Hamishovi. Ubližoval jsem vám, a když už toho bylo na mě moc, rozhodl jsem se zbaběle utéct a schovávat se. Je mi to všechno tak líto, Gregory. Neuvědomoval jsem si, jak daleko jsem zašel, dokud jsem tě neztratil. Uvědomuju si, jak jsem se choval a je mi to líto.”

Mycroft mluvil rychle, snažil se Gregorymu povyprávět všechny nejdůležitější informace, ale bylo těžké zůstávat klidným, když věděl, jak je dnešní den důležitý. Jeho srdce bylo jako splašené a jeho ruce se z nervozity potily. Opět stočil pohled do stolu a čekal na Gregoryho verdikt.

Gregory zůstával zticha a propaloval Mycrofta svýma oříškovýma očima. Přemýšlel nad vším, co mu Mycroft řekl. Věděl, že svému manželovi odpustí, zvláště když si ten nadutý imbecil poprvé sám uvědomil, že něco pokazil.

,,Proč jste nám museli lhát?”

,,Protože ani jeden z nás si nebyl jistý, jestli to Sherlock nakonec přežije. Nemáš ponětí, kolik mě stálo úsilí udržet Sherlocka na živu.”

,,A neděláš to náhodou celý jeho život?” ušklíbl se Gregory.

Mycroft se upřímně zasmál a celé jeho tělo se značně uvolnilo.

,,Ano, ale tohle je na úplně jiné úrovni. Moriartyho síť byla rozsáhlá a plná nejrůznějších zločinců. Sherlock zničil její necelou polovinu.”

,,Co hodlá dělat Sherlock teď?”

,,Myslím, že zůstane v Londýně. Nebylo pro něj lehké zůstat bez Johna a Hamishe. Oba jsme poznali jaké to je bít opět sám. Už to nikdy nechci zažít znovu.”

Mycroftova ruka se lehce třepala, když ji natahoval ke Gregorymu. Nakonec ji však něžně položil na Gregoryho a lehce ji stiskl.

Gregory si povzdychl a odtáhl svou ruku od Mycrofta.

,,Ublížils mi,” zašeptal Greg.

,,Já vím. Mrzí mě to.”  Mycroft sklonil hlavu a skousl svůj spodní ret. ,,Celý týden jsem neměl na mysli nic jiného než tebe. Vím, že mi hned neodpustíš, ale já tě opravdu nechci ztratit, Gregory,” šeptal.

,,Dokážeš se opět vrátit zpět k tomu, čí jsi před Sherlockovou smrtí byl?”

,,Už nikdy nebudu stejný, hodně jsem si toho uvědomil.”

,,Miluju tě, Mycrofte, ale obávám se, že až nastane podobná situace, opět mě od sebe odstrčíš. Možná bude nejlepší, když si všechno ještě jednou promyslíme. Ke konci týdne se sejdeme a domluvíme se, co dál.”

,,Gregory,” zašeptal Mycroft zmateně.

,,Uvidíme se.”

Greg vstal a odešel a nechal zraněného Mycrofta sedět u stolu. Mycroft cítil, jak se mu tříští srdce. Bolelo to. Pekelně to bolelo.

Mycroft naprázdno polknul. Měl se opravdu opět vrátit zpět do svého prázdného domu, bez Gregoryho?

Rychle vstal a rozběhl se za Gregem. Vyběhl z kavárny a zastavil se, aby ho našel. Nebylo to těžké, Greg od něj nebyl daleko, navíc si právě vytahoval z kapsy cigarety.

Mycroft na nic nečekal a rozběhl se za ním. Rychle ho dohnal a položil mu ruku na rameno. Greg se na něj překvapeně podíval a cigareta, kterou měl v ústech, spadla na zem. Mycroft ho zatáhl do uličky, aby měli soukromí.

,,Prosím, neopouštěj mě, znovu už ne,” prosil zoufale a pevně se ho držel za ramena. Nechtěl Gregoryho ztratit.

Greg se nezmohl na nic jiného, než aby si Mycrofta přitáhl k sobě a objal ho. Mycroft schoval svůj obličej do záhybu Gregova krku a tiše vzlykal. Jeho slzy smáčely Gregovu košili, ale Gregovi to nevadilo.

Něžně políbil Mycofta do vlasů a držel ho u sebe.

,,Neopustím tě, nikdy bych to nedokázal,” zašeptal.

,,Vrať se, prosím, vrať se zpátky ke mně.”

,,Vrátím, ale už žádná tajemství, je ti to jasné? Jsem na tohle všechno už příliš starý.”

,,Nejsi, miluju tě, Gregory, opravdu miluju.”

,,Já vím, Mycey, já vím. Já tebe taky.”

Mycroft nadzvedl hlavu a políbil Grega na rty.

,,Děkuji ti, Gregory.”

Gregory ho s úsměvem vzal za ruku a šel s ním z uličky pryč.

,,Pojď, pomůžeš mi sbalit si věci. Dlužíš mi to.”

,,Cokoli chceš, můj drahý.”

…

John se zamyšleně díval z okna, zatím co v rukách držel hrníček s teplým čajem. Nedokázal uvěřit, že přání, které si tak dlouho přál, se mu splnilo. Sherlock se mu vrátil zpátky, živý a zdravý.

Byl tak šťastný, ale zároveň ho trápilo pomyšlení na Mycrofta a Grega. Netušil, že je mezi nimi něco špatně. Na druhou stranu to ani tušit nemohl. S Mycroftem mluvil jen někdy a s Gregem téměř vůbec. Po Sherlockově smrti se tak odcizili. John to ale hodlal napravit, přeci jen, s kým jiným by si povídal o Holmesovi?

John si povzdychl a napil se ze svého teplého čaje. Ucítil, jak se k němu přitisklo teplé tělo, a usmál se. Otočil hlavu do strany a setkal se s teplými rty, které ho vášnivě políbily.

,,Nad čím přemýšlíš?” zeptal se ho Sherlock.

,,Nad Gregem a Mycroftem. Nechci, aby se ti idioti rozešli.”

,,To ani já. Mycroft by byl příšerně otravný.”

John se tiše zasmál a opřel se o Sherlocka. I když mu ne úplně odpustil, nedokázal se na Sherlocka zlobit. Bylo tak nádherné ho mít opět zpátky, že nedokázal myslet na nic jiného.

,,Dobré ráno,” pozdravil je Hamish, který právě vešel do obývacího pokoje.

,,Dobré, Hamishi. Co si dáš na snídani?” zeptal se John.

,,Já půjdu ven. Do oběda budu doma.”

Sherlock se na svého syna podezřívavě podíval.

,,A s kým jdeš ven?”

,,S nikým?” snažil se Hamish, ale moc dobře věděl, že před svým otcem neměl šanci.

,,Hamish někoho má,” řekl John. ,,Před nedávnem spolu byli venku.”

,,Zrádče,” zamumlal Hamish.

,,Ano, tvůj otec je strašná drbna. Už mi řekneš, s kým chodíš, nebo stále hodláš tvrdit, že jdeš ven sám?”

,,Fajn, jdu ven s někým, neřeknu vám s kým, protože moc dobře vím, co by se pak stalo.”

,,Nevěříš nám?” ušklíbl se Sherlock.

,,Tobě, tati, rozhodně ne. Už musím jít, uvidíme se.”

Hamish se rychle obul a odešel z bytu.

,,Dospívá tak rychle,” povzdychl si John.

,,Bože, už se začínáš chovat jako stará ženská,” protočil Sherlock oči.

,,Sklapni nebo spíš dneska na zemi.”

,,Co kdybychom místo hádání využili příležitosti, že jsme doma sami?” navrhl Sherlock a zuby stáhl Johnovi župan z jednoho ramene.

,,Dokud nedopiju čaj, žádný sex.”

Sherlock znovu protočil oči, vzal Johnův hrnek a vypil zbytek čaje, který se v něm nacházel.

,,Už nemáš žádný čaj, můžeme se vrátit do ložnice.”

,,Začínáš mě opravdu štvát, Sherlocku Holmesi.”

,,Ano, taky tě miluju,” řekl Sherlock a odtáhl Johna do ložnice.