10. kapitola

A/N: Ještě více roztomilého Hannigram :D A Lis se konečné dočká toho, co chtěla celou dobu :D

Will byl zvědavý na to, koho mu Hannibal vybral za asistentku. Byl příjemně překvapen, když uslyšel hlas Annie Bellové, jedné z jeho nejlepších studentek.

,,Jsem tak ráda, že vás opět vidím, profesore Grahame,” pozdravila ho nadšeně.

,,Já taky, Annie. Uhm, co tu děláš? Nepracovala jsi u policie?”

,,Pracovala, ale kvůli nemoci mé matky jsem musela skončit. Před dvěma týdny zemřela.”

,,To je mi líto.”

,,V pořádku, profesore Grahame. Jsem ráda, že vám mohu pomáhat.”

,,Děkuji, Annie.”

,,Dáte si něco, slečno Bellová?” zeptal se Hannibal.

,,Pouze vodu, děkuji.”

Hannibal přikývl a odešel do kuchyně, aby je nechal o samotě.

,,Nevěděla jsem, že máte manžela, profesore,” řekla Annie.

,,On není můj manžel, Annie,” zasmál se Will. ,,Chodíme spolu teprve týden.”

,,Opravdu? Už teď mi připadáte jako manželé.”

,,Jak tě vlastně Hannibal našel?”

,,Doktor Lecter? Potkala jsem ho v nemocnici. Doktor mé matky byl jeho kamarád. Asi se o mě zmínil, když se spolu bavili. Nemám práci, tak mi navrhl, abych vám dělala asistentku.”

,,Nechtěla by ses raději vrátit zpět k policii? Měla jsi talent.”

,,Ne, potřebuji si na chvíli od toho všeho odpočinout. Nechci se hned hrnout k policii.”

,,Chápu.”

Hannibal se vrátil zpět se sklenicí vody pro jejich hosta a se sklenicí pomerančového džusu pro Willa.

,,Děkuji,” poděkovala Annie.

,,Není zač, slečno Bellová. Jsem rád, že pomůžete tady Williamovi,” řekl Hannibal, než Willovi opatrně položil sklenici do ruky. Will se na něj vděčně usmál a napil se. Přitom se přisunul blíž k Hannibalovi, který kolem jeho ramen položil svou paži.

Byl to krásný pohled, který Annie přinutil k úsměvu. Opravdu byli jako manželé. Nedokázala uvěřit, že jsou spolu teprve tak krátkou dobu.

Will dopil svůj džus a Hannibal položil jeho sklenici na stůl.

,,Doufám, že jste si spolu popovídali.”

,,To ano. Kdy mám nastoupit?”

,,V pondělí. Will už se nemůže dočkat, až se vrátí do práce.”

,,Hej!” protestoval Will a hravě udeřil Hannibala do ramene. Hannibal se lehce usmál, než ho políbil na tvář.

,,Dobrá tedy, budu na vás čekat ve vaší kanceláři.”

,,To bude ideální. Dovezu ho tam kolem půl deváté, abyste měli čas probrat vaše lekce.”

,,Díky, doktore Lectere. Budu muset jít, ale jsem ráda, že se vás mohla opět vidět, profesore Grahame.”

,,Já taky, Annie.”

,,My děkujeme, slečno Bellová. Pokud dovolíte, doprovodím vás ke dveřím.”

Annie přikývla a vstala. Spolu s Lecterem zamířila ke vstupním dveřím.

,,Doufám, že mi na něj dáte pozor,” řekl Hannibal.

,,Dám, na to se spolehněte,” usmála se Annie, než odešla.

Hannibal se vrátil zpět do obýváku, kde na něj čekal Will.

,,Doufám, že se ti tvá asistentka líbí.”

,,Moc děkuji, Hannibale.”

,,Pro tebe všechno, drahý. Nemáš hlad?”

,,Trochu.”

,,Půjdu nám udělat steaky. Chceš se se mnou posadit do kuchyně, nebo si pustíš televizi?”

,,Nebudu tě rušit. Navíc už jsem dlouho neslyšel o tom, co se děje.”

,,Pustím ti tam zprávy. Brzy budu mít hotovou večeři,” řekl Hannibal poté, co nastavil na televizi kanál se zprávami. Will po slepu nahmatal jeho ruku a stáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit.

,,Nenechávej mě dlouho čekat,” zašeptal Will, než ho pustil.

,,Neboj nebudu,” slíbil Hannibal, než odešel.

Sotva tak učinil, z televize se ozval hlas reportérky.

,,Dobrý večer, vážení diváci. Přinášíme vám exkluzivní zprávy. Před hodinou bylo nalezeno další tělo Chesapeakského rozparovače. Policie zatím neprozradila totožnost oběti. Jediné, co víme, jsou informace od Freddie Loundsové. Obětí byl muž nad čtyřicet let. Chyběly mu játra a plíce. Otázkou stále zůstává, co Rozparovač dělá s orgány obětí? Bere si je jako trofeje? Prodává je? To zatím neví ani sama policie. Jakmile budeme znát více informací, dáme vám vědět.”

Will poslouchal její slova a jeho mozek šrotoval na nejvyšší otáčky, dokud nepřišel s vysvětlením.

,,Nejsou to trofeje. On je jí,” zašeptal do tichého pokoje.

Kdyby byly Willovy smysly vyvinutější, ucítil by přítomnost další osoby v pokoji. Hannibal se ležérně opíral o zeď a na rtech mu pohrával lehký úsměv, který ukazoval, jak je na Willa pyšný.

Potichu se opět vytratil do kuchyně, kde zpracoval své „trofeje“, jak se mnozí mylně domnívali. Výhodou Willovi slepoty byl fakt, že nyní mohl připravovat tyto orgány Willovi přímo před nosem, aniž by si toho mladší muž všimnul. Bylo to úžasné.

Mistrně připravil maso, než ho osmažil na pánvi. Přitom neustále přemýšlel nad svým dalším krokem. Bylo jasné, že zítra bude u jeho dveří otravovat Jack s tím, aby mu Will nebo on sám pomohl s případem.

Hannibal neměl v žádném případě v plánu tomu ubožákovi pomoc. Ano, mohl se tak infiltrovat do FBI a navést je na někoho jiného. Měl ovšem na Jacka takový vztek, že spolupráce s ním nepřicházela v úvahu. Trvalo by to tři hodiny, než by mu došla trpělivost a on by se snažil Jacka zabít. Veřejnou vraždou by si moc nepomohl.

Dodělal maso a připravil k němu i omáčku a brambory. Vše naservíroval na talíře tak, že z pouhého jídla vytvořil umělecké dílo. Vše odnesl do jídelny a vydal se pro Willa.

Will už téměř usínal na pohovce. Zprávy ztratily jeho zájem už v prvních deseti minutách po ohlášení nové vraždy Rozparovače. Nyní už televizi nevnímal, jen si v duchu přehrával předchozí vraždy. Na nic ovšem nepřišel, takže vypustil všechny své myšlenky a na chvíli relaxoval.

S tím ale přestal, když ho Hannibal vzal do náručí. Úlekem vyjekl jako malá holka. V uších mu zazněl Hannibalův zvonivý smích.

,,Pitomečku,” zanadával Will. ,,Chceš, abych z tebe dostal infarkt?”

,,To bych opravdu nechtěl, omlouvám se, Wille. Večeře je hotová.”

,,Doufám, že je to opravdu něco jednoduchého, jak jsi mi tvrdil.”

,,Nemusíš se bát.”

,,Právě proto se bojím.”

Hannibal ho odnesl do jídelny, kde ho posadil ke stolu. Will už byl schopný nahmatat příbor a celkem se sám i najíst, ani by se celý ušpinil.

,,Dobrou chuť, Wille.”

,,I tobě, Hannibale.”

Hannibal se usmál, než se pustil do chudáka pana Jenkinsona.

…

Po lahodné večeři Hannibal uklidil nádobí a odnesl Willa do koupelny, aby se mohl vykoupat.

,,Co kdybychom se vykoupali spolu?” navrhl Will a měl co dělat, aby jeho tváře nezčervenaly.

,,Jak si přeješ.”

Hannibal napustil vanu plnou horké vody, než je oba vysvlékl. S Willem v náručí se položil do vany. Opřel o stěnu vany a spokojeně zavřel oči. Horká voda uvolnila jeho svaly, ale Willovo teplé tělo, které se o něj zády opíralo, mu způsobovalo jisté problémy.

 ,,Wille,” zavzdychal Hannibal, když cítil, jak se o něj Will otřel.

Hannibal chtěl s intimnostmi chvíli počkat, než si Will zvykne na své omezení. Jak se ovšem zdálo, Will čekat nechtěl.

Hannibal si ho otočil čelem k sobě a vysadil ho na svůj klín. Začal pánví přirážet proti Willovi. Will lehce zavzdychal. Hannibal pohyb zopakoval a Will se k němu přidal. Přiráželi proti sobě svými klíny a snažili se co nejdříve nalézt uvolnění.

Hannibal vsunul svou ruku mezi ně a zvýšil intenzitu svých přírazů. Will nad ním měl otevřená ústa slastí, ozývali se z nich ty nekrásnější zvuky, jaké kdy Hannibal slyšel.

,,Hannibale,” vzdychal Will a přirážel proti němu ještě silněji. Voda začala přetékat pře okraj vany a způsobovala na podlaze malou potopu. Oběma mužům to bylo jedno.

,,Wille, Williame,” šeptal Hannibal Willovi do krku, než se nechal přemoct vášní a silně jej do něj kousnul.

Will hlasitě vykřiknul. Zvrátil hlavu do zadu a na okamžik ztuhnul. Jediný pohled na Willovu tvář dovedl Hannibala k vlastnímu vyvrcholení. Tiše zasténal a přitáhnul si Willa do objetí.

,,Ty víš, jak mě překvapit, drahý,” usmál se Hannibal a políbil Willa na jeho sladké rty.

Will se jen začervenal a tiše setrval v Hannibalově náručí. Voda ve vaně brzy zchladla a jim nezbylo nic jiného, než odtamtud vylézt. Usušili se a Hannibal je oba zabalil do županů.

Odvedl Willa zpět do své ložnice, než se vrátil zpět do koupelny, aby uklidil nepořádek, který zde zanechali. Rychle podlahu vytřel Willovou košilí, která ležela na zemi. Co Will neviděl, to ho nebolelo.

Poté co uklidil mokrou zem, vzal lékárničku, kterou měl v koupelně schovanou a vydal se do ložnice. Will seděl na kraji postele stejně, jak ho ta před chvílí zanechal.

,,Vyměním ti obvaz,” oznámil mu, než pomalu začal odmotávat obvaz kolem Willových očí. Kůže kolem očí byla stále červená, ale už se začínala velmi pomalinku uzdravovat. Hannibal vzal svou vlastnoručně vyrobenou mast a pomazal jí Willovu kůži. Všimnul si, že Will zatnul zuby.

,,Promiň, bolí to hodně?” zeptal se.

,,Celkem ano.”

,,Máš ještě stále hodně citlivou kůži. Je mi to líto, ale musím ti ji natřít.”

,,V pořádku, pokračuj.”

Hannibal co nejopatrněji nanesl mast. Když byl hotov, vzal čistý obvaz a začal ho omotávat kolem Willových očí. Will seděl na posteli jako hadrová panenka a nechával se Hannibalem opečovávat.

,,Hotovo,” oznámil Willovi.

,,Děkuju,” přikývl Will a políbil Hannibala na tvář. Mířil sice na rty, ale špatně vypočítal vzdálenost.

,,Nemáš zač, drahý. Pojďme spát.”

Bok po boku se uložili do postele. Hannibal si přitáhl Willa do náručí a v této pozici oba spokojeně usnuli.