11. kapitola

08.09.2014 15:00

Gregory pomohl Mycroftovi do šatů a společně pak opustili nemocnici. Před vchodem na ně čekalo Mycroftovo černé auto. Nasedli a nechali se řidičem odvést k jejich bytu. Celou dobu se drželi za ruce a usmívali se. Konečně budou zase sami. Konečně budou zase spolu.

Když přijeli domů, Mycroft se nechal Gregem odnést domů. Greg ho něžně položil na pohovku v obýváku.

„Napustil bys mi vanu, drahý? Rád bych se okoupal,“ zeptal se Mycroft, jelikož se mu vůně nemocničního prostředí, která na něm stále zůstávala, neuvěřitelně příčila.

„Jistě, počkej tady. Chceš něco k pití?ˮ

Mycroft zavrtěl hlavou a Gregory mu odešel připravit koupel. Byl rád, že má Mycrofta opět doma. Napustil vodu a nalil do ní pěnu. Vrátil se do obýváku a odnesl Mycrofta do koupelny. Vysvlékl ho z jeho obleku a pomohl mu do vany. Mycroft spokojeně zasténal, když jeho tělo obklopila teplá voda. Gregory se usmál a chtěl odejít, Mycroft však chytnul jeho ruku a zastavil ho.

„Pojď za mnou, prosím.“

Nemohl Mycroftovi v žádném případě odolat. Rychle ze sebe shodil šaty a sednul si do vany. Byla obrovská a nebyl žádný problém v tom, aby se v ní mohli koupat dva lidé. Mycroft si sednul mezi jeho nohy a hlavou se opřel o jeho hruď. Gregory ho jemně hladil po vlasech a nechal ho relaxovat. Oba teď potřebovali odpočívat.

Mycroft měl zřejmě jiné plány. Po chvíli se otočil a políbil ho. Obtočil ruce kolem jeho krku. Divoce se k němu tiskl a jeho jazyk vášnivě dobýval jeho ústa. Greg jen potěšeně vzdychl a přitáhnul si Mycrofta co nejblíže.

„Chci tě,“ zašeptal mu Mycroft do ucha, než do něj kousnul. Tím veškerá Gregova sebekontrola zmizela. Jeho prsty pomalu sjížděli po Mycroftově páteři dolů, dokud nenarazili na ten svraštělý otvor, do kterého chtěli tak proniknout.

Pomalu do Mycrofta vnikl jedním prstem. Mycroft byl díky teplé vodě uvolněný, takže mohl okamžitě začít přidávat další prsty.

„Gregory,“ zasténal opět Mycroft a přirazil boky proti němu. Tak moc toužil po vyvrcholení!

„Pššt,“ uklidnil ho Greg a vytáhl z něj prsty. Posadil si Mycrofta na klín a pak do něj pomalu pronikl. Oba dva zasténali, když se jejich těla spojila.

Gregory se v něm pomalu pohyboval a jen lehce ho nadzvedával. Bál se, aby mu neublížil. Mycroftovi ale toto pomalé tempo rozhodně nevyhovovalo. Položil své ruce na Gregova ramena a divoce na něm začal jezdit. Greg nelidsky zasténal a zaryl své nehty do jeho boků. Začal přirážet naproti němu a rychle je dostával k vrcholu.

Hekali a sténali, celou místností se nesly jejich vzdechy, šplouchání vody a nárazy kůže o kůži. Greg chytil Mycrofta kolem pasu a přetočil si ho pod sebe. Rychle si dal jednu jeho nohu na rameno a prudce do něj několikrát pronikl, než oba dva vyvrcholili.

Greg se svalil na Mycrofta. Prudce dýchali, jejich tváře byly červené, ale oba byli spokojení a šťastní.

„Miluju tě,“ řekl Greg a políbil Mycrofta.

„A já tebe, drahý.“

Věnovali si ještě jeden polibek. Greg posadil Mycrofta na okraj vany a usušil ho ručníkem. Zabalil ho do županu a rychle se sebou udělal to samé. Opět v náručí odnesl Mycrofta do jejich postele a lehce ho na ni položil. Přitulili se k sobě a ve vzájemném objetí usnuli. Život byl zase pro jednou krásný.

Ráno pro Mycrofta nebylo moc příjemné. Do očí mu svítilo slunce, bolely ho ruce, houpal se mu žaludek, ale nejhorší bylo, že ležel v posteli sám. Začal se bát, že všechno, včetně včerejší noci byl jen sen a on je stále sám. Najednou se však otevřely dveře a k Mycroftově úlevě vešel dovnitř Gregory. Jakmile spatřil, že je Mycroft vzhůru, přilehl si k němu a políbil ho.

„Dobré ráno, ospalče, už jsem myslel, že snídani vyhodím a začnu chystat oběd…“

„Taky ti přeji dobré ráno,“ usmál se Mycroft.

„Jak ti je?“

Podle svého zvyku chtěl starší Holmes odpovědět, že skvěle, ale pak se rozhodl Gregorymu nelhat, aby to zase nedopadlo špatně.

„Není to nic moc. Začínám si myslet, že John měl s tou relaxací přece jen pravdu.“

„Donesu ti snídani a pak udělám masáž, třeba ti to trochu pomůže.“

„Děkuji drahý…“

...

Snídani chystal toho rána také John. Naléval čaj do hrnečků, chystal toasty a přitom si tiše pobrukoval. Hlavu měl ještě plnou vzpomínek na předešlou noc. Doufal, že se Sherlock brzy vzpamatuje. Zrovna ve chvíli, kdy se ho chystal jít probudit, se slavný detektivní poradce objevil ve dveřích. Ještě celý rozespalý, s pokousaným krkem se dokulhal k Johnovi a políbil ho.

„Dobré ráno, Sherly, snídaně je na stole,“

„Díky Johne.“ usmál se Sherlock.

John si sedl na svou židli a natáhl se pro toast. Sherlock si také sedl, ale vzápětí zase vyskočil. Ne. Dneska si rozhodně nesedne. John zakryl pobavený úšklebek v hrníčku s čajem.

„Je ti něco, Sherlocku?“ zeptal se nevině. Sherlock se na něj podíval svým rentgenovým pohledem.

„To víš líp než já,“

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla paní Hudsonová.

„Dobré ráno, chlapci.“ pozdravila. Odpovědí jí byl jeden pozdrav a jedno zavrčení.

„Nesu vám nějaký dopis, co včera byl v poště… Sherlocku, drahoušku je ti něco? Proč si k té snídani nesedneš?“

John se málem udusil toastem, jak se snažil zabránit výbuchu smíchu a Sherlock naštvaně odkráčel do obývacího pokoje.

„Řekla jsem něco špatně?“

„Ne, on se jen málo vyspal.“

Paní Hudsonová jen kývla hlavou a odešla. John se vrátil ke své snídani a přitom přemýšlel, jak potěšil Sherlocka.