12. kapitola
Gregory seděl na pohovce, jemně masíroval Mycroftova chodidla a přitom pozoroval svého milence. Mycroft si užíval péče, které se mu dostávalo. Stále mu nebylo příliš dobře, ale věděl, že si za to může sám. Opravdu by se měl šetřit.
„Mycrofte?“ ozval se potichu Greg.
„Hm?“
„Víš co je dnes za den?“
Musel chvíli přemýšlet, než mu došlo na co jeho drahý myslí.
„No ano, máš pravdu. Dnes je to pět let, co jsme se díky bratříčkovi poznali…“
„Správně. Pěkně jsi mě tehdy naštval.“
„Měl jsem pravdu a ty ses kvůli tomu urazil!“
Gregory se jen usmál. Bylo to sice již pět let, ale vzpomínal si naprosto přesně.
Gregory neměl dobrý den. Nejprve ho vytočil Sherlock s těmi jeho blbými kecy o tom, jak je celý Scotland Yard jen banda idiotů bez mozku. Opravdu, proč neustále přivolával Sherlocka k případu, pro něj zůstávalo záhadou.
Sherlock na místo činu přišel, ale zdrogovaný. A s tou jeho nevymáchanou hubou se mu podařilo rozbrečet dva policisty. To Gregově náladě nijak nepomohlo. Přikázal Sherlockovi, aby zavolal jeho rodině nebo někomu, kdo si pro něj přijede. Nemohl nechat zdrogovaného člověka na místě činu. A Sherlock zavolal.
O deset minut později se objevilo černé auto, z kterého vystoupil muž s deštníkem v ruce. Greg nechápal, na co ho má, když stejně nepršelo.
Sherlock vedle něj si otráveně povzdychnul.
„Vážně, Mycrofte? Deset minut? Začínáš být opravdu pomalý.“
„Vážně, Sherlocku? Opět na drogách?“ oplatil mu bratr.
Mycroft? To jako vážně? Jejich rodiče museli být opravdu originální.
Gregory jen tiše poslouchal jejich slovní přestřelku a doufal, že brzy zmlknou, nebo se jeho hlava rozletí na milion malých střepů.
„A jak jde dieta, Mycey?“ provokoval opět Sherlock.
„Maminka nebude ráda, až se dozví, že jsi nepřestal. Oh, jak to zlomí její křehké srdce.“
„Polib si prdel, Mycrofte!“
Opravdu, když potřebujete někoho dramatického, pořiďte si Holmese.
„Sherlocku, zmlkni,“ řekl nakonec a vysloužil si od obou Holmesů překvapený výraz. Otočil se ke staršímu a doufal, že pobral více rozumu než Sherlock.
„Mohl byste ho vzít domů? Není ve stavu, kdy by se mohl potulovat po místě činu.“
„Nesouhlasím, když je zdrogovaný, jeho IQ ještě roste.“
„To jsem nemyslel. Nemůžu mít závisláka u vraždy. Stálo by mě to práci.“
„Chápu. Mohu vidět složku o tomto zločinu“ zeptal se Mycroft a Greg mu neochotně složku podal. Mycroft ji rychle přelétnul očima a podal mu ji zpět.
„Byla to jeho sestra. Měli byste si pospíšit, než uteče.“
„Jak to sakra můžete vědět?!“
„Prostě to vím. Mám pravdu.“
„Ne, nemáte!“
„Mám!“
„V žádném případě!“
„Jestli mi nevěříte, tak si s ní promluvte.“
„Proč bych vám měl věřit?“
„Věříte Sherlockovi a já jsem mnohem chytřejší než Sherlock.
„Leda hovno,“ odfrknul si Sherlock.
„Sherlocku!“ zakřičeli na něj oba najednou a překvapeně se na sebe podívali.
„Prostě mi věřte,“ řekl Mycroft po chvíli ticha a vzal Sherlocka k autu.
Greg vyslechl sestru oběti, která se nakonec ke všemu přiznala. Měl chuť omlátit si hlavu o zeď. Proč měli Holmesové vždycky pravdu?
Ten večer mu přišla zpráva od neznámého čísla, když ji otevřel, okamžitě věděl, kdo ji poslal.
Měl jsem pravdu, jako vždy. Povečeříme společně? MH
Gregory opravdu nenáviděl svůj život. Z nějakého, pro něj neznámého důvodu, ten večer odpověděl kladně. A byla to ta nejlepší věc, co mohl kdy udělat.
„Jak jsi věděl, kdo to udělal?“
„Ale Gregory, to přece bylo evidentní…“ zasmál se Mycroft. Greg po něm jen střelil pohledem. Teď stejně jako před pěti lety byl vytočený.
„Kdyby ho nezabila, oženil by se a ona by nic nedostala.“
Greg si přitáhl Mycrofta do náruče a políbil ho.
„Ale večeře dopadla dobře.“
„To ano, nezabil jsem tě, jak jsem plánoval.“
„Pěkně ti děkuji, drahý. I za to, jak jsi mě bránil před Sherlockem.“
Mycroft přišel ke svému bratrovi na návštěvu. Popravdě musel za něj nejdřív vyžehlit problémy, které zase nadělal. Když přišel do Baker Street 221B, našel nejen svého bratra, ale i inspektora Lestrada.
„Bratříčku, docela by se hodilo poděkování.“
„Za co?“
„Nebudeš vyšetřovaný…“
„Pch… děláš to pro sebe. Seber si deštník a běž pryč!“
„Maminka nebude ráda, že jsi toho experimentování stále nenechal.“
Sherlock vstal z křesla a otevřel dveře. Když jeho bratr nereagoval, popadl ho za ruku, zkroutil mu ji za zády a takto ho vyhodil na chodbu.
„Sherlocku, nech toho!“ ozvalo se najednou z pokoje.
Oba Holmesové se podívali na inspektora, sedícího na pohovce. Byl jedním z mála, který se nebál vstupovat do jejich hádek.
„Svoje jsem ti řekl, tak půjdu.“ vstal a odešel na chodbu.
„Provádí tohle často?“
„Drogy i zacházení s lidmi… jsem už zvyklý.“
„Jste blázni. Oba dva.“ konstatoval detektiv s úsměvem. Oči Holmese staršího se do něj zabodly jako dvě dýky, ale hned se zmírnily. Toto byl jediný člověk, na kterého Mycroft nepoužíval svůj nepříjemný výraz. Nebylo to potřeba. S Lestradem se znali tři měsíce a od jejich prvního setkání a následné večeře z nich byli přátelé.
„To ty jsi taky. Jinak bys nedokázal spolupracovat s mým bratrem.“
„Pěkně děkuji za rozbor. Já tu nejsem ten génius, já se snažit nemusím. To si zapiš za uši. A vůbec, teď musím zpátky do práce.“
„Něco zajímavého?“
„Vlastně jsem chtěl vyzkoušet jeden experiment s absintem.“
Diskusní téma: 12. kapitola
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.